Samotný film jsme si zrecenzovali TADY. A protože trvá bezmála tři hodiny, veškeré bonusy se přesunuly na samostatný disk. Naštěstí nikoho nenapadlo pro uvedení na DVD/Blu-ray Nabarvené ptáče nadabovat do češtiny. Na disku se nachází TEASER, který nebyl tak poutavý, jako tenkrát, když se Václav Marhoul chystal do kin poslat Tobruk. K TRAILERU asi netřeba cokoli dodávat. Ale pak tady máme na tři stovky FOTOGRAFIÍ, pochopitelně černobílých! Chronologicky mapují celé natáčení, bohužel už ne kupříkladu premiéru či následné diskuze s diváky.

Hlavní náplní bonusové sekce je ovšem 126 minut dlouhý a skoro celý barvený dokument 11 BAREV PTÁČETE. V březnu měl být uvedený do kin, jenže krátce poté se ledacos začalo zavírat, takže se premiéra odložila na květen, kdy na něj v podstatě nikdo nepřišel. Takže si tuhle dlouhou cestu (jak z hlediska putování hlavního hrdiny ve filmu, tak z pohledu režiséra/producenta/scenáristy, protože od přečtení knihy do premiéry uplynulo jedenáct roků) můžeme vychutnat z pohodlí domova. Hned na začátku bude vyspoilerováno jméno toho chlapce, hlavního hrdiny, které se v Nabarveném ptáčeti dozvíme až v úplném závěru. Ale ono to bylo vlastně nutné. Vzhledem ke konceptu, kdy nás komentářem doprovází jeho představitel Petr Kotlár, který na place oslavil hned dvoje narozeniny – desáté a jedenácté.

V Prologu se vracíme do dávných roků 2009 a 2010, kdy se Václavu Marhoulovi podařilo v USA zajistit práva na zfilmování románu Jerzyho Kosińskiho. Dozvíme se, že než byla hotová finální verze scénáře, bylo zapotřebí zaměstnat osm dramaturgů a napsat bezmála dvacet předcházejících verzí. A to všechno trvalo tři roky. Scénář vznikal v jedné hospodě v Českém Krumlově, kde se také podařilo najít představitele hlavní postavy, byť to dopadlo trochu jinak, než se původně zamýšlelo. Každopádně se mohlo začít s přípravami, přestože rozpočet ještě nebyl zcela pokrytý. Petru Kotlárovi vypomohla s hereckým projevem Eva Holubová a mohlo se jít na to.

 










 

První barva tedy představuje začátek. Seznámíme se s maskérem Ivo Strangmüllerem, který si 7. března 2020 také došel pro Českého lva. Dále nám režisér vysvětlí, jaký přístup či spíše odstup bylo nutné si pro profesionálnější spolupráci od malého Petra zachovat. Zároveň bude prozrazeno, že se natáčelo chronologicky, což je pochopitelné a fér, když hlavní hrdina postupně putuje z místa na místo. A taky se přesvědčíme o tom, že fretky můžou být nebezpečné. S Druhou barvou strávíme čtyři týdny na Ukrajině. S ostatními členy štábu se projedeme busem, ve kterém byla sice ku*evská zima, ale zase měl připojení na wifi a to se cení. Natáčet se bude v okolí města Halyč. A nebude to úplná sranda. Ke slovu se dostane zima, piáno, slípky, jedna oslava a fakt, že režisér bude muset vést hned dva herecké debutanty.

Tomu mladšímu bude nutné vzhledem k nízkému věku neustále opakovat, že všechno je jenom jako. Přesto s největší pravděpodobností nemá po většinu ze sta natáčecích dnů ponětí, proč má dělat zrovna to, co má dělat. V případě Nabarveného ptáčete je taková nevědomost pro malého kluka určitě lepší. Třetí barva nás zavádí zpátky do České republiky. V Brdech se natáčí scéna s havrany, takže bude nutné zalézt do díry, z čehož, ano, můžou po delší době bolet ramena. Ve Čtvrté barvě zamíříme na Slovensko, kde v ateliéru i přímo na Malém Dunaji stál mlýn násilnického mlynáře Udo Kiera. Své by o tom mohl vyprávět Zdeněk Pecha. Nicméně, německý herec si vymohl jeden záběr s mouchou, který však bylo možné kvůli chybějícímu objektivu realizovat až v jeho nepřítomnosti během barvy Páté.

V ní si přiblížíme speciální mezislovanský (aka interslavic) jazyk, prohlédneme si kancelář produkčního Aleše Týbla a bude zopakována stará pravda, která zní, že „maminka a režisér mají vždycky pravdu.“ V tomto segmentu promluví také Jitka Čvančarová, jež nazpívala i finální píseň, která doprovází závěrečné titulky. V Šesté barvě půjde také o píseň, ale o tu s názvem Duša moja, ke které složil původní text jeden známý český herec. Který? To se dozví všichni ti, kdož si koupí Nabarvené ptáče – ať už na Blu-ray či na DVD, které také obsahuje celý bonusový disk. Dále zjistíme, jak se Václav Marhoul kdysi spřátelil se Stellanem Skarsgårdem, což opravdu stojí za to. A pranic nevadí, že to bylo ještě v době, kdy dnes slavného herce znala víceméně jenom hrstka Švédů a Švédek.

Dojde pochopitelně i na „zvedačku“ neboli rituál, kterým se režisér loučil s každým hercem, včetně těch nejslavnějších. To jenom dokládá, jak moc mu na tomhle projektu záleželo. A tak není divu, že se občas na place pořádně rozčílil … Pojďme raději k Sedmé barvě, se kterou se mimo jiné vracíme do Českého Krumlova a se kterou přichází Pavel Kříž i Harvey Keitel, jenž věnoval malému Petrovi speciální dárek. Poslechneme si příběh o tom, jak se přihodilo, že se představitel Winstona Wolfea z Pulp Fiction v Nabarveném ptáčeti objevil. A dokonce řekl tvůrcům filmu o filmu pár slov, a pak psal režisérovi emaily, že jeho roli kněze bude nutné přetočit, protože by to chtěl zahrát jinak. To se však z 11 barev ptáčete nedozvíme. Něco řekne i Julian Sands, přičemž oba zahraniční aktéři si velmi pochvalovali práci českého štábu. Po nucené koupačce v rašelině následovala čtyřměsíční pauza, během které bylo klíčové sehnat nemalou částku, aby vůbec bylo možné tohle ambiciózní drama dokončit.

 










 

Osmá barva začíná během zimní dovolené a začíná dost dramaticky, protože kdyby se tohle nepodařilo pořešit, nebylo by Ptáče, nebyli by Lvi, ale zato by byl jeden extrémně naštvaný filmař, který by patrně do Českého Krumlova už nikdy nezamířil. Podíváme se na Lipno a na zmrzlou Kvildu. A taky si vyslechneme něco málo o polských hejtech. Devátá barva nás zavádí k náruživé Labině (Julia Valentova) a její chatrči u jezera. Kdo film viděl, ten ví, že se ke slovu dostane také kozel a jeho hlava. Následná Desátá barva přinese další režisérovu nespokojenost, a také příchod režisérů druhého a třetího štábu, protože se točila ona krutá konfrontace s kozáky.

V téhle předposlední kapitole se rovněž objevuje Barry Pepper, který se na roli pečlivě připravoval a který vyfasoval jeden vpravdě speciální nůž. Jedenáctá barva se týká posledních jedenácti natáčecích dní. Seznámíme se s plyšákem-maskotem a zamíříme do Brna. Po šestnácti měsících budeme svědky poslední klapky. Ještě před ní si Petr Kotlár neodpustí jednu úžasnou hlášku, kterou nemůžu neuvést a kterou zároveň můžeme celé povídání o bonusové sekci vskutku vynikajícího filmu Nabarvené ptáče uzavřít, ač není dramatická, nýbrž vtipná. Takže, kameraman Vladimír Smutný si normálně jde po place. Představitel hlavního hrdiny ho následuje a říká: „Pane Smutný, proč nejste veselý?“

FOTO: Bioscop