Geolog, stomatolog, kněz: Distanční výuka řemesel neohrožuje jen nejmladší generaci

„Dospělých uchazečů přijímáme každý rok kolem stovky, jejich motivace k získání výučního listu v některém z uměleckých řemesel je různá,“ říká ředitel učiliště Radek Coufal. Často si podle něj chtějí obor, kterému se už věnují, také ‚osahat rukama‘.

„Jsou mezi nimi i vysokoškoláci, kromě těch už zmíněných například designéři, kteří zatím pracovali jen na počítači,“ potvrzuje.

Geologa podle Coufala zajímala metalurgie do té míry, že se rozhodl získat výuční list kováře. Stomatologa přivedla práce se zlatem k zájmu o obor zlatník a klenotník. Duchovní tak dlouho marně sháněl kvalifikované síly na opravy památkových objektů ve své farnosti, až se přihlásil na obor umělecký pozlacovač, aby je mohl opravovat sám.

„Teoretickou výuku v distanční formě zvládáme celkem bez potíží, investovali jsme do technického vybavení, které ji usnadňuje,“ říká Coufal, i když připouští, že jako soukromému subjektu se škole sháněly finanční prostředky mnohem obtížněji, než státním učilištím.

„Pro praktickou výuku je ale distanční forma naprosto nepoužitelná,“ shoduje se s řediteli dalších odborných škol.

Vláda výzvy ignoruje
Potvrzuje to i Josef Jaroš, garant projektu Fandíme řemeslu a většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo. „Ze všech stran k nám doléhají výzvy, aby vláda vzala v úvahu specifika řemeslných učebních oborů a umožnila letošním absolventům dokončit studium i v jeho praktické části, která je v tomto případě nejdůležitější,“ popisuje.

„Zatím jsme ani my, ani Asociace malých a středních podniků ČR, která projekt zastřešuje, nezaznamenali kladnou odezvu. Pokud se ale praktická výuka neobnoví v nejbližších dnech, samozřejmě za dodržování přísných protiepidemických opatření, budou pro naši společnost nenávratně ztraceny tisíce šikovných rukou,“ varuje Jaroš.

Absolventi většiny oborů, které se vyučují na Střední odborné škole uměleckořemeslné, navíc musejí odevzdat ke zkoušce také závěrečnou práci. Tu připravují dva až čtyři týdny, někdy i déle. Bez přístupu do školních dílen se přitom neobejdou.

Chtěli byste mít doma kovadlinu?
„Málokdo by asi byl ochoten – navzdory lásce k řemeslu – nastěhovat si do bytu kovadlinu, o kovářské výhni ani nemluvě,“ krčí rameny Coufal.

Zatímco učni, kteří do školy přišli hned z devítiletky, mnohdy bez konkrétní představy o tom, co vlastně chtějí v životě dělat, si tak jako tak po absolutoriu často hledají jiné uplatnění, dospělým se teď den po dni rozpadají jejich sny.

„Kromě těch, kteří se ‚jen chtěli naučit něco nového‘, existuje i velká skupina těch, pro které je získání výučního listu v novém oboru existenční nezbytností,“ upozorňuje ředitel Střední odborné školy uměleckořemeslné Radek Coufal. Všichni bez rozdílu ale do svého dalšího vzdělání investovali vlastní peníze, a to v desetitisícových částkách. Na žádnou z dosud schválených forem kompenzace ovšem nedosáhnou.