Fenomén jménem kyberpunk: Historie a význam oblíbeného žánru

13. 2. 2021 14:00 | Téma | autor: Jakub Drozda |

Kyberpunk (v anglickém jazyce psáno cyberpunk) je slovo, se kterým se v posledních několika letech setkáváme ve videoherním průmyslu stále častěji. A jistě nebudu daleko od pravdy, když předpovím, že se s ním do budoucna budeme vídat s ještě větší frekvencí. V sérii článků se pokusím osvětlit, co je vlastně kyberpunk a kde jste se s ním doposud mohli setkat.

Je to úkol, který se na první pohled jeví jako jednoduchý výčet uměleckých děl – s kyberpunkem to však není tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled očními implantáty jevit.

Co je kyberpunk?

V prvé řadě bychom si měli vysvětlit, co znamená slovo „kyberpunk“. Očividně se jedná o složeninu skrývající ve svých mechanických útrobách kybernetický punk. Termín byl v této podobě poprvé použit v roce 1980 americkým spisovatelem Brucem Bethkem ve stejnojmenné povídce o hackerovi jménem Mikey. Bethke uvádí, že slovo kyberpunk spojuje vyspělost technologií a vzpurnost mládí. V kontextu Bethkeho příběhů působí pojem poněkud nedospěle, kořeny žánru však prorůstají o více než desetiletí hlouběji do minulosti a mají mnohem širší základy.

Jak už to s každým významnějším uměleckým směrem druhé poloviny 20. století bývá, zárodečné buňky kyberpunku můžeme pozorovat již na přelomu 60. a 70. let. Spisovatelé tzv. nové vlny science fiction se pokoušejí ve svých dílech oprostit od přehnaného optimismu a utopických představ předchozího období, které bylo ovlivněno úspěchy kosmonautiky a obecným rozvojem západní poválečné civilizace. Namísto světlých zítřků, rozsáhlých fantastických světů a velkých myšlenkových děl autoři nastiňují možné dopady přespříliš sexualizované společnosti, masivního užívání drog a prudkého technologického rozvoje bez podobně rozvinuté morálky.

Důvtipný čtenář jistě rozpozná trefnou reakci na lehkomyslnou hippies kulturu léta lásky roku 1968. K autorům tohoto období se řadí takoví velikáni sci-fi, jako byli Roger Zelazny, J. G. Ballard a možná nejpopulárnější autor kyberpunku, Philip K. Dick.

Za stěžejní literární dílo klasického kyberpunku je ovšem považován první román Williama Gibsona Neuromancer z roku 1984. V knize, která je pro nepřipraveného čtenáře psána překvapivě náročným způsobem, mísí Gibson vlivy punkové a hackerské subkultury, podobné inspirační zdroje jako již zmíněný Bruce Bethke.

Neuromancer zdroj: Josan Gonzalez

Neuromancer kodifikoval některé dodnes používané prvky žánru, i když s nimi nepřišel jako první. Vyhořelý a neúspěšný hrdina je častým protagonistou děl P. K. Dicka, snaha umělé inteligence o získání vědomí je koncept hojně používaný ve sci-fi již od 60. let a část zápletky jako by vypadla z tehdy stále čerstvého filmu Johna Carpentera Escape From New York.

Přes tyto žánrové inspirace ostatními pracemi se však jedná o román, který svou jazykovou bohatostí a nápaditostí definoval kyberpunk tak, jak ho dnes vnímáme – jako odnož science fiction popisující nepříliš vzdálenou budoucnost, kterou lze definovat souslovím „high tech – low life“, tedy technicky vyspělou budoucnost s bídnými životními podmínkami.

[Run-time error ʹ13ʹ: Type mismatch]… Co tu dělá to chybové hlášení? Už vím, musím něco vysvětlit.

Chromový humanismus

S kyberpunkem to opravdu není tak jednoduché. Destilovat ho do krátkého a jednoznačného hesla je jako pokoušet se vyměnit všechny části lidského těla za umělé součástky. Někdy to jde jednoduše, jindy hůře, ale vždy nakonec narazíte na hranici, za kterou už nelze jít. Abychom odhalili podstatu kyberpunku, je potřeba odhodit maso prorostlé kovem a opustit mozky napojené na síť, nenechat se zmást tělem. Musíme najít ducha, který schránce dává smysl.

Tím smyslem je humanismus a lidskost, hluboce zakořeněné dědictví nové vlny science fiction. Zkoumání hranic, kde končí lidská bytost a začíná cosi jiného (ne nutně lepšího), je v jádru každého kyberpunkového příběhu. Jak nás může ovlivnit technika? Pokud nahradíme důležitou součást naší bytosti, tělo, budeme stále člověkem? Jaký vliv na lidskou psychiku může mít teoretická nesmrtelnost, nebo dokonce celkové oproštění od fyzického těla?

Cyberpunk 2077 zdroj: CD Projekt RED

To jsou důležité otázky, které by nám kyberpunk měl pokládat a na něž bychom měli hledat odpovědi. Všudypřítomný sex, drogy a úpadek jsou jen nástrojem, jak postavy v daném prostředí ještě více stáhnout na pomyslné morální dno, kde jedinec ve jménu přežití s radostí zapomíná na jednu z nejdůležitějších věcí, které dělají člověka člověkem – vlastní svědomí.

Dobrý kyberpunk se vůbec nemusí spoléhat na přespříliš užívané žánrové prostředky. Příběh se nemusí odehrávat v dystopické budoucnosti utvořené vlivem nerovnoměrného rozdělení bohatství či celosvětovým konfliktem. Společnost nemusí být na první pohled anarchisticky rozvolněná, abychom se s překvapujícím odhalením dozvěděli, že za nitky světa tahají odosobněné nadnárodní korporace.

Cyberpunk 2077 zdroj: Nakladatelství CREW

Bohatě stačí využít velmi efektivního nástroje, jak postavit hrdinu (a spolu s ním i čtenáře, diváka, hráče) před zásadní překážky pokoušející jeho vnímání humanity. Ten nástroj je velmi chytře obsažen i ve výše zmíněném heslu high tech – low life: kontrast a z něho vycházející konflikt. Organický život a syntetické součástky, vyspělá technika a všudypřítomná bída, lidskost v nelidských podmínkách, ostře sytá světla neonů ve tmě, kytarový riff a syntetizátorový drone. Kontrast je nejdůležitější částí kyberpunku ve všech jeho uměleckých variacích.

Váženému čtenáři, který dočetl až sem, se velmi omlouvám za nálož vzletných myšlenek a netušených souvislostí. Po instalaci základních ovladačů nastala ideální chvíle pro pomyslný kyberpunkový software. [C:\cyber.txt]

Otcové zakladatelé

„Nebe nad přístavem mělo barvu televize naladěné na prázdný kanál…“

Neuromancer byl pro celý kyberpunk přelomovým dílem, ale rozhodně ne jediným tohoto žánru od Wiliama Gibsona. Již před Neuromancerem napsal dvě neméně důležité povídky, v roce 1981 to byl Johnny Mnemonic a o rok později Burning Chrome (v češtině Jak vypálit Chrome).

V souvislosti s literárními základy kyberpunku bychom si měli připomenout i několik děl Gibsonova předchůdce Philipa K. Dicka, za všechna můžeme jmenovat Do Androids Dream Of Electric Sheep? (Sní androidi o elektrických ovečkách?), Flow My Tears, The Policeman Said (Kaňte, mé slzy, řekl policista) a také A Scanner Darkly (Temný obraz).

Blade Runner - Cells Interlinked 2021 zdroj: Syndroid

Z ostatních autorů můžeme zmínit Johna Brunnera a jeho The Shockwave Rider nebo Rogera Zelaznyho s Creatures Of Light And Darkness (Tvorové světla a temnoty). Kyberpunk je přes svou popularitu považován literárním světem spíše za trpěné dítě a ani mladší následníci Dicka, Gibsona a dalších se již neprosazují v takovém rozsahu jako otci zakladatelé.

Naštěstí se semínka žánru uchytila v jiných oblastech umění, pro postmoderní společnost a její kulturu mnohem bližších. K rozpohybovaným a ozvučeným scénám se ještě dostaneme, jelikož však na putování máme dostatek prostoru, můžeme si dovolit odbočit autoletem do vedlejší čtvrti, kde papírové strany nejsou poseté seřazenými znaky, ale rozkreslené do okének. [C:\cyber.cbz]

Hledám DNA s nezměněnými molekulami

Pokud hovoříme o nejdůležitějších kyberpunkových komiksech, budeme se muset přesunout z anglofonního prostředí na dálný východ. Japonská manga je kyberpunku územím vskutku zaslíbeným, což pramení z pozitivního přístupu k technice v japonské kultuře obecně. Těmto tématům se blíže věnuje pro české prostředí zásadní kniha Planeta Nippon od Anny Křivánkové, Antonína Tesaře a Karla Veselého, nám snad bude stačit několik střípků, které by žádnému milovníkovi robotických součástek a virtuálních prostorů neměly ujít.

Čím je Neuromancer pro západní literární kyberpunk, tím je pro mangu Akira od Kacuhiro Ótoma vycházející v letech 1982-1990. Akira vypráví příběh zasazený do Neo-Tokia v roce 2019. Sedmatřicet let po nukleárním výbuchu v centru původního města má nová metropole hostit XXXII. olympijské hry. Na první pohled povzbuzující realitu ale kalí vysoká míra kriminality a protivládní terorismus. Hlavní postava Kaneda vede motorkářský gang, antagonistou příběhu je Kanedův blízký přítel z dětství Tecuo, který po nehodě získá nadpřirozené psychické schopnosti.

Akira zdroj: Toho

Popularita Akiry ovlivnila na další léta mnoho autorů mangy, k následníkům tohoto díla můžeme řadit takové hity jako série Ghost In The Shell od Masamune Širóa (v češtině již vyšlo kompletně), Battle Angel Alita (Bojový anděl Alita) od Jukito Kišira nebo nesmírně populární Neon Genesis Evangelion Jošijuki Sadamota ovlivněný židokřesťanskou náboženskou symbolikou a psychologií.

Ghost in the Shell zdroj: Manga Entertainment   Alita zdroj: Yukito Kishiro

Akira v českém jazyce bohužel stále nevyšla a zařazuje se k mnoha dluhům překladové literatury z japonského prostředí. Podobně je na tom další klenot s názvem Blame!, v deseti dílech vpuštěný do světa Cutomu Niheim během let 1998-2003. Příběh vyprávěný spíše rozměrnými kresbami než texty v bublinách je zasazen do temného, složitě strukturovaného Města, které na mnoha místech připomíná nekonečně zacyklené kresby od Mauritse C. Eschera. Samotář Killy v něm putuje prázdnými žalostnými místy a hledá čistou formu genové informace zajišťující přístup do kontrolní sítě Města.

Blame! zdroj: Tsutomu Nihei

Neměli bychom zapomenout ani na komiks západní provenience, častým přispěvatelem do kyberpunkového žánru je Alejandro Jodorowsky, původně filmový režisér z Chile. Svými knihami ze světa Incalu, které postupně napsal v průběhu let 1980-2014, se zapsal do srdcí mnoha komiksových fanoušků. Spolu se ságou Incalů můžeme připomenout i jeho Les Technopères (Technokněží) a La Caste des Méta-Barons (Kasta Metabaronů). Jodorowsky se v námětech svých příběhů často opakuje, vyvažuje to však bohatou fantazií, řemeslně přesným scénářem a skvělou volbou kreslířů.

Incal zdroj: Moebius   Les Technoperes zdroj: Fred Beltran

Kyberpunku se nevyhýbal ani velikán západního komiksu Frank Miller. Jeho Rōnin z let 1983-1984 je výbornou ukázkou kontrastního spojení dystopického New Yorku blízké budoucnosti a samuraje feudálního Japonska. V souvislosti s Millerem lze zmínit i důmyslně koncipovanou knihu Electra: Assassin (Elektra: Atentát), v níž nemalou roli hraje propojení lidského a mechanického těla. Pro milovníky Marvelu má kyberpunkový žánr přichystán celou sadu příběhů z univerza Marvel 2099.

Komiksy a mangy se v hlavním kulturním proudu prosazují čím dál více a zanechávají nesmazatelné inspirační stopy, včetně těch, po kterých jsme v tomto textu pátrali. Otisky organické i mechanické, fyzické i virtuální. O těchto stopách v hudbě a audiovizuálním umění si povíme příště.

[End of session. Save and continue? Y/N]… Y

Nejnovější články