Opencall na nejlepší tíživou situaci umělkyně

Na podzim minulého roku založily galeristka Lucie Drdová a fundraiserka Jana Bukvová nadační fond Luc Art Fund, jehož účelem je podpořit současné umělce a umělkyně a jejich tvorbu. První akcí fondu byla charitativní aukce nazvaná Umělci umělcům, jejíž výtěžek poputuje ve formě sociálního stipendia těm umělcům a umělkyním, jejichž ekonomická a sociální situace byla výrazně ohrožena v důsledku restrikcí a opatření v rámci pandemické situace covidu-19. Jednou z žadatelek o stipendium je také umělkyně Barbora Šimková, která se rozhodla svou kriticky formulovanou žádost zveřejnit jako otevřený dopis adresovaný fondu.

Open call na nejlepší tíživou situaci umělkyně: otevřená odpověď

Drahý nadační fonde,

souhlasím s Tebou v tom, že je nejvyšší čas na radikální revizi sociální role umění a uměleckých institucí stejně jako na nadefinování statusu umělkyně a její životní reality, ale obávám se, že způsob, jakým toho chceš dosáhnout (nebo k tomu alespoň přispět), není zrovna nejšťastnější.

Sice přesně nevím, jak se posuzuje úspěšnost aukce uměleckých děl, ale cílem je pravděpodobně (zvláště pak v případě „charity“) prodat co nejvíce děl za co nejvíce peněz. Je tedy otázka, zda aukce s výsledkem jedenáct prodaných kusů za vyvolávací ceny a jeden kus s jedním příhozem ve výši pět tisíc korun z celkových padesáti dražených položek je dílem produkčních pochybení, anebo praktickou ukázkou toho, jak málo noblesa ve skutečnosti zavazuje. Zdvojnásobení dvaceti procent z výtěžku charitativní aukce J&T bankou (tedy dvě stě patnáct tisíc korun na čtyři sta třicet tisíc), který je určen na sociální stipendia, tyto otázky jen podtrhuje. Společnost, jejíž čistý zisk za předloňský rok činil přes tři miliardy korun a vlastní kapitál banky přesáhl dvacet jedna a půl miliardy, si za pouhých dvě stě tisíc korun koupila další položku do svého portfolia solidarity s lůzou. I když matematika nebyla nikdy mojí silnou stránkou, troufám si říct, že tohle nepůsobí jako obchod výhodný pro současné umění.

Obchodní tajemství versus poverty porn

Zatímco soukromí i identita těch, kteří takhle lacino přišli k tomu „nejlepšímu, co je současná umělecká scéna schopná nabídnout“, zůstává skryto, žadatelka o Tvoje stipendium je nucena obnažit bídu své existence až do morku kostí v ponižujícím dopise, který má obsahovat řadu citlivých informací od rodinného stavu, životních nákladů až po prokázání nezměrného potenciálu a pokorné snahy. Tento dopis spolu s profesním životopisem a portfoliem následně stvrdí čestným prohlášením, že je skutečně pravda, že je na tom tak blbě, a pošle k posouzení komisi složené z odborníků na výtvarné umění. Pokud bude mít štěstí – nevím, co jiného by měla potřebovat, když tíživost její sociální situace budou posuzovat odborníci na výtvarné umění – a bude shledána dostatečně perspektivní umělkyní pro budoucí investiční příležitosti, dostane se jí stipendia ve výši šedesáti pěti tisíc a veřejného shamingu na Tvých sociálních sítích, jakožto jedné z těch šesti socek, kterou Lucie Drdová a štědrá J&T banka vytáhla z bahna. Do tří měsíců od obdržení stipendia musí doložit, jak s tímto darem naložila. Ovšem je to tak noblesní, že nemusí dokládat účtenky ani faktury, ale může znovu prokázat svou uměleckou kvalitu a vytvořit třeba fotokoláž o tom, jak jsi jí pomohl.

Tak si říkám, že je možná důstojnější se s tím svěřit rovnou celému internetu sama. Možná by někoho překvapilo, s jak mizerným kapitálem je možné se věnovat umění, vychovávat sama dítě a vést v mnoha ohledech poměrně bohatý a krásný život. Toto výběrové řízení však doložení příjmů přímo nevyžaduje, tedy je neuvádím.

Partnerský stav: bez partnera

Rodinný stav: 1x dítě 7 let

Způsob obživy: výtvarné umění

Odborná činnost: výtvarné umění

Finanční náklady (nezbytné, měsíčně):

nájemné včetně služeb……………………..…...12 830 Kč

energie………………………………………........2 500 Kč

internet……………………………………..……..630 Kč

telefon………………………………………........800 Kč

jídlo……………..…………………………….......4 000 Kč

MHD…………………………………………....…550 Kč

ostatní…………………................................tak různě – záleží jak to vyjde

Náklady spojené s uměleckou činností[1]

psychoterapie……………….......………....…..800 Kč / 50 minut

Příběh krize

Uplynulý rok vnesl do mé životní reality mnoho nového a také jsem získala řadu zkušeností takzvaně k nezaplacení. Hned zkraje roku 2020, kdy pro nás byl covid ještě převážně čínským problémem, jsme se s bývalým partnerem rozhodli definitivně skoncovat s naším vztahem, který stál dlouhodobě, jak se říká, za starou bačkoru. Že to bude nepříjemné, mi bylo tak nějak jasné, ale netušila jsem, jak moc.

Příchod prvního lockdownu mě zaskočil nepřipravenou. Právě se schylovalo k posunu ve věci mého pracovního statusu, o jehož zlepšení jsem na dohodu do deseti tisíc korun usilovala posledního půl roku, a najednou korona, tak to je konec, pomyslela jsem si. Přišlo mi, že nemám co ztratit, a napsala jsem hysterický e-mail vedení instituce. K vlastnímu překvapení jsem dopadla lépe, než bych vůbec čekala. Dostala jsem skutečnou pracovní smlouvu na poloviční úvazek. A tak jsem na tři měsíce přišla ke své první skutečné práci s odvody za zaměstnance a účastí na důchodovém pojištění. Bylo to skvělé. Moc ráda na to vzpomínám.

Poté jsem úspěšně složila přijímací zkoušky do doktorského studia v programu výtvarné umění a s úvazkem byl šmitec. Je totiž výhodnější vyplácet případnou mzdu formou stipendií. Přihlásila jsem se tedy na úřad práce, abych měla do doby, než ke studiu nastoupím, hrazené zdravotní pojištění. Úřednice mi žádné problémy nedělaly. Přeci jen jsem právě přinesla papíry o nedávno ukončeném skutečném pracovním poměru, mám vysokou školu a je to jen dočasné – za chvíli nastupuji na doktorát. Mám štěstí. Nejsem romská žena ze severních Čech, kterou na ten úřad poslali už v patnácti, a tak jsem dostala příležitost studovat umění performance na výtvarných školách, což jsem během následujících návštěv úřadu hojně zužitkovala.

Mohla jsem se tedy v klidu vrhnout do dalšího projektu v oblasti výtvarného umění v rámci velké mezinárodní výstavy. Tato práce nebyla vedena jako pracovní poměr ani hrazena ze zdrojů pořádající instituce, ale z grantu napsaného na úplně jiný subjekt. Zní to zvláštně, ale taková byla dohoda. Znáte to. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem potřebovala vyplatit honoráře dalším zúčastněným onoho projektu a čerpání prostředků z grantu se protahovalo. Bylo mi to blbý. Měla jsem ale zase štěstí. Otec mého dítěte požádal během jarní karantény o ošetřovné, které nám laskavě věnoval. Co na tom, že dítě ani jeden den „neošetřoval“. Díky tomuto, řekla bych, podvodu, jsem mohla vyplatit honoráře za uměleckou činnost včas alespoň někomu. Vložených peněz jsem se dočkala na sklonku minulého roku, a tak jsem si nemusela půjčovat na vánoční dárky pro dítě. Výstavní projekt měl úspěch, všem se moc líbil a to je hlavní.

S nadcházejícím podzimem nastoupilo dítě do první třídy základní školy, a tak začal můj dosud nejurputnější boj se systémem, který nějaké demošky nebo squatovačky hravě strčí do kapsy. No, co Ti budu povídat. Když se ze dne na den staneš neplacenou učitelkou pro první stupeň, vychovatelkou z družiny a kuchařkou v jednom, tak prostoru pro studium moc nezbývá. Stipendium z doktorátu je sice spása, ale stát tuto činnost za práci nepovažuje, a tudíž se na mě nevztahují ani žádná podpůrná opatření jako na rodiče v zaměstnaneckém poměru nebo OSVČ. Rady od vedení základní školy o tom, jak si mám užít možnost společně stráveného času s rodinou a hlavně chodit hodně ven, jsem úspěšně ignorovala a poslušně jsem připojovala v osm ráno na MS Teams nejdřív dítě a po zhotovení oběda sebe. Bylo to psycho, ale naštěstí nejmenší děti do školy už zase chodí a tak mám čas i na takové ptákoviny, jako je psaní tohoto dopisu.

Koláče bez práce

Ano, je to opravdu tak. Zcela vážně žádám o Tvou finanční podporu a k tomu Tě nevybíravě kritizuji. Toto není schizofrenie doby, ale onen „the new normal“. Zvykněte si. Budu mít zase štěstí a dostanu Tvoje peníze? Prokázala jsem dostatečnou invenci v tom, jak se přihlásit o sociální stipendium, o jehož přidělení budou rozhodovat neznámí odborníci z oblasti výtvarného umění na základě mého profesního životopisu a uměleckého portfolia s dojemným obnažením životní reality umělkyně-matky samoživitelky?

I když věřím, že Tvůj záměr není a priori špatný, tak nedomyšlená koncepce, zejména ve způsobu přerozdělování finančních prostředků, z něj dělá v lepším případě frašku. Myslím, že i losování přihlášených umělců a umělkyň by bylo snesitelnější volbou. Ještě víc jsem přesvědčena o dobrých úmyslech lidí, kteří do Tvé aukce poskytli svá díla. Přesto si ale kladu otázku, zda ke vzájemné solidaritě skutečně potřebujeme jako zprostředkovatele Tebe a J&T banku a zda vznik této nebo podobné nadace skutečně může nějak řešit naše současné problémy. Zda spíš než charitu nepotřebujeme konečně změnit celý systém financování umění u nás a zahrnout do něj i soukromý sektor, protože ať se nám to líbí nebo ne, tak jeho podíl bude stoupat. Záleží ale na nás, jaké mantinely mu dáme nebo nedáme.

S pozdravem

Tvá drzá žadatelka

[1] Obvykle se snažím vlastní finanční náklady s uměleckou činností nemít. Vycházím z toho, že když už pracuji zadarmo nebo někde okolo minimální mzdy, tak není dobré nést ještě tyto náklady.