„Jednou mi napsal v jedenáct večer, že kroky, které mi pískl na tréninku, nebyly. Že se právě dodíval na video z tréninku. Kdyby se nezmínil, ani bych si na to nevzpomněl,“ líčí Puršl s úsměvem.
Pod trenérem Růžičkou hraje třetím rokem a tak, jak byla jejich spolupráce úspěšná dřív ve Svitavách, je i nyní v Brně. Není ale tajemstvím, že stačit tempu maximalistického kouče není pro každého.
„První dva roky jsem si na jeho styl zvykal. V Brně jsem už ale věděl, do čeho jdu. On umí basketbal skvěle naučit, znám jeho kvality i minusy. Věřil jsem, že jít za ním do Brna bude mít smysl,“ přiznává 24letý rodák z Prahy.
Instinkt, kterým se loni v létě při přestupu ze Svitav řídil, ho nezklamal. Růžička měl sice právě za sebou první sezonu pod Špilberkem, která ještě z tamní běžné šedi ničím nevybočila a podtrhla ji slabá zápasová bilance 8:19, ale už věděl, co dál.
Bez mrknutí oka vyměnil v klubu všechno, co šlo, od obsazení svého trenérského štábu přes sestavu na hřišti až po organizační tým v kancelářích, a prudce obrátil kurz směrem vzhůru. Kolo před koncem probíhající základní části nejvyšší soutěže mají Brňané pod jeho diktátem bilanci zápasů 12:9 a skončí nejhůř pátí, což bude nejlepší umístění brněnského týmu od čtvrté příčky v roce 2007. Proč to právě pod pedantem Růžičkou, který svoje zkušenosti sbíral v mistrovském Nymburce nebo u národního týmu, v tradiční basketbalové baště zase šlape?
„Respekt si zde získáte jen pracovitostí. Já jsem se na rok a půl zavřel do kanceláře. Teď tady máme částečný výsledek toho, co se u nás (v klubu) děje. Když budete tvořit, vždycky uděláte chybu, ale nikdo nemůže rozporovat, že jste pracovitý,“ vypráví Růžička v obecné rovině. Čas po svém nástupu věnoval i schůzkám s brněnskými vysokoškolskými děkany, aby s nimi probral propojení studia a začlenění do týmu u svých hráčů.
Loni si do své gesce vzal nejen pozici trenéra, ale i sportovního ředitele. Prosadil si šestičlenný trenérský aparát a vrhl se i na přestavbu rozpočtu.
„Rozhodl jsem, že než mít tři průměrné rozehrávače, vyberu jednoho špičkového a k němu dám našeho mladého Křivánka, aby se učil. Stejně tak pod košem raději než do tří cizinců investuji do jednoho Puršla, po jehož boku se bude rozvíjet talentovaný Ondra Husták. A tak dál,“ popisuje svoji strategii.
Petr Křivánek (vpravo) z Brna brání ústeckého D. J. Hanese.
Přiznává, že jeho nadřízení, mezi nimiž jsou izraelští spolumajitelé klubu, ho musí tu a tam v jeho nápadech mírnit. Ten s návratem mužstva do haly v Králově Poli, kde brněnští basketbalisté už dřív působili, ale vyšel. Růžička si ho chválí, přestože rozlehlé hlediště musí být nadále prázdné.
„Podmínky zde máme výborné a věřím, že jednou sem na naše zápasy budou chodit i slušné návštěvy,“ vyhlíží.
Mezi lety 2014 až 2019 skončil brněnský basketbal v lize čtyřikrát poslední nebo předposlední.
Letos má Růžička v kádru čtyři české reprezentanty a jednoho reprezentanta Bulharska. Když jeho mužstvo doma podlehne loni stříbrné Opavě 81:86, jako se to stalo ve středu, už to není samozřejmost.
„Postupujeme do nadstavbové skupiny A1, kde nás deset kvalitních zápasů připraví na play off. To podstatné nás teprve čeká, ale mezistupeň jsme splnili. Kdyby mi tohle někdo řekl před sezonou, bral bych to,“ neskrývá spokojenost Růžička.
