Poprvé jsem měl možnost poslouchat umění tohoto velikána v době, kdy na dočasnou dobu do nových prezidentských voleb střídal ve funkci ministra zahraničí USA Jamese Bakera (prezidentem USA byl v té době George Bushe sr. ) důstojný pán s hůlkou, Lawrence Ehreberger. Od té doby jsem neslyšel tak inteligentně a s nadhledem vedenou debatu. Žádné skákání do řeči, žádné urážky a dvojsmyslné narážky, žádné úšklebky či vyhrožování odchodem ze studia. Ohromné zázemí znalostí, vědomostí, s jakými Larry přicházel vždy do studia! Poslouchal jsem celou debatu bez hnutí a bez hlesnutí.
Podruhé byla jeho hostem současná první dáma USA, Michelle Obama, a to ještě v době, kdy byl její manžel v pozici kandidáta na prezidenta a čekal ho maratón setkání se svými voliči a předvolební kampaň. Opět velmi slušně a inteligentně vedená debata, s vybraným slovníkem Larryho, s ohledem na skutečnost, že proti němu v křesle pro hosta sedí dáma.
A do třetice . Poslechl jsem si záznam jeho debaty s významným hostem z hudební oblasti, nikým jiným, než zpěvákem a kytaristou, a také zakladatelem legendárního uskupení Bon Jovi, Jonem Bongiovim. S nadhledem a lehkým humorem vedli oba pánové debatu o budoucnosti, respektive nastupující generaci interpretek a interpretů v USA. Mluvili tak, že byla radost poslouchat, a hlavně jim bylo rozumět každé slovo.
A následovala by armáda dalších osobností jako Michail Gorbačov. Dalajláma, Paul McCartney, Mick Jagger, Madonna a další a další.
Čest Vaší památce, dear Larry!