Ambiciózní špionážní RPG ani variace na GTA z Hongkongu bohužel nesplnily očekávání tvůrců. A je to škoda, protože další díly bychom určitě uvítali.
Alpha Protocol
Žánr RPG bývá obvykle spojovaný hlavně s fantasy nebo sci-fi prostředím. Rozhodně ne s něčím, co se drží reality, ale Alpha Protocol ukázal, že si dovede poradit i s tou. Jen to možná nesedne úplně každému. Obsidian Entertainment RPGčka umí, jejich pokus o takové, které by se odehrávalo víceméně v normálním světě a normálním prostředí, se bohužel nesetkalo s nadšeným přijetím. Což je škoda, protože i přes pár celkem i podstatných chyb dovedlo zaujmout, druhou šanci už ovšem nedostalo.
Alpha Protocol se inspiroval u špionážních příběhů Jamese Bonda, Jasona Bourna nebo Jacka Bauera ze seriálu 24 hodin. Hlavní hrdina Michael Thorton pracuje pro organizaci, která pro americkou vládu dělá věci, na jaké si netroufne ani CIA. Jeho poslední mise ale proběhla trošku jinak, než čekal. Terorista zodpovědný za útok na dopravní letadlo mu totiž naznačil, že zbraně získal od amerického výrobce zbraní a že za nitky tahá někdo hodně mocný v pozadí. Když se pak Throtona pokusí někdo zabít, pochopí, že šlápl do vosího hnízda. Teď musí nejen zjistit, kdo za útokem na letadlo stojí, ale i kdo mu jde po krku. Je sám, proti němu stojí bývalí zaměstnavatelé, ale i ruská mafie, čínská tajná policie a několik teroristických organizací. A Thorton netuší, kdo z nich bude ochotný mu pomoci, kdo by mu rád vpálil kulku do hlavy a kdo si ještě rozmýšlí, na čí stranu se přidá…
Alpha Protocol je parádně napsaná špionážní akce, ale především hra, ve které má každé vaše rozhodnutí následky. Na to jsme samozřejmě z RPG zvyklí, jenže ve světě špiónů, dvojitých agentů, šílenců i cynických zločinců je těch rozhodnutí tak nějak víc. A mají často fatální následky. Spojit se můžete s každým, každého lze podrazit, ale zároveň si musíte dávat sakra bacha, abyste nesvěřili svůj život do rukou někomu, kdo to s vámi nemyslí úplně dobře. Throton tak často balancuje na tenké hraně mezi klaďákem a záporákem a přísloví „účel světí prostředky“ tu platí víc než kdekoliv jinde. Následky rozhodnutí tu jsou navíc mnohdy opravdu zásadní, nikoliv jen kosmetické.
Vedle výtečného scénáře potěší i fakt, že v Obsidian Entertainment dokázali perfektně vyladit gameplay. Záleží na vás, jestli budete spoléhat na zákeřné střílení do kebule z krytu za rohem, nebo si pořídíte kulomet a pořádnou neprůstřelnou vestu. Oba herní přístupy tu mají dveře otevřené. Ale platí tu, že rána do hlavy je rána do hlavy, ať už je z pistole s tlumičem, brokovnice nebo právě kulometu. Až na pár soubojů s bossy lze celou hru bez problémů dohrát jen a pouze s obyčejnou pistolí s tlumičem. A i ty bitky s bossy se nakonec dají zvládnout…
Alpha Protocol je RPG, které chtělo jít příběhově trošku jiným směrem a dnes je do značné míry považované za kultovní. Bohužel v době vydání žádný velký úspěch neslavilo. Recenze i prodeje byly horší, než se očekávalo a hře byla vytýkána i jistá repetitivnost a slabší AI nepřátel. Veškeré plány na pokračování tak Sega zařízla a i když Obsidian Entertainment veřejně několikrát řekli, že by dvojku dělat chtěli a mají spoustu nápadů, vydavatel jednoduše nemá zájem.
Sleeping Dogs
Fenomén GTA pochopitelně láká i další herní společnosti, které už sice možná pochopily, že tuhle značku sice do země nezadupou, ale že i vedle ní můžou zazářit. Sleeping Dogs patří mezi ty vydařenější městské akce a navíc nabízí i dost zajímavých nápadů, díky nimž vedle Grand Theft Auto nezapadla. Původně mělo jít o pokračování série True Crime, ovšem kvůli potížím s rozpočtem a různým zdržením se jí v roce 2011 Activision Blizzard vzdal, o šest měsíců později se jí naštěstí ujali Square Enix, kteří sice neměli licenci na sérii True Crime, ale nikomu to moc nevadilo.
Sleeping Dogs zaujali už na první pohled, protože hráči dostali možnost podívat se do Hong Kongu a spolu s tajným policistou Wei Shenem proniknout mezi triády a dostat za katr jejich bosse. Čím víc lidí pak Wei Shen seřezal, čím víc aut rozmlátil a čím víc gangsterů poslal do nemocnice, tím víc stoupalo jeho renomé a tím výš se dostával ve zločinecké hierarchii. Až občas zapomínal na to, ke komu vlastně patří.
Akce z Hongkongu měla naštěstí spoustu vlastních nápadů na to, aby v konkurenci slavnější a populárnější značky obstála. Sice i tady se střílelo, prim však hrálo bojové umění a rvačky a překvapivě komplexní a dobře vymyšlený soubojový systém. Právě ten a atmosféra asijské metropole zajišťovaly, že herní zážitek byl dostatečně jiný než u GTA a nešlo jen o laciný klon. Hráči i kritici to ocenili, Sleeping Dogs sbírali kladná hodnocení a prodalo se jich jeden a půl milionu kopií, Square Enix ovšem prý čekalo víc a oficiálně hra zklamala. Přesto se dočkala remastru, plánovala se filmová verze a vzniklo i pár hodně povedených DLC.
Jestli se ovšem dočkáme regulérní dvojky, na to bychom si nevsadili. Square Enix začal na pokračování v roce 2013 pracovat, měl se vrátit Wei Chen a vedle Hongkongu by řádil i v oblasti delty Perlové řeky a Jihočínského moře. Navíc by nafasoval zkorumpovaného parťáka a mohl by zatýkat lidi na ulicích, což by mělo reálný vliv na průběh misí. Víc prostoru by pak dostalo i řízení aktivit Wei Chenova gangu nebo hongkongské policie, šlo by například posílit hlídky v určité oblasti a ve hře by pak právě tam bylo v ulicích víc policejních aut. Všechny plány ovšem zůstaly víceméně jen na papíře.
Místo klasického sequelu se Square Enix vrhli z bůhvíjakého důvodu na spin-off Triad Wars. Mělo jít o free-to-play online hru, která by využívala mapy ze Sleeping Dogs a hráči by si v ní budovali vlastní zločinecké impérium. V roce 2015 se začalo s betatestováním, ale ukázalo se, že projekt reálně moc lidí nezajímá a na konci roku dostal stopku. Což nás vlastně ani nepřekvapuje. Klasickou dvojku bychom si dali mnohem raději.