Než obhájit svůj názor, raději kritiku smazat aneb šifra smazaného mistra Brauna

Mně nestojí za to tohle tahat na hlavní stránku, ale něco je dlužno k věci říct. Pan Braun si již jistě plně uvědomil, jak srandovně a trapně vypadá článek z jeho pera, kde krtizuje mazání, dokonce to má v titulku, a při první ráně jména, které není mezi vyvolenými (nechť zůstaneme v jeho oblíbeném tématu i jazykovou přípodobou)  tu máme pruh. Vysvětlený to však pruh. Od někoho, kdo mazače - mě - nazve posměšně hrdinou. Já se nedurdím, já se zkrátka bavím. V svém blogu, kterým se vyjadřuje k tomu - jak neunesl smazání Kielbergerové, nám hrdina maže nevyvolené.

Pan Martin Braun ode mne zcela natvrdo vyletěl. A považuji to za velmi spravedlivé a se stejnou rétorikou protivného mentora letěl by zas. Nezaslouží si tenhle jinak rozumný a lehce kšandoidní pán totiž nic jiného. Chcete mi snad namluvit, že za celou éru, co tu pan Braun je, vstupuje do lidsky obyčejných témat obyčejných žen a mužů, kde by projevil čistou životní radost? Kde byste ho zajímali? Kde byste mu za jeho povšimnutí někdo, kdo tu píšete, za něco víc pozornosti stáli? Pokud to není téma politiky a muslimů a Izraele, věci prostého ranku pana Brauna tak nějak míjejí a vlastně nezajímají. Jakož vy mnozí....Co by tam u vás dělal? Nepíšu tohle jako něco, kde bych nevnímala svobodu věnovat pozornost každý čemu a komu chceme, ale pokud jsme natolik přezíraví i ve věcech, které nám někdo pro diskuzi a vyjasnění věci přihraje - je to o nás vypovídající. Pana Brauna baví rozebírat naši situaci, kde je semtam kanadsky zcela mimo, ale mnohdy cit pro věci opravdu má. My dva si budeme rozumět v otázkách kolem Václava Havla, ale tím to končí.

Panu Braunovi přihraju pod nos svůj text, kde se ze svých pocitů z Osvětimi celkem velmi niterně zpovídám a on, kterému jsem nikdy já za čtení pochopitelně jako ta nezajímavá nestála ( to unesu, o to nic ) mi k článku napíše, že jsem připojila nějaký jen pro něj nicneříkající odkaz.

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=743449

Panu Braunovi sice tento nejen mnou podstrčený článek a rozbor za čtení absolutně nestojí, ale svůj blog postaví na tom, aby v něm představil své kázání v příspěvku a školil mne i dál s urputností jako dívku, co si snad dělá selfí a o věci nic neví. Je až paradoxní, jak se v jeho příspěvku objeví cosi o mně jako o bytosti téměř v neprožitcích a něco o kouři, který bych měla cítit, že bych si návštěvu měla zopakovat... Takový jakoby políček. Když já zrovna o tom kouři v svém článku ve velmi smutné epizodě jako o sazi píšu, jakož v něm popisuji věci, které jsou za hranou lidského pochopení a které jsou pro mne nadosmrti můrou. Považuji tohle mé vyznání za těžký článek, kterým jsem se vybolela z věci po půl roce frustrace a něčeho, co ze sebe už nikdy nesundám tak zcela.

Pro přezíravého pana Brauna jsem přidala jen něco nicneříkajícího.

Přidala.

Tak, pane Braune, až si ho přečtete, tu příležitost jste dostal - tak až si jej přečtete - čemuž nevěřím,  jistě pochopíte, proč jste vyletěl s příspěvkem, kde jste neinformovaný, až to bolí. Jako někdo nabubřelý, co si nevidí na špičku nosu. Pokud jste někdy podal po návštěvě Osvětimi lepší svědectví, nebráním se vůbec tomu si Vaši reportáž z jisté kolegiality přečíst.

Vnímat svět okolo, pane Braune... Vážně není jen Izrael...Vyletěl jste, protože si zkrátka nedávátete práci o lidech a jejich postojích vědět víc. No třeba si tu moji reportáž přecejen přečtete...a příště se zdržíte řečí o něčem přidaném nicneříkajícím, čímž házíte na hnůj něco, co je Vám svaté.

 A správně - do diskuze nějak nemůžu. Někdy se s nervně vyskakujícími pitomci, co sice vykrádají články odjinud a nemohou tu z důvodu nepřiznání zdroje psát  - ale ostaní blogery tu vehementně školí - někdy se s nimi vážně moc nepářu. A něco mě to holt stojí.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 A speciálně pro dotazující se v diskuzi - já neříkám že zcela odcházím a že navěky. Já jsem jen díky aktérům právě probíhající monumentální víkendové výstavy ublížených pinďů u pana Brauna v diskuzi - dámy nevyjímajíc - dávno tomu zahájila proces útlumu do totálního bezvztahu. Přišel. Je báječný a mně je neskonale dobře:) Svým pidiostrovům, co si na nic nehrajou a kterých si tu vážím, přeji jen to nejlepší a moc jim za přízeň děkuji:)