Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.

Patří k nim kupříkladu kontrabasista a komponista Marian Friedl (ex-Jitka Šuranská Trio, RukyNaDudy, NOCZ - spolu s Radimem Hanouskem) a trojice tvůrců spjatá s Katedrou jazzové interpretace Hudební fakulty brněnské JAMU: klavíristka a skladatelka Nikol Bóková (alba Inner Place, Unravel a chystaný Prométheus), klarinetista, saxofonista, komponista a improvizátor Pavel Zlámal (řada projektů, mj. PZ & PQ, Next Phase, Heterofón, Divergent Connections Orchestra, alba Tyče nevyhnutelné a Anchors & Hearts) a jeden z nejinvenčnějších evropských jazzmanů, saxofonista, basklarinetista, skladatel a improvizátor Radim Hanousek. Jeho kompoziční a interpretační rozpětí osciluje od historické i soudobé vážné hudby k experimentálním fúzím na pomezí jazzu s důrazem na improvizaci. Pro NOCZ upravil na objednávku festivalu Janáček Brno 2016 jazzovou verzi Janáčkovy Sinfonietty, je autorem jazzových variací na Bachovu Arii pro Bachův varhanní podzim 2017. Jeho skladba It Could Happen získala první místo ve skladatelské soutěži Karla Kraugartnera pro jazzový orchestr v ročníku 2018 (obě posledně jmenované jsou na reportovaném albu). Zatímco v řadě kapel své hudební minulosti i současnosti participoval především interpretačními a improvizačními dovednostmi (Synergy, Gulo čar, živé mezinárodní kvartety NOCZ a Fabio Delvo´Roots, Didrik Ingvaldsen Ensemble, ale i bigband Cotatcha Orchestra), proměnlivý ansámbl Dust in the Groove je jeho bezvýhradně autorským prostorem.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely

Základ pro hudební sdružení Dust in the Groove vznikl (jak jinak) na půdě Hudební fakulty JAMU, kde Radim Hanousek na doktorském studiu zkoumá hudební interakce mezi jazzem a tzv. vážnou hudbou. V roce 2013 tak vznikl projekt postavený na dlouhodobé spolupráci a jedinečné souhře saxofonisty Hanouska s hráčem na marimbu Martinem Opršálem; právě on je jediným trvalým Hanouskovým spoluhráčem v DITG, jehož instrumentář i personální obsazení se střídá podle potřeb právě chystaného projektu. Pro příklad: na prvním (neoficiálním) albu hraje na kontrabas Juraj Valenčík, na tomto (v pořadí druhém) disku, vydaném u slovenského labelu Hevhetia, je basistou Vlado Micenko, a současným kontrabasistou DITG je basový všeuměl Peter Korman. Jednotlivé projekty od sebe dělí delší časové odstupy, proto je každý z nich svého druhu uzavřenou kapitolou. Oproti „zkušební“ prvotině se nástrojové obsazení druhého alba rozrostlo o trubku (Jan Přibil) a významně se rozšířilo pole působnosti akordeonu (Žaneta Vítová). Zcela zásadní je doplnění ansámblu o ženský vokál Jany Vondrů a Michaely Bókové. V instrumentáři se potkávají tradiční jazzové nástroje s netradičními (akordeon), navíc využívanými poměrně neortodoxně (např. foukaná nebo smyčcem hraná marimba, deska kontrabasu jako perkuse). Album (jehož grafický název na obalu vystihuje dvojice drobných symbolů připomínajících rozvinutou vlajku a sedícího ptáčka) zachycuje Dust in the Groove v mezidobí od října 2017 do listopadu 2018 v podobě, jaká už je dnes neopakovatelná, uzavřená.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely_02

Přes klasické hudební školení je Hanouskova nadžánrová hudební tvorba stále výrazně intuitivní, budovaná ve značné míře na improvizaci – jakoby zavěšená na ukotveném, ale takřka průhledném skeletu zápisu, většinou nikoliv notového. Nad rytmickými náznaky nebo tónovými výběry bez určité délky tak vzniká velký prostor pro spoluhráče, kteří tak mají šanci uchopit náznak motivu po svém a stát se spolutvůrci. Výsledná podoba skladby je pokaždé originálem, o to větší nároky klade jak na interprety a jejich vzájemné propojení, tak na ty, které zamýšlí oslovit.

Posluchači chvíli trvá „porozumět jazyku kmene“, naposlouchat si neotřelé postupy, pochytat témbry, groovy zmiňované v názvu kapely v kontrastu k melodickým plochám a strukturám, naučit se rozpoznat souladnost jen zdánlivě nahodilých improvizací. Stojí to za námahu, protože pak už je deska silně návyková. Přestože jde vlastně o koncepční autorské album Radima Hanouska, je zřejmé, jak hodně na sebe jednotliví muzikanti slyší a pod jeho vedením skladby dotvářejí (včetně zpěvaček, jejichž hlasy nezpívají žádná slova, ale slouží jako další instrumenty). Ani pořadí skladeb na albu není nahodilé, v konceptu každá z nich má své místo: úvodní Fanfára 1 nabídne ukázku vzájemné propojenosti dua Hanousek-Opršál, po první ze tří improvizací se ve Fanfáře 2 rozvine dialog kontrabasu a trubky, zatímco předposlední skladba Fanfára 3 nabízí širší hudební plochu vzájemně prostupujících motivů (včetně dobře nazvučené „walking bass“ vespod). Podobně jsou dávkovány improvizační party (Impro 1, 2, 3) a dialog hlasu nejprve s marimbou, k níž se připojí dechová sekce, v Etudě 1. V subjektivním hodnocení si dovolím vyzvednout oblíbené kompozice. Je to gradující dialog kontrabasu s akordeonem v Sachte. Dále jde o skvostné prolnutí teskně baladického sopránového partu (Bóková) s dramatickými motivy akordeonu a trubky, z kterého až mrazí, jak je naléhavé, a to v příběhu Bácovická nebo o dialog saxofonu s kontrabasem, pak perkusí s dechy ve Spěšně.  Barevný je motiv marimby prostřídaný kontrabasem, rozvinutý do ostinátních motivů a „rozrušených“ tutti dechy a rytmikou v Kalupince.  Rekviem si nechám zahrát, až bude čas, s každým dalším poslechem vyvolává souznění. Spolu 2, skladba provedená už s kvartetem NOCZ, znovu a jinak, opět s unisony a výrazným hlasovým partem (založená na třívrstvém grafickém zápisu umožňujícím libovolné nástrojové obsazení). A přesně uprostřed It Could Happen – v podkladu basa evokující údery srdce, na které odpovídá marimba, a nad nimi rozvíjející se naléhavé motivy trubky a saxofonu odvádějící skladbu směrem k jazzu … paráda. Každá ze skladeb evokuje posluchači jeho vlastní „příběh“ a mohla by být základem pro filmovou hudbu, naléhavý, výmluvný podkres. Kromě interpretů má lví podíl na konečné podobě alba i mistr zvuku Jan Košulič – každého nástroje je v každém okamžiku přesně tolik, kolik je potřeba.

Druhé album Dust in the Groove je uzavřenou kapitolou, adresnou výpovědí v konkrétním prostoru a čase. Bohužel (vydáno v červenci 2020) se nedočkalo veřejného uvedení – ale DITG žije dál a pracuje na dalších projektech. Za shlédnutí stojí videoklipy Klínem s „mapou“ Daniely Hanouskové-Boučkové nebo Štafeta s výtvarným doprovodem Veroniky Vlkové, inspirované Hanouskovou fascinací orientačním během. Grafická partitura skladby je vytvořena po vzoru mapky závodu včetně „předávek“ štafety a „kontrolních stanovišť“.

 foto Mila Vašíčková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Nejčtenější

Kritika

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více