Anfield Road rage: 23. kolo Premier League v kostce

V roce 1963 zastřelili Kennedyho. Beatles vydali své první studiové album, Martin Luther King všem řekl, že má sen, Vietnamská válka se začala otáčet ve prospěch komunistického severu... a Liverpool naposled prohrál tři domácí ligová utkání v řadě. Dlouhých 58 let neměli Reds na Anflied Road takovou krizi jakou coby úřadující šampioni prožívají nyní...

V úvodním slově se oháním mnoha významnými události z dob dávných. A kdyby tehdy fanouškům Liverpoolu někdo řekl, že podobně špatnou sérii zažijí znovu někdy v roce 2021, brali by to všemi deseti. Mnozí si určitě ani neuměli představit, jak bude svět v té době vypadat.

Jenže v horizontu časových pásem se stačí posunout jen o pár měsíců zpátky do roku 2020 a - přiznejme, chvílemi i trošku nabubřelí - fandové Liverpoolu by každého zlého jazyka s tímto nápadem poslali kdoví kam. Vždyť k vánočnímu stromečku šli s hřejivým pocitem, že i když Ježíšek, Santa Claus nebo třeba Děda Mráz žádný extra dárek nenadělí, luxusní čtyřbodový náskok v čele Premier League jim nikdo nevezme.

Inu, v průběhu příštích týdnů se o něj připravili a na čelo momentálně přes desetibodovou propast ani nedohlédnou. Nádherné a zároveň děsivé, jak se Premier League dokáže v tak krátkém časovém úseku změnit. Tým, který má našlápnuto k pokoření fenomenální domácí sérii neporazitelnosti Chelsea, je naopak mančaft bořící negativní rekordy.

Vraťme se o rok zpět do téže fáze soutěže. Liverpool měl o neuvěřitelných 27 bodů víc než nyní, což z něj logicky dělá obhájce s nejmarkantnějším degresem v historii Premier League. Dokonce ani ostudné obhajoby Chelsea (2015/16) a Leicesteru o rok později nezaznamenaly takový sešup (ano, je to do značné míry způsobené bezprecedentní suverenitou loňského LFC, ale přece).

Jak symbolicky vše výše zmíněné vyvrcholilo vzájemným zápasem s Manchesterem City. Celkem, který ještě týden před Štědrým dnem naopak trčel na šokující deváté pozici, který evidentně zapomněl dávat góly (12 utkání, 18 vstřelených branek), a dokonce i vyhrávat.

Netřeba dodávat, že vzápětí následovala desetizápasová šňůra bez ztráty bodu a očividné vyhlášení útoku na titul. Skutečnost, která je o to epesnější, že jí Citizens dosáhli bez nejlepšího kanonýra Sergia Agüera a vlastně i bez jakéhokoli jiného střílejícího útočníka. Část z této série navíc chyběl i patrně nejlepší nahrávač planety Kevin De Bruyne. Kvalita kádru Man City je zkrátka grandiózní.

Protože tenhle článek vychází později než obvykle, stihli Guardiolovci mezitím vyhrát zápas proti Swansea. Kromě postupu do čtvrtfinále FA Cupu dosáhli také významného milníku - ve všech soutěžích totiž opanovali už 15 utkání v řadě, což se ještě žádnému prvoligovému anglickému týmu nepodařilo. Ani Prestonu v roce 1892, ani Arsenalu v roce 1987 (po čtrnácti).

A tak, zatímco Manchester City se poslední dobou nesmírně baví, vyhrává jeden duel za druhým a zřejmě konečně našel i nového lídra, jenž se nebojí své spoluhráče posouvat za krk i zpoza zdi, v Liverpoolu můžou být momentálně rádi, že na Anfield Road nejsou fanoušci. Ti by totiž po téhle třízápasové ostudě nejspíš předváděli ještě větší "rage", než ti netrpěliví idioti co bojují za o tři minuty dřívější usednutí na gauč.





1. Phil Foden (Man City) - 9.29 | gól, asistence, 2 úspěšné průniky (67%), 4x faulován, 3 přerušené útoky soupeře

2. Raheem Sterling (Man City) - 9.20 | gól, vybojovaná penalta, 2 klíčové přihrávky, 5 úspěšných průniků (50%)

3. Allan Saint-Maximin (Newcastle) - 8.97 | 2 asistence, 7 úspěšných průniků (78%), 3x faulován

Nejlepší Čech (46.): Matěj Vydra (Burnley) - 7.25 | 3 střely (1 na bránu), 3 klíčové přihrávky, 4 úspěšné průniky (100%), 5 vyhraných vzdušných soubojů (71%)



Gólman - Robert Sánchez (Brighton): Martínez vychytal Arsenal, do ideální sestavy se však dostal jiný španělsky mluvící brankář. Robert Sanchez měl největší zásluhu na tom, že Brighton na hřišti Burnley neprohrál. Pochytal hned šest střel na bránu, včetně stoprocentní šance Matěje Vydry v samém závěru. Inkasoval jedinkrát - a i této brance předcházel jeden jeho výborný zákrok.

Pravý obránce - Serge Aurier (Tottenham): Parádní výkon moderního střihu. Tottenham doma proti WBA moc bránit nemusel, a tak se krajní beci mohli pouštět do předu. Aurier byl neustále nalezlý na polovině soupeře, piloval lajnu s míčem i bez a tvořil šance. Ať už své, když málem skóroval hlavou, nebo třeba pro Harryho Kanea.

Pravý stoper - Isaac Hayden (Newcastle): Povoláním defenzivní záložník, který nemá potíž v případě nouze zaskočit i uprostřed obrany. A jak ukázal proti Southamptonu, je možná vhodnější variantou než někteří ryzí stopeři. Hayden defenzivu řídil hlasivkami i fyzicky. Přidal několik klíčových odkopů, bloků a výrazně se zasadil o to, že Newcastle ani v oslabení nepřišel o těsné vítězství.

Levý stoper - John Stones (Man City): Tentokrát to byl on, kdo byl hlavní postavou skvěle bránícího Manchesteru City. Jeho kolega Ruben Dias si jednou vylámal zuby na nevyzpytatelném Salahovi a zavinil penaltu. Naopak John Stones nedovolil žádnému z Reds vůbec nic. Neprohrál žádný souboj, když bylo potřeba, uklidnil rozjíždějící se nebezpečí. Jeho progres v posledních týdnech a měsících je enormní.

Levý obránce - Matt Targett (Aston Villa): Ještě o fous lépe zahrál Tyrone Mings po jeho boku, ale to bychom měli tři stopery a žádného levého beka. Na tomhle postu nebyla o víkendu moc velká konkurence, ale Targettovi nominaci by to nemělo znehodnocovat. Pětadvacetiletý Angličan prožívá první skutečně výbornou sezónu, nedělá chyby, skvěle brání a ví si rady i u branky soupeře.

Pravý ofenzivní záložník - Miguel Almíron (Newcastle): Tenhle tah se Stevu Bruceovi povedl dokonale. Almírona z pozice pravého křídla sesadil do role ofenzivního záložníka, který má uprostřed pole o něco víc práce i směrem dozadu. Tohle plní do puntíku, ani proti Saints nepřestal běhat a odevzdal se z plných sil. No a kromě toho rozhodl o výsledku 3:2 dvěma góly...

Defenzivní záložník - Abdoulaye Doucouré (Everton): Manchester United byl ve vzájemném zápase lepším týmem, ale soupeři svými chybami daroval bod za remízu 3:3. Největší přínos pro Everton měl výkon defenzivního záložníka Doucourého, který se obvykle do vápna moc nedostává, ale tentokrát ukázal, že má i čich na góly. Jeden sám doklepl do sítě po zaváhání De Gey, na druhý nahrál Jamesovi.

Levý střední záložník - Ilkay Gündogan (Man City): Má takovou formu, že si může dovolit i neproměnit penaltu na Anfield Road, a stejně rozhodne o vítězství svého týmu. Ilkay Gündogan dává zapomenout na Kevina De Bruyneho, a byť nemá Belgičanovu geniální nahrávku, gólově ho předhání na celé čáře. V Liverpoolu "z nuly hrdinou", dvěma góly nastartoval fantastickou druhou půli Citizens.

Falešná devítka - Phil Foden (Man City): Je mu pořád jen 20 let, a tak není divu, že je občas trochu nevyrovnaný. Minutáž dostává už pořádnou, ale výborné výkony přichází ve vlnách. Naneštěstí pro Liverpool, na Anfieldu přiletělo tsunami. Právě po jeho střele otevřel skóre Gündogan, který si pak vychutnal gól do prázdné na 2:0 i po další Fodenově asistenci. Zlatý hřeb přidal ve formě nádherné střely, kdy branku oslavil i sám.

Střední útočník - Dominic Calvert-Lewin (Everton): Skvěle zahrál po zranění Harry Kane, solidní výkon předvedl i Edinson Cavani, no a zapomenout nesmíme ani na postupně probouzejícího se Tima Wernera. Přednost v ideální sestavě však dostává Dominic Calvert-Lewin. Jeho instinkt zabijáka v Premier League nemá konkurenci a nikoho nepřekvapilo, že to byl právě on, kdo v nastavení vyrovnával na Old Trafford na konečných 3:3. Právě po jeho střele a chybě De Gey navíc skóroval Doucouré.

Levé křídlo - Raheem Sterling (Man City): Prožívá asi nejhorší sezónu v Manchesteru City, ale zápas s Liverpoolem mu vyšel. Měl na sebe Alexander-Arnolda a tohoto ofenzivně laděného beka s lehkostí přehrál. Sterlingovi vycházely souboje 1 na 1, po jednom z nich vybojoval na Fabinhovi penaltu - a nakonec se dočkal i snadného gólu.

Hráči, kteří si zaslouží zmínku: Emiliano Martínez, John Stones, Pierre-Emile Hojbjerg, Joe Willock, Bruno Fernandes, Allan Saint-Maximin, Timo Werner, Harry Kane

---