↗

Pokud se podporovatelé QAnonu domnívají, že jim Trump posílá kódované vzkazy, o kolik je to neuvěřitelnější vysvětlení tupých a dětinských tweetů amerického brzy-již-exprezidenta než to, že jsou myšleny vážně? Foto Flickr

Zatímco v diskuzích pod internetovými články konspirační vidění světa již dávno přehlušilo jakékoli pokusy o kritické nahlížení reality, v reálném světě zastánce konspiračních teorií příliš často nepotkávám. Až loni se mi po delší době „zadařilo“ účastnit se nečekaného dialogu: sympatická, introvertní žena ve věku internetové generace, která se zabývá zdravým životním stylem a cvičí jógu, mi na grilovačce s kamarády poměrně záhy vzala dech tvrzením, že pandemii rozšířil Bill Gates a všechny politické strany „v tom jedou“. V čem? V pedofilním komplotu, který má za cíl zničit lidstvo.

Řeč je o konspiračních teoriích QAnon: přestože zde nemá pevnou základnu, jeho myšlenky sem pronikají a apelují na hlubokou nedůvěru lidí v politiku i společenský systém. Nabízí jednoduché odpovědi ve světě, který se stává čím dál složitějším místem.

QAnon se do českého povědomí dostal zejména v souvislosti s nedávnou ztečí výkvětu republikánských rowdies na americký Kongres, kdy do hmotného světa proniklo osazenstvo uzavřených internetových fór: aktivní neonacisté, pobláznění antisemité i politickými ideologiemi hlouběji nezatížení konspirační teoretici. Mnozí z nich se hlásí právě ke QAnon, konspirační “superteorii”, která vznikla v prostředí amerického webu 4chan. Anonymní „insider“ jménem Q začal přesvědčovat lidi o zločineckém spiknutí mocných „satanistů a pedofilů“ z liberálních kruhů, kteří vraždí děti, chtějí redukovat globální populaci a jediný, kdo je může zastavit, je prezident Trump.

Více než sto let staré antisemitské představy o globálním spiknutí, které daly potřebný spin NSDAP během Výmarské republiky a vyústily v druhou světovou válku, v digitálním světě znovuobjevují svou atraktivitu. A to s rychlostí, která paralyzuje demokratické instituce i bezpečnostní složky po celé západní polokouli.

QAnon není izolovanou konspirační teorií. Navazuje na desítky dalších a spojuje je v bizarní koktejl, který obsahuje děsivý příběh umně využívající lidský strach a představivost: úzký kruh mocných nepřátel všeho lidského a krásného chce ovládnout svět prostřednictvím spiknutí a propagandy, jíž je třeba se za každou cenu postavit a rozdrtit ji.

Pamflet Protokoly sionských mudrců, který tento příběh poprvé představil široké veřejnosti, byl prokazatelným falzifikátem vytvořeným ruskou carskou policií před 1. světovou válkou na základě satiry a románu z 19. století. Přesto se v 20. a 30. letech šířil po Evropě i USA rychlostí blesku. Pokud jste si pokládali otázku, jak mohla řada tehdejších lidí schvalovat, nebo alespoň letargicky přehlížet mašinu holocaustu, právě v příběhu obsaženém v Protokolech najdete jednu z odpovědí: vždyť kdo by mohl bránit vizi lepšího světa bez „genocidně smýšlejících globálních finančníků“ a těch, kteří jim mají sloužit? Hitlerovská vize byla v hlavách jejích následovníků vizí konečného zúčtování s temnotou. Primitivně binární a děsivá svou tupotou, přesto atraktivní pro signifikantní část populace, šířící se rychlostí kapénkové infekce. Jen cílem nejsou naše plíce, ale naše představivost.

QAnon není v zásadě ničím novým. Naopak, je až děsivě povědomý. Jeho následovníci věří ve „vítězství světla“, v konec globálního spiknutí a nepřátele vidí jak v abstraktním okultnu, tak ve zcela konkrétních tvářích lidí, jejichž odstraněním by se světu v jejich pojetí ulevilo.

Pokud průmyslová společnost přelomu 19. a 20. století byla živnou půdou pro šíření konspirací v souvislosti s nepochopitelně rychle se měnícím světem, digitální prostředí 21. století tu půdu postříkalo novou generací potentních hnojiv. Obsah je nicméně stále více méně stejný. Srovnejte si výplody QAnonu například s nacistickým propagandistickým filmem Forces Occultes. Proč měnit něco, co funguje?

Žijeme ve světě historicky bezprecedentní dělby práce. Ač v jednotlivých oborech dosahujeme ohromujících výsledků, nedokážeme poznání adekvátně propojovat, natož abychom ho uměli distribuovat — a je otázkou, zda je to vůbec možné. Je až banální, jak snadno se může stát z experta na výživu, který by oprávněně zvedal obočí nad tím, co do sebe většina lidí dobrovolně vpravuje za potravinové odpadky, podporovatel destruktivní konspirační ezo-sekty, pokud sám vůbec nerozumí tomu, jak fungují nepřístupné a nesrozumitelné politické, mediální nebo právní procesy.

A pokud se podporovatelé QAnonu domnívají, že jim Trump posílá kódované vzkazy, o kolik je to neuvěřitelnější vysvětlení tupých a dětinských tweetů amerického brzy-již-exprezidenta než to, že je myslí vážně tak, jak je píše? Taky bych radši doufal, že jde o kódovou řeč, než že má klíče od jaderného kufříku narcistní dítě přežívající ve vleku svých závislostí a touhy po moci a uznání.

Nemám nejmenší pochyby o inteligenci ženy, s níž jsem si dlouhé hodiny nad ohněm vyprávěl o společnosti a politice. V mnoha jiných ohledech se chová mnohem racionálněji než já. Těžko po někom chtít argumentaci v mediální či politické rovině, pokud se v životě celkem racionálně zabývá zejména soběstačností, snahou spolehnout se sama na sebe a své schopnosti, a ne na abstraktní a pro ni zcela nedůvěryhodnou politiku „plnou zlodějů“.

Konspirační teorie se dá šířit plošně, léčit se z ní dá ale jen individuálně. Mohu jen dát k lepšímu příběh, že ještě v roce 2008 jsem se nechal nahlodávat pionýrem mezi českými konspiračními weby jménem zvedavec.org. Když v roce 2009 nepřišla avizovaná třetí světová válka, docela mě to uklidnilo: stejně jako postupné přijetí banality lidského chování, které je ovlivňováno emočním strádáním, strachem, bolestí a dětinskými tužbami každého z nás.

Zlo není nikdy abstraktní a nerozpoznatelné. Ta naše část, která volá po celistvosti a porozumění, může být tou samou částí, která se ve vlastním pudovém tažení za světlem propůjčí strašlivému bláznovství. Jak ostatně psal francouzský osvícenec Voltaire ve své dvě stě padesát let staré eseji: „ti, kteří vás dokážou přesvědčit o absurditách, vás mohou přesvědčit k páchání zvěrstev“. Ta reálně páchá jen úzká menšina. Většina je jen může schvalovat, nebo nad nimi letargicky mávnout rukou.

Pokusy o samoléčbu duše jednoduchými odpověďmi na otázky složitého a šíleného světa končí šílenstvím nových generací jednotlivců. Zlo bylo, je a bude banální. Netřeba rozumět detailně složitému světu. Občas stačí málo: třeba pochopit, že jsme jen lidé a i ti nejmocnější mezi námi jsou v konečném důsledku bolestně bezmocní. A že cesta za světlem a spravedlností nikdy nevede skrz popravčí smyčku.