Domy v nikdy nekončící karanténě. Michal Seidl vypráví o urbexovém cestování za opuštěnými stavbami

„Prázdné lavice, ztichlé chodby, nikdo nikde. Vypadá to tady jak při nikdy nekončící karanténě,“ komentoval návštěvu jedné z opuštěných staveb Michal Seidl. O cestách za urban exploration v zimě i v létě, za korona omezení i mimo ně barvitě vypráví v cestovatelském magazínu Radia Wave Casablanca.

Italské vily, sudetské fabriky

„Miluju Itálii a Francii, kam jezdím nejčastěji. Ale vystačím si i u nás,“ říká Michal Seidl s tím, že kvůli opuštěným kostelům a dalším sakrálním stavbám často navštěvuje pohraničí, například západní Čechy. Mezi jeho další záliby patří především industriální budovy, továrny, kdysi honosné vily i nemocnice. Naopak ho neláká příliš zprofanovaný Černobyl.

Mapy má plné vyznačených míst, která se pak na svých výpravách snaží objíždět. Budovy vždy fotografuje. Na jeho snímcích je například barvírna textilu v severních Čechách s kapradím nebo zřícenina domu továrníka Fuchse v Lužických horách. Ale také francouzské zámečky a italské vily. Přesné lokality neuvádí, porušuje obvykle zákaz vstupu, ale na místě nic neničí ani z budov nic neodnáší, to patří ke kodexu urban exploration.

Opuštěná letecká základna na bosensko-chorvatské hranici|foto:Michal Seidl

S foťákem na hraně nebezpečí

V Itálii navštívil klášter, který byl opuštěn po zemětřesení. „Staveb se stejným osudem jsme navštívili hned několik. Nejsou zrovna dvakrát bezpečné pro nějaké šaškování s foťákem, ale naštěstí na nás nic nespadlo. Konkrétně tento strop už visel takřka jen na vlásku a je pouze otázkou času, kdy se zřítí,“ komentuje adrenalinovou bezpečnost na Facebooku, kde můžete vidět řadu jeho fotografií. 

Jak dopadají setkání urbexera s ochrankou, policií nebo majiteli objektů? Jaké zážitky urbex přináší? Je to transcendentální zážitek, nebo spíš adrenalin? Poslechněte si Casablancu s Michalem Seidlem o opuštěných stavbách. K dispozici máte kompletní záznam vysílání.

Velín uhelné elektrárny v Maďarsku|foto:Michal Seidl