Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Rigoletto je temný, ale také fascinující, myslí si režisérka Verdiho opery Barbora Horáková Joly

Kultura

  15:00
PRAHA - Jedna z novinek Státní opery, která se podařila nastudovat i navzdory pandemii covidu, je Verdiho Rigoletto. Premiéru uvádí v sobotu ČT art.

Na skok v Praze. Barbora Horáková Joly se narodila v Česku, ale žije ve Švýcarsku. foto: ARCHIV NÁRODNÍHO DIVADLA

Státní opera prostřednictvím ČT art uvádí v sobotu ve 20:00 přímý přenos premiéry opery Giuseppa Verdiho Rigoletto v hudebním nastudování italského dirigenta Vincenza Milletariho se španělsko-americkým barytonistou Danielem Luisem de Vicente v titulní roli, čínským tenoristou Long Longem v roli Vévody a Olgou Jelínkovou, českou sopranistkou, která se prosadila na německých operních scénách.

Režie byla svěřena Barboře Horákové Joly. Narodila se v Praze, dnes žije ve Švýcarsku. Vystudovala zpěv a na Bavorské divadelní akademii i režii. Spolupracovala se španělským režisérem Calixtem Bieitem, pak se začala v Evropě úspěšně prosazovat samostatně. V roce 2018 získala International Opera Award v kategorii Objev roku. Rigoletto je její první režie v její domovské zemi.

Lidovky: Můžete prozradit, jaký je váš základní přístup k Verdiho opeře Rigoletto?
Myslím, že Rigoletto je již jako příběh sám o sobě neuvěřitelně moderní a současný. Určitě i proto se přímo nabízí zasadit příběh a charaktery jednotlivých postav do kontextu dnešní doby. Když jen trochu nahlédneme pod skořápku například takové současné španělské monarchie, najdeme tam nejednoho Ducu i s jeho kumpány. 

Rozdíl je možná jen v tom, že si své dekadentní večírky organizují spíše než v královských palácích třeba na Safari při střílení zvířat nebo na odlehlých místech, uprostřed pustin a ostrovů, kam oko takříkajíc „normálního smrtelníka“ nedohlédne. Naše vyprávění Rigoletta jsme zasadili na „místo uprostřed ničeho“, a ne do královského paláce. 

Pokud jde o postavu Rigoletta, jeho klaunská podoba se mu stala trochu jeho uniformou, ale i šašek může mít mnoho podob. Mě hlavně zajímá, proč si tuto uniformu obléká a co pod ní schovává, ať už je oblečený jako klaun, nebo jako Dukův současný podivínský sluha.

Lidovky: Rigoletto má také velmi nejasnou minulost...
Alespoň pro mě je jedním z nejvíce fascinujících charakterů, které lze v operním repertoáru najít. Málokterá opera v sobě skrývá tolik nezodpovězených otázek, které se kolem této postavy vyskytují.

Kdo je skutečně Rigoletto? Proč slouží Dukovi a setrvává v té až groteskně perverzní, nebezpečné mužské společnosti kolem něj? Jaká jsou jeho tajemství? Co se stalo v jeho minulosti? Co se stalo s matkou Gildy? To vše samozřejmě svádí k tomu, že se režisér snaží na tyto otázky najít odpovědi a dát jim určitou interpretaci.

A především – všechny tyto otázky vytváří téměř až cynické drama o ambivalentním, nezdravém vztahu otce a dcery zakončeném jedním z nejpesimističtějších a nejbrutálnějších konců operní historie vůbec.

Lidovky: Vytvářela jste režijní koncepci s ohledem na premiéru v televizi, nebo je koncipovaná pro divadlo a televize z ní pořizuje „pouze“ záznam?
Rigoletta jsme začali realizovat během první koronavirové vlny, kdy ještě nikdo netušil, že vše byl vlastně jen začátek této mnohem delší prapodivné doby. O možnostech natáčení jsme tehdy vůbec neuvažovali. 

Nakonec je Rigoletto v této sezoně již mým čtvrtým projektem, který se k divákům dostane pomocí televizních kamer, a i díky tomu jsem nasbírala pár zkušeností, jak co nejefektněji inscenaci přiblížit i televizním divákům, aby zážitek byl co nejopravdovější a nejživější. Jinak ale pracuji úplně stejně, jako když tvořím „normálně“ – tedy operu pro publikum v hledišti.

Lidovky: Na podobě scény se podílíte se Sophií Schneider. Proč právě s ní a jak máte rozdělené „kompetence“?
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Vzhledem k zrušení mé nové inscenace Řeckých pašijí v Hannoveru a Kouzelné flétny v Lipsku při jarní vlně, jsem najednou měla obrovský luxus volného času. 

I to bylo jedním z důvodů, proč jsem se u Rigoletta rozhodla spolupracovat i na scénografii. Sophia Schneider, která je velmi zkušená a technicky vybavená scénografka, pak mohla mé náčrty a 3D modely zakreslit a propočítat do plánů, vyrobit model, vybrat vhodné materiály a začít komunikovat s dílnami v Praze.

Lidovky: Ve vaší inscenaci budou i videoprojekce. V poslední době se mi zdá, že jsou v operním divadle až nadužívané a strhávají na sebe příliš pozornost.
Vždy se snažím rozlišit, kdy má mít video jaký fokus. Když video slouží jen jako dekorace, mělo by být udělané tak, aby nerušilo scénu a aby divák neměl pocit, že když zrovna všechno nevidí, tak o něco důležitého přijde. Na druhou stranu – když je video využito na podporu koncepce a srozumitelnosti nějakých dějových linek, musí i to být jasné. Jelikož jedním z elementů naší scénografie je autokino, využíváme video v obou případech. Jsem si jistá, že je zakomponována ve správné míře.

Lidovky: Omezovala vás současná koronavirová opatření při procesu zkoušení? Nebo to naopak přineslo nějaké výhody?
Rigoletto je mým čtvrtým projektem v této koronavirové sezoně. Díky fantastické organizaci Národního divadla, dodržování hygienických pravidel a pravidelnému testování mohu pracovat s větší volností než v projektech předchozích. To si užívám, když umělci opravdu mohou hrát spolu a nemusí například dodržovat šestimetrový nebo třímetrový odstup.

Lidovky: Záznamy oper po prvním boomu, kdy Metropolitní začala vysílat přímé přenosy do kin celého světa, zažívají v souvislosti s pandemií druhou vlnu. Jaké jsou přednosti a zápory tohoto způsobu „šíření“ opery proti tradičnímu divadlu?
Jako pozitivum vnímám, že diváci mají díky streamování možnost zhlédnut například zahraniční inscenace, na které by se jinak třeba nemuseli dostat. Také může být určitě příjemné, že oko kamery je schopno přiblížit určité momenty a detaily zpěváků a herců, které ve vzdálenosti mezi publikem a scénou někdy mohou zaniknout. 

Jinak si ale myslím, že divadelní zážitek „naživo“ je úplně něco jiného a nenahraditelného. Ne vždy úplně souhlasím s komerčním způsobem, jakým si dnes streamuje kdo chce, co chce a na jak dlouho chce. Ale to už by byla jiná debata o tom, že umění je sice práce přenádherná, ale přesto stále práce. A také často velká dřina se spoustou odříkání.

Lidovky: Předpokládám, že marketingové slogany Národního divadla k Rigolettovi jste nevymýšlela vy, ale třeba slogan „Pro celou rodinu“ vyvolává otázky. Bude opravdu Rigoletto vhodný pro celou rodinu?
Marketing jsem nevymýšlela a musím říci, že to pro divadla, která se snaží a musí operu divákům přiblížit co nejdříve, aniž by mě nebo mou inscenaci měli možnost poznat, určitě není lehký úkol. Vaší otázce ale plně rozumím, protože Rigoletto je velmi temné drama. Na druhou stranu, je to hodně ze života. A když se podívám například na takového Harryho Pottera, je oproti tomu náš Rigoletto nejspíš jen slabý odvárek, jak se tak lidově říká.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...