Turecký prezident Erdoğan má příležitost vylepšit vztahy s EU i s celým Západem, šanci mu k tomu dávají brexit i změna v Bílém domě. Ve vzduchu však stále visí evropské sankce, které by zatížily už teď velmi zasaženou tureckou ekonomiku.
V době, kdy kvůli pandemii výrazně ubylo osobních jednání, jsou běžnou součástí diplomacie videohovory. Jeden takový proběhl 8. února mezi tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou, jejichž země k sobě mají tradičně blízko.
Lídr Turecka dal své německé kolegyni najevo, že by rád urovnal pošramocené vztahy mezi svou zemí a Evropskou unií, a to na společném summitu. Ten by podle něj měl přijít už v první polovině letošního roku, tedy ještě v době portugalského předsednictví v Radě EU.
Rozhodně je co napravovat. Největší „kaňkou“ na vzájemných vztazích jsou vrtné průzkumy tureckých lodí ve Středomoří, které se nelíbí především Řecku a Kypru. Ještě předtím, v první polovině loňského roku, zkoušelo Turecko unijní trpělivost „otevřením brány do Evropy“ pro uprchlíky pobývající na tureckém území. V lednu Brusel do Ankary vzkázal, že k urovnání sporů budou zapotřebí „uvěřitelná gesta“, tedy ne pouhá pěkně znějící prohlášení.
Pokud jde o šance na konání zmíněného summitu, podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Karolíny Lahučké jsou vysoké, i když bude záležet na řadě proměnných, včetně pandemické situace. Ochotu Turecka řešit spory společnou diskusí nicméně vnímá jako pozitivní.
„Řada představitelů EU se dívá na proměnu tureckého přístupu nadále skepticky, nicméně v posledních týdnech Turecko ukázalo i reálné vstřícné kroky, například pokud jde o snižování napětí s Řeckem kvůli východnímu Středomoří, což ochotu EU k uskutečnění summitu určitě zvýší,“ podotkla Lahučká s tím, že není jasné, jestli bude uvnitř EU vůle stihnout summit v první polovině roku, jak Turecko navrhuje.
Ve vzduchu visí sankce
Spor okolo tureckého energetického průzkumu ve Středomoří došel až k tomu, že lídři EU v prosinci souhlasili s rozšířením sankčního seznamu, který vznikl už o rok dříve. Na stole však byly ještě mnohem tvrdší sankce prosazované Řeckem, Kyprem nebo Francií. Unie k nim však stále může sáhnout – v březnu na summitu Evropské rady.
Jestli se tak stane, nebo ne, bude podle českého ministerstva zahraničí možné jasně zodpovědět až podle kroků Ankary v nadcházejících týdnech. V prosinci 2020 se podle ministerstva unijní lídři shodli na dvouúrovňovém postupu vůči Turecku. Pokud Ankara nezmění svoje chování, EU rozšíří sankční režim. Když naopak projeví zájem o skutečné mezinárodní partnerství a o řešení sporů prostřednictvím dialogu, Unie se bude soustředit na pozitivní témata ve vzájemných vztazích.
„V Bruselu se sice účastníme debat o možných nových sankcích, které musí být na stole pro případ, že Turecko svůj přístup nezmění, přesto Česká republika dává jednoznačně přednost dialogu a spolupráci. Turecko je nejen náš spojenec v Severoatlantické alianci, ale také nepostradatelný partner v celé řadě oblastí,“ napsala redakci Zuzana Štíchová, ředitelka odboru komunikace ministerstva zahraničních věcí.
Jak poznamenala Lahučká, některé členské státy EU jako Francie a Řecko budou nadále požadovat jasné a výrazné ústupky ze strany Turecka. Proto bude podle ní velmi záležet na tom, jaký mají Turci plán, jaké zájmy si chtějí prosadit a v jakých oblastech naopak budou ochotní ustoupit. To samé prý platí i obráceně. I pro EU je podle Lahučké „samozřejmě lepší vyřešit problémy dialogem místo sankcí, které negativně ovlivní obě strany.“
Jak připomíná EURACTIV.com, „třecí plochy“ mezi oběma stranami zůstávají kromě Středomoří například v případech zadržování univerzitních studentů, Erdoğanovy anti-LGBT rétoriky nebo obecně kvůli tureckému přístupu k právnímu státu, lidským právům nebo justici. V tureckém zájmu zjevně bude zapracovat i na těchto oblastech, a EU si tak více naklonit.
„Pro Turecko může být rok 2021 z mnoha ohledů pragmaticky zvoleným vhodným časem pro změnu v rétorice i z jiných než ekonomických a pandemických důvodů. Může vnímat příležitost v posílení vazby s EU poté, co letos definitivně proběhl brexit,“ řekla Lahučká s tím, že EU se zároveň může hodit vedle posilování ekonomických vazeb i silná turecká bezpečnostní složka.
„Zde se zároveň v dalším vývoji může projevit i vliv aktuálního rostoucího napětí mezi EU a Ruskem, kterých může Turecko v oteplování vztahů s EU využít. Dalším faktorem může být samozřejmě i to, že v USA se změnila vláda, a tím i politické postoje. A Turecko tak musí změnit svou rétoriku a celkově přístup vůči celému Západu, aby dosáhlo svých cílů i v oblasti vztahů s USA, které v posledních letech také prošly několika vlnami,“ uvedla Karolína Lahučká.
Erdoganovy pravidelné otočky
V posledních měsících se vyjádření tureckého prezidenta na adresu EU i ve světle hrozby sankcí poněkud zmírnila. Sám Erdoğan trvá na tom, že je čas „otočit stránku“ ve vzájemných vztazích. Otázkou je, jestli by mu to EU měla věřit.
Podle Lahučké se přístup prezidenta vůči EU proměňuje v posledních letech pravidelně. Turecko dle jejích slov sice dlouhodobě kritizuje EU za postoj k uprchlíkům a její (ne)ochotu řešit otázku Sýrie a situaci na Blízkém východě, na druhou stranu se však stále cítí být partnerem EU a členem NATO, a toto své směřování nechce opustit.
„Z mého pohledu je rétorická proměna vůči EU součástí tohoto cyklického vývoje diskurzu. Erdogan si je vědom toho, že si nemůže dovolit dostat se do nepřátelství s EU, proto jeho kritika a nátlaková rétorika mají vždy svou hranici, po které bude následovat snaha o řešení pozitivním způsobem. Obrat tak může znamenat prostě jen to, že ,dozrál čas‘, kdy Turecko může víc získat pozitivním přístupem než nátlakem a ostrou rétorikou,“ vysvětlila analytička.
Turecko podle ní není v dobré ekonomické kondici a ví, že pro pokračování investic a obchodních vazeb ze strany EU je potřeba zmírnit napětí a vyvarovat se sankcí. Jihovýchodní země také velmi stojí o posun v otázce celní unie.
„Důležité je také téma syrských uprchlíků, kde Turecko už dlouho upozorňuje, že situaci nadále není schopno samo zvládat a pandemie koronaviru finanční zátěž uprchlíků ještě zvýšila. Témata ekonomiky nebo migrace silně rezonují i v populaci a Erdogan si je vědom, že potřebuje dosáhnout viditelných změn, aby si udržel volební podporu. Nacionalistická mobilizace se začíná ukazovat jako nedostatečná,“ upozornila Lahučká.
Podoba budoucích vztahů mezi EU a Tureckem je nejistá. Podle tureckého politologa Irfana Kayara Ulgera by se země mohla do budoucna stát součástí nové „architektury“ EU, kde by spolupráce probíhala jako v případě současného Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) – zahrnovala by tedy volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Plné členství Turecka v dnešní EU je každopádně zcela nereálné.
