Ma Rainey – matka blues: poslední role „Black Panthera“ Chadwicka Bosemana [recenze filmu]

Marek Čech

20. února 2021

Adaptace hry Augusta Wilsona, otevírající množství témat, spojených s rasovou otázkou i hudebním byznysem.

Plusy

Entuziasmus a temperament, spojený s potlačovaným hněvem, tvořící tragiku postavy, již ztvárňuje Chadwick Boseman.

Minusy

Obrazová a hudební stránka filmu slouží divadelnímu základu.

6 /10

Americký filmový institut ho zařadil mezi deset nejlepších filmů roku, má dvě herecké nominace na Zlaté glóby a stal se posledním snímkem Chadwicka Bosemana, známého z filmů Black Panther nebo Bratrstvo pěti. Třiačtyřicetiletý herec ho dokončil necelých čtrnáct dní před svou smrtí, během jeho postprodukce zemřel na rakovinu tlustého střeva.

Produkčně ho zaštítil Denzel Washington, který původně plánoval pro HBO připravit adaptaci deseti her dramatika Augusta Wilsona. Adaptace jeho stejnojmenné divadelní hry z roku 1982 se nakonec přesunula na Netflix a po boku Violy Davis, která se objevila už v předchozím převedení Wilsonovy hry Ploty, režírovaném a produkovaném Washingtonem, se tu objevuje právě Boseman coby člen doprovodné kapely věhlasné bluesové zpěvačky Gertrudy „Ma“ Rainey.

Netflix a 30 nejoblíbenějších filmů a seriálů v dubnu 2024. Padouši a Mimoni, Gentlemani i Její tělo

Snaha získat si respekt

Ta patřila mezi první afroamerické umělce, kteří nahrávali své skladby na desky. A právě okolnostmi bouřlivého natáčení ve studiu v Chicagu dvacátých let se zabývá čtyřaktová hra, již pro potřeby filmového vyprávění převedl převážně seriálový scenárista Ruben Santiago-Hudson a režisér George C. Wolfe.

Původní divadelní tvar ten filmový nijak nezakrývá. Stojí na dialozích a silných hereckých výkonech, přičemž děj se odehrává během jednoho odpoledne ve dvou místnostech nahrávacího studia. Do něj v letním odpoledni roku 1927 se zpožděním přijíždí Ma Rainey (Viola Davis) a hned od počátku dává najevo, kdo je tu nejdůležitější osobou.

Black Panther - recenze filmu

Její hvězdné manýry působí na všechny zúčastněné, tedy členy kapely, jejího manažéra Irvina i producenta Sturdyvanta, iritujícím dojmem. Postupně se ale ukážou součástí jako součást její strategie, jak si získat respekt bělošských zástupců hudebního byznysu. Cítí, že pro ně je jen hlasem, který jim vydělává, nikoliv osobností, která by je zajímala.

Proto testuje míru ochoty podvolit se jejím požadavkům. Je si vědoma, že zpěvaččině vůli se budou podřizovat jen do chvíle, dokud nebudou skladby, včetně jejího největšího hitu Black Bottom, na nosiči s jejich výběrem zaznamenány. Potom už ne.

Producent Sturdyvant chce, aby skladbu Black Bottom natočila v nové, svižnější aranži od ambiciózního trumpetisty její kapely Leveeho (Chadwick Boseman), který má vlastní plány, jak nastartovat svou kariéru a vystoupit ze zpěvaččina stínu. Věří, že mu k tomu pomůžou nahrávky, které donesl producentovi, a jež doufá, že nahraje už s vlastní kapelou.

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Holedbá se tím před ostatními členy kapely, kteří mají pocit, že se nad nimi povyšuje. Ma Rainey jeho verzi odmítne, nahrávání se komplikuje, požadavky zpěvačky se vrší a atmosféra ve studiu s vydýchaným vzduchem houstne.

Potlačovaný hněv

Narážejí na sebe ega jednotlivých účastníků nahrávání i jejich přístup k hudbě a životu v segregované společnosti. Levee se svou verzí se chce víc přizpůsobit vkusu bělošského publika, Ma upřednostňuje vnitřní prožitek, jež ze skladby vychází. Její autoritu ctí starší tři členové kapely, kteří jsou si vědomi, pro koho pracují a kdo platí toto nahrávání, Levee se proti ní vymezuje.

Vášnivé pře o hudbě přecházejí do výpovědí o postavení černošských muzikantů, nebo obecněji černochů nejen v hudební branži, ale v celé společnosti. A spolu s tím se objevují staré rány, frustrace a traumata, jež si každý z nich nosí. Někdo je potlačil více, u jiného čekají, až dostanou svůj průchodu. Debata o Bohu se tak snadno zvrtne v odhalení toho, co stravuje Leveeho duši a co maskuje svou zdánlivě nenucenou sebejistotou.

Film otevírá množství témat, spojených s rasovou otázkou i hudebním byznysem. Manažéři se snaží černošskou hudbu prodávat bez zátěže toho, z jakých historických kořenů vychází. Podepsáním smlouvy chtějí zpěvačku Ma Rainey přimět k tomu, aby se zřekla umělecké kontroly nad svým dílem. Odtud i symbolický epilog s bílými muzikanty, hrajícími Leveeho skladbu ve swingovém aranžmá.

Se symbolikou režisér pracuje i v úvodu, kdy dva chlapci běží lesem a je slyšet štěkot psů, ale vyznění scény je nakonec jiné, než předpokládáme. A symbolický je i motiv žlutých botou, jež si Levee pořídí v naději na zářnou muzikantskou budoucnost a jak zareaguje, když se mu tyto plány začnou hatit.

Bratrstvo pěti: novinka Spikea Leeho na Netflixu, která rezonuje s protesty hnutí Black Lives Matter [recenze]

Jeho fiktivní postava s hloubkou její tragičnosti tvoří emotivní jádro vyprávění. Pohublý Chadwick Boseman se do ní položil se vší nervní energií, jež vyžaduje a vykreslil obraz traumatizované duše, nalézající nešťastný ventil pro svou frustraci.

Jeho výkon velmi pravděpodobně nebude při oscarových nominacích opomenut, stejně jako ten Violy Davis, u níž jde maskérská práce ruku v ruce s vnitřní modelací postavy. Herecké akci slouží i obrazová a hudební stránka této divadelní konverzačky s jasným protirasistickým poselstvím, které je stále platné.