Kronikářské objevy a nálezy
V kronikách objevují všichni něco, čtenáři, kronikáři i posluchači. Při vedení kronik se kronikáři v procesu sbírání podkladů z různých zdrojů pro své zápisy dostávají nejen k záznamům o minulém dění, ale nacházejí i předměty s příběhem. Podobně čtenáři kronik. Objevy mohou být překvapivé.
Do konce minulého roku byl kronikářem Mezné poblíž Soběslavi Jan Kolář, který vyhrazoval poslední tři stránky celého zápisu za jeden každý rok aktualizovanému seznamu listinného a elektronického archivu kroniky.
„A na samém konci nesmí chybět seznam všech kronik, které obec v daném roce má,“ zdůraznil. Vysvětlení, proč takový soupis je třeba každoročně v kronice uvádět, doložil Jan Kolář příkladem: „Před několika lety jsem v táborském archivu našel dvě kroniky, o kterých neměli potuchy ani dnešní nejstarší mezenští pamětníci.“
Vzácný hudební zlomek
O prožívání času od adventu po Hromnice v barokním Českém Krumlově, konkrétně ve 2. čtvrtině 18. století, vyprávěla muzikoložka Markéta Králová, která prostudovala latinskou klášterní kroniku krumlovských minoritů. Tenkrát se slavení svátků na přelomu roků neobešlo bez krásné hudby. Hrála ji klášterní kapela, kterou tvořilo až 16 muzikantů – chlapců asi od deseti let věku.
Představu o hudbě, kterou provozovala kapela českokrumlovských minoritů, si lze vytvořit pomocí dochovaného zlomku klášterní hudební sbírky, která je uložena ve Zlaté Koruně a čítá 21 velmi cenných tisků z 1. poloviny 18. století.
„V těch tiscích jsou rukopisné poznámky, což dokazuje, že se ta hudba u minoritů opravdu hrála. Jednalo se o pěkné, líbivé skladby, které se neřadily mezi umění nejvyšší úrovně, ale šlo o soudobou kvalitní hudbu, která oslovovala tehdejšího člověka při návštěvě chrámu. A ti muzikanti – chlapci – museli být v dobré kondici a museli nástroje a zpěv ovládat mimořádně, když takovou hudbu, jakou dnes hrají profesionálové, zvládali,“ vysvětluje Markéta Králová a dodává, že mezi autory té hudby, jejichž jména jsou už dnes zapomenutá, se lze setkat se skladatelem minoritou Bohuslavem Matějem Černohorským, který byl proslavený po celé Evropě.
Věci vyprávějí o své době
Nadšení pro historii je příznačné pro Petra Lexu z Vidova blízko Českých Budějovic a jeho přítelkyni Moniku Waldovou. Tím, že napsali knihu „Vidov 1357 – 2017“, získala obec v podstatě kroniku. „Tady kronikáře obce nikdo nedělal. Poslední byla kronikářka paní Dvořáková, která psala kroniku ve 30. letech,“ říká Petr Lexa. Jako pramen, z něhož čerpali do knihy o obci, jim také posloužily „Dějiny Vidova“, které sepsal Josef Brouček coby svou soukromou kroniku a tu si v jeho rodině předávají dodnes. „Pan Brouček si své badání zapisoval do klasického školního sešitu,“ poukazuje na zajímavost Petr Lexa.
Při psaní zmíněné knihy oba autoři obcházeli domy ve vsi, aby zachytili jejich vývoj a příběhy jejich obyvatel. Během pátrání přišli na různé předměty. „Z hostince se dnám dostal do rukou starý plechový džbánek, smaltovaný, modré barvy s růží a přes ni je pentle, na které čteme jméno Adalbert Krejčí, ten byl hostinským,“ zasvěcuje do souvislostí Petr Lexa.
Na půdě vedlejšího gruntu za trámem našli zbytek staré fajfky. A na tom samém statku si mohli prohlédnout originál listiny, na které je zdobně napsaná a folklorními motivy okrášlená naše hymna. „Listina odkazuje na vlasteneckou dobu. Takových předmětů zřejmě lidé mívali víc,“ uzavírá Petr Lexa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
