Esenbák Maršík pomáhal lidem na Západ: V posteli se před zatčením ukrýval deset let

Přejít železnou oponu v roce 1948 nebylo moc jednoduché, ale šlo to. V Jihočeském kraji se do převádění přes hranici zapojil i Sbor národní bezpečnosti – přesněji dvě stanice, jedna z Vimperku, další z Kvildy. Policisté byli protektorátními četníky, někteří i členy komunistické strany, kam šli po válce.

Premium

Kanibalismus v Třebíči: Banda brutálních vrahů prodávala maso zabitých židů. Potrestáni nebyli!

V šumavské stanici pracoval i strážmistr Jaroslav Maršík. Esenbáci se dokonce dostali i do poměrně složité situace, jejich kolegové z pohraniční stráže se stali jejich soupeři. Policisté si proto pomáhali a vysílali předsunuté hlídky, které kontrolovaly terén.

Jak dlouho Maršík s kolegy převáděl přes hranice, není jasné. Na příběh upozornil reportér serveru Aktuálně.cz Pavel Švec. Když policista Maršík se ženou odešel do Prahy, začal pracovat jako úředník. Mezitím ale StB rozbila síť převaděčů a začala s masivním zatýkáním.

A došlo i na Maršíka, pro kterého si dojeli do Prahy. „Svým způsobem to čekal. Doufal, že se to neprozradí, ale byl připravený,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi Švec. 

Před 23 lety zmizel Honzík Nejedlý: Jeho otec zemřel aniž by se dozvěděl, co se synovi stalo

Bývalý esenbák před StB svou identitu popřel, souhlasil ale s tím, že ji s nimi pojede ověřit na kádrové oddělení. V členité budově jim ale utekl a nasedl do vlaku, který směřoval do jižních Čech. Tedy do jeho rodné krajiny. V Příbrami ale vystoupil, dostal strach.

Z města neodjel, schoval se u manželů v Bratkovicích, kde se tři měsíce ukrýval. Jeho sestra ho poté potají převezla do svého bytu v Bavorově. Deset let se zvládal ukrývat, podle Švece patrně proto, že po něm represivní orgány nepátraly. Počítaly totiž s tím, že přešel na Západ. Ten nápad Maršík měl, plán mu ale překazil zápal plic. Z domu za celou dobu vyšel jen jednou. 

Zázrak jménem Vesna: Žena, která přežila pád z 10 kilometrů, popsala agentům teroristu

„Když přišla návštěva, tak se schovával. Měl vybudovaný prostor v zastlané posteli. Z vyšetřovacího spisu a výslechů, které s ním prováděli po deseti letech, vyplývá, že venku byl jenom jednou, a to když se jeho sestra stěhovala a on v noci přeběhl. Když se stěhovala podruhé, tak už ho přenesli v dřevěném kufru,“ dodal Švec.

Pak se ale o jeho úkrytu dozvěděla tajná policie. Dříve je na úkryt upozornil anonymní dopis, okresní policie se jím ale nezabývala. Pak přišla informace od vzdálených příbuzných, která byla rozhodující. „Udání přišlo od širší rodiny, která byla podle mě po deseti letech skrývání a strachu, že se to provalí, zničená,“ řekl Švec.

Maršík byl po zatčení odsouzen k sedmi letům vězení, v roce 1960 se po amnestii dostal na svobodu. Odstěhoval se na sever Čech do Bíliny a poté na Šumavu do Železné Rudy. „Tam už se mi smrt v matrikách nepodařilo vypátrat,“ zakončil Švec. 

Pamětník Jiří přežil kruté pokusy nacistické zrůdy Mengeleho: Na osvobození Osvětimi nikdy nezapomenu, říká