CzechoSlovakia feeder team, aneb spolu jsme silnější!!! (1. část)

21.2.2021 - František Filák

Na konci feederové sezóny 2019 se naskytla možnost přivést do našeho feederového týmu opravdovou posilu - našeho kamaráda Jakuba Šabatu, mnohonásobného mistra republiky a dlouhodobě nejlépe hodnoceného českého feederového závodníka na světovém poli - a vytvořit tak úplně nový tým, hladový po úspěchu…

A jelikož nás závody opravdu baví a máme rádi výzvy, rozhodli jsme se přihlásit do slovenské divize. Dali jsme si jednoduchý, ale velmi ambiciózní cíl: postoupit do druhé ligy a následně do nejvyšší slovenské první ligy. Protože je velmi náročné administrativně vše vyřídit a potřebovali jsme někoho, kdo nám se vším pomůže, rádi jsme přijali do týmu zapáleného slovenského závodníka Petera Machatu. S feederem sice teprve začíná, ale nepřestává nás udivovat svým nadšením a pokrokem, jaký za poslední sezónu v našem týmu udělal.

Musím podotknout, že slovenská feederová scéna nás přijala skvěle. Cítíme se tam jako doma, mnoho závodníků je na opravdu skvělé úrovni a zaslouží si náš respekt.

Složení našeho týmu CzechoSlovakia feeder team je takovéto:
František Filák (kapitán družstva) - Preston Innovations / Chytil.cz
Martin Janečka - Matrix/MVDE
Jakub Šabata - Delphin
Slávek Ruman
Peter Machata

Pro českou ligu je naším partnerem MO Tovačov a pro slovenskou je jím MO Bánská Bystrica. Oběma organizacím děkujeme za podporu.

Teď už se ale pusťme do závodní sezóny 2020…

Sezóna 2020

Tato kvůli covidu-19 prakticky ani nezačala. Všechny závody byly oficiálně zrušeny, a ty které se uskutečnily, proběhly v souladu s aktuálními opatřeními vlády.

Prvním větším závodem, kterého se účastnila většina našeho týmu, byl Preston Feeder Cup 2020 na řece Bečvě v Přerově. Protože se jednalo o závod jednotlivců, nijak zvlášť jsme se nedomlouvali na společné strategii, spíš jsme závody pojali jako tréning a zkoušku našich dovedností.

Preston Feeder cup 2020

Závodu se zúčastnilo čtyřicet závodníků z celé České republiky a ze Slovenska. Tento úsek Bečvy je známý svým zarybněním. Někteří závodníci dosahovali váhy přes 20 kg za kolo, což byl opravdu nádherný výkon. Bylo potřeba se zaměřit na produktivitu proměněných záběrů a rychlost při zdolávání. Nezáleželo tolik na vzdálenosti jako spíše na druhu lovených ryb. Nejčastější lovenou rybou byla podoustev, ostroretka, cejn, parma a také kapři a karasi.

Velmi výhodné bylo lovit ostroretky a cejny, kteří svou váhou výrazně bodovali, a tak bylo třeba tyto ryby selektovat a vyhledávat ve svém lovišti. Zvolil jsem proto strategii dvou lových míst a průběžně jsem podle svého pocitu přecházel z jednoho místa na druhé, díval se kolem sebe, jak se daří sousedům, a přizpůsoboval svou strategii situaci, a hlavně jsem neustále krmil.

Největším problémem bylo velké množství malých podoustviček, které se chovaly jako piraně a způsobovaly mnoho planých záběrů a přejezdů. Jako nejlepší řešení se mi jevilo slané krmení s velkým množstvím červů, pinek a kukel. Když mi do krmného místa najeli cejni, přecházel jsem na kuklu s patentkou, kterou jsem si na tyto situace šetřil.

Závod vyhrál Martin Maťák 1+1, druhý skončil náš Jakub Šabata 1+1, třetí Pepa Konopásek 2+1. Já sám jsem se s 1+2 umístil na „bramborovém“ čtvrtém místě. Martin Janečka s přehledem v neděli vyhrál svůj sektor, ale bohužel se v celkovém pořadí nevešel mezi prvních deset. I Peter si vedl celkem dobře s ohledem na to, že to byl jeho první závod v našem týmu, a myslím, že to pro něj byla velká zkušenost. Podařilo se nám vyhrát čtyři sektory z osmi, což není vůbec špatný výsledek.

Dolný Bar / Komárno bazén

Tentokrát jsme si udělali výlet na Slovensko za Peterem. Jakub s námi nejel, a tak jsme vyrazili v pátek z Olomouce jen já s Martinem. Čekala nás dlouhá cesta, během níž jsme se zastavili navštívit Romana a Mirku Pavelkovy, kteří nás příjemně pohostili a s nimiž jsme strávili krásné odpoledne. Přespali jsme už u Petera a ráno jsme vyrazili na Dolný Bar.

Jedná se o soukromou vodu, kde se chytají opravdu krásní kapři, amuři a karasi. Zvlášností této vody je, že se zde pořádají prakticky jen závody, zato ale snad každý víked, takže ryby jsou tu velmi opatrné, a hlavně extrémně bojovné! Závod je pouze jednokolový, není tedy moc místa na chyby. S Martinem jsme si vylosovali stejný sektor, a tak nás čekalo velmi napínavé soutěžení.

Na první dva náhozy jsem vytáhl kapra a karasa a v polovině závodu jsem přidal ještě jednoho kapra. Bylo to velké trápení, z jedenácti kaprů na prutu zdolat pouze dva. To je opravdu ostuda. Ovšem záběry a souboje to byly opravdu šílené. Kapr se pokaždé rozjel a vzal si v cívky aspoň dvacet metrů vlasce a pádil buď do rákosu, nebo podél břehu k sousedovi. Nezbývalo mi tudíž než se do ryby pořádně opřít a doufat, že to vyjde. Bohužel mi ale ryby trhaly návazce v síle 0,18-0,20 mm jako malinu. Zato Martinovi se vedlo skvěle. Podařilo se mu vytáhnout všech sedm kaprů, kteří mu zabrali, a tím také vyhrát náš sektor. Peter měl potíže, podobně jako já, s produktivitou. Martin se celkovou nachytanou váhou umístil na nádherném druhém místě, a tak jsme nakonec byli obrovsky nadšení z dalšího poháru pro CzechoSlovakia feeder team.

V neděli ráno jsme vyjeli od Petera z Bratislavy do Komárna k maďarským hranicím na pohár Tubertiny Duo Masters. Loví se tu v opravném přístavním doku na řece Dunaji, plném drobných cejnků, kteří se dají chytat na hod. Po minulé zkušenosti už jsme ale věděli, že v těchto rybách se vyhrát nedá. Důležité bylo zaměřit se na velké cejny a karasy, kteří se zde vyskytují, a ignorovat tyto malé „piraně“. Peter si k sobě do dvojice přibral kamaráda Mira a já s Martinem jsme chytali spolu. Namíchali jsme hrubé cejnové krmení a použili velké množství žížal, dendrobény a kukel. Můžu říct, že se nám náš plán dařilo plnit skvěle - lovili jme převážně střední cejny a větší karasy a po dvou hodinách jsem odhadoval náš společný úlovek zhruba na 12 kg. To bylo oproti minulému ročníku fantastické.

Tím však končí všechna pozitiva onoho dne. Závod ukončila na oznámení nějakého místního „dobrodince“ policie a se všemi sepsala protokol o události. Pořadatel neměl v pořádku všechna povolení, a tak byl závod ukončen.

Zklamaní z celé akce jsme se rozloučili s kamarády, popřáli si šťastnou cestu a odjeli domů. Cestou jsme se ještě dozvěděli o nedůstojném chování některých účastníků. A tak nakonec přemýšlíme, jestli se ještě někdy tohoto závodu zúčastníme…