Příběh českého hitu: Poetika - Elegie

Elegie je druhým songem z trilogie Identity, kterou Poetika před pár dny uzavřela videoklipem k písni Cíl. Jako hosty si k nahrávání přizvala členy John Wolfhooker, Martina Čupku a Filipa Vlčka.

Příběh českého hitu: Poetika feat. Mirai - Karavana

„Myslím, že celý projekt Identity nás posouvá lidsky, ale i hudebně jako kapelu o další kroky dál. Ukazuje nám jiné a zároveň nové způsoby, jakými lze přistupovat k hudbě. Jsme otevření novým nápadům a novým vlivům. Bez předsudků. Za to jsem strašně rád. Je to skvělá zkušenost,“ říká zpěvák kapely Poetika Ondřej Břejška a dodává: „S klukama z kapely John Wolfhooker se známe z festivalů. Jsme jejich fanoušci. Text i sound k písni Elegie jsme tvořili společně. Jejich frontman Martin Čupka pak přidal i vokál.“

A o čem vlastně píseň Elegie je? Pokud nahlédneme do slovníku, napoví nám už mnohé význam slova jako takový.  “Elegie nebo-li žalozpěv, je básnická či hudební skladba zádumčivého, smutného až truchlivého rázu.”

Původní název byl ale trochu jiný, song se měl jmenovat Dystymie. "Tuším, že název vznikl ještě před tím než text. Samotný název Dystymie je totiž definicí toho, o čem ten song měl být, tedy popisem mé diagnózy. Dystymie se mně ale jako název zdála strašně komplikovaná. A nejen mně. Tak jsem ten song přejmenoval na Elegii, což je sice trochu víc obecné, ale pořád to naznačuje původní motiv. Už v našem songu Padám jsme tohle téma nakousli, ale přišlo mi, že jsem v něm nesdělil to, co bych chtěl. Padám totiž není jen o mě. Elegie je naproti tomu víc osobní a konkrétní,"
prozradil Ondřej Brejška.

Tím pravdomluvnost a empatie zdaleka nekončí. Zajímavý se jeví i videoklip. Ten symbolizuje chaos. Kapela jím chtěla navodit dojem, že se někomu díváte do jeho hlavy. Celé natáčení bylo navíc docela adrenalinové.

„Poprvé jsme točili s POV kamerou a poprvé byl na natáčení tak velký komparz. Celý klip je vlastně natáčen v jedné místnosti, což byla taky trochu výzva. Obzvlášť, když tam bylo tolik lidí, nedalo se větrat, celé jsme to museli zakouřit a teplo tam bylo jak v sauně. Do toho ten popruh na POV kameru byl jak takovej hrudníkovej korzet, kterej vám dost limitoval možnost se nadechnout. A při tom všem bylo fakt náročný ve 4minutovejch intervalech pařit a skákat kolem dokola.“

Text: Alena Kaňová, foto: promo interpreta
Témata: Poetika, John Wolfhooker, Muerte, Martin Čupka, Filip Vlček, Elegie