„Život, hudba, sex a další.“ Tak svůj podcast, původně zvaný I’ll Name This Podcast Later, charakterizoval Joe Budden, když 18. února 2015 zveřejnil jeho první epizodu, tehdy pouze v audio formátu. O šest let později se deklarovaného hesla stále drží, přestože se mnoho věcí změnilo.
Prudce nahoru, prudce dolů a pak pomalu, ale jistě výš než kdykoliv předtím. Tak by se dala popsat Buddenova profesní trajektorie. Krátce poté, co mu americké zákony umožnily konzumovat alkohol, podepsal smlouvu s průkopnickým hip hopovým vydavatelstvím Def Jam, načež v roce 2003 vydal eponymní debutové album, jež obsahovalo skladbu Pump It Up. Úspěch okamžitého letního hitu se mu už nikdy nepodařilo replikovat.
Následovaly roky zákulisních konfliktů s vydavatelstvími, vykořisťovací smlouvy, závislost na prášcích a několik rozpadlých vztahů s ženami, jež se obratem mstily například obviňováním z domácího násilí. Ani skupina Slaughterhouse, vlhký sen všech fanoušků hardcore rapu, v níž působil společně s triem Royce da 5’9″, Joell Ortiz & Crooked I a která se v roce 2011 upsala Eminemovu labelu Shady Records, neudělala díru do světa. Debutové album pod dohledem toho vůbec nejprodávanějšího rappera všech dob zůstalo komerčním zklamáním a parta se po několika letech vnitřních neshod oficiálně rozpadla v roce 2018.
O pár let dříve vydal Budden své poslední sólové album Rage & The Machine, urovnal si milostný život, překonal závislost, obklopil se novým týmem v čele s manažerem Ianem Schwartzmanem a rozhodl se prorazit ve světě televizního vysílání a podcastingu. Od dubna 2017 působil naproti internetové celebritě DJi Akademiksovi v hip hopové talkshow Everyday Struggle na kanále Complexu, odkud kvůli nedostatečnému finančnímu ohodnocení odešel v prosinci téhož roku a veškerou energii začal soustřeďovat do budování vlastní značky.
Koncept projektu The Joe Budden Podcast with Rory & Mal je jednoduchý. Joe (netřeba dále představovat), Rory (bývalý stážista v Def Jamu a generální manažer hudebních večírků D’ussé Palooza), Mal (mladší bratr Kareema „Biggse“ Burkeho, spoluzakladatele legendárních Roc-A-Fella Records a pravé ruky Jay-Zho) a Parks (zvukový inženýr, jemuž do záběru kamery komicky trčí jen kolena) sedí v obývacím pokoji a na ploše 2–3 hodin dvakrát týdně diskutují o všem možném — od basketbalu přes prožité sexuální eskapády až po špinavé praktiky hudebního průmyslu či aktuální šílenství okolo aplikace Clubhouse.
Politickou korektnost házejí za hlavu a každá epizoda je plná černého humoru, divokých argumentů a hlasitých zvukových efektů pro dokreslení atmosféry. Tu a tam pozvou zajímavého hosta přímo do studia nebo ho alespoň vyzpovídají na telefonu a několikahodinovou debatu pravidelně zakončují doporučením pozapomenutých skladeb, takzvaných „sleepers“. Chemie mezi členy podcastu je nezpochybnitelná a člověk si při poslechu připadá jako moucha na stěně, jež se nachomýtla k soukromé konverzaci dlouholetých kamarádů — především Joe často sdílí ty nejintimnější zážitky a myšlenky, jaké si lze představit.
V podcastu vycítila potenciál i nejposlouchanější streamovací platforma Spotify a od září 2018 do září 2020 vycházel s exkluzivním předstihem v audio verzi právě na ní — s tím, že video verze následovala na YouTube o pár dní později. Jednalo se o první z velkých spoluprací mezi podcastery a Spotify; Joe Rogan či Kim Kardashian migrovali na servery švédského gigantu až po Buddenově odvážném kroku do neznáma. Risk se vyplatil a „JBP boys“, jak si čtveřice přátel říká, byli nejposlouchanějším podcastem na Spotify za rok 2019.
Na prodloužení kontraktu se obě strany nedohodly a Budden si opět šel svou vlastní cestou. 3. února oznámil spolupráci s rostoucím Patreonen, na němž bude působit jako poradce s titulem „head of creator equity“, zároveň nabídne platícím fanouškům bonusové díly podcastu (první z nich 8. února) a další výhody. Klasické epizody budou nadále vycházet i na zavedených platformách jako YouTube, Apple Podcasts či SoundCloud (kromě Spotify, z kterého se Budden na protest stáhl hned po vypršení smlouvy). Hiphopový Howard Stern, jak ho v reportáži pro The New York Times označil Schwartzman, zdá se, teprve šlape na plyn. A vy byste u toho rozhodně neměli chybět.
