Změna školních vzdělávacích programů v oblasti IT je tady!
Mnohokrát se stalo, že nějaké slovo postupně ztratilo svůj sémantický význam a začaly se na něho nabalovat citově zabarvené konotace, v horším případě negativního rázu. Případů bychom našli dost, stačí třeba již Janem Nerudou používané slovo soudruh (velice rád čtenářům připomenu jeho Balady a romance), ve vzdělávacím prostoru je používaným příkladem slovo kompetence. Sémanticky neutrální slovo časem získalo u mnoha pedagogických pracovníků negativní zabarvení a je na nich poznat, že s ním také negativně zacházejí.
„Totéž slovo může být jednou pokorné a podruhé pyšné. A nesmírně snadno a velmi nenápadně se může slovo pokorné proměnit ve slovo pyšné, zatímco jen velmi těžce a velmi dlouze se mění slovo pyšné na slovo pokorné.“ Úryvek z Havlova textu psaného před třemi desítkami let se mi náhle spojil s připravovanou revizí rámcových, potažmo školních vzdělávacích programů verbalizovanou např. ve Strategii 2030+. Za posledních patnáct let totiž přicházíme mezi pedagogické pracovníky podruhé se slovem kurikulum a musíme hned zkraje udělat všechno pro to, aby bylo pro ředitele škol i učitele slovo pokorné, nikoli pyšné.
Kolikrát bylo už řečeno, že ředitel musí být lídrem pedagogického procesu, není potřeba se schovávat za mezinárodní doporučení či zprávy České školní inspekce, zkrátka to tak je. Bude to nyní právě on (či ona), kdo bude ve škole nositelem tohoto slova a jen na něm bude zpočátku záležet, co s ním ostatní udělají. Nevhodný výraz se už nedá vzít zpět a učitelé rychle poznají, jak vážně to ředitel tentokrát myslel.
Na počátku třetího tisíciletí se mnohé nepovedlo právě v oblasti školního kurikula. Dosud nevídaná příležitost vytvořit si svůj vlastní školní vzdělávací program šitý na míru škole, komunitě i podmínkám se leckde utopila ve formalitách, byrokracii a celkové nevíře. Možná snad i proto, že odpovědnost za konkrétní věc je těžší než lamentování nad něčím, co udělal kdosi nahoře. Viník se vždy lehce nachází.
Slovu kurikulum a jeho plánované revizi musíme rozumět a musíme mu věřit. Totéž musíme chtít od dalších lidí komunikujících potřebu revize, ti musí být pro ředitele škol maximálně důvěryhodní. Protože v kurikulárním procesu nejsou žádní oni. Vždy to musí být ředitel a celý jeho tým, kdo vlastní školní program tvoří, naplňuje a žije podle něho.
Cílem práce školy není vytvoření vlastního školního vzdělávacího programu jako nepoužívaného slohového cvičení. Tento dokument je plánem cesty, nástrojem komunikace pedagogického uvažování a strategií, vizitkou školy i vyjádření množiny hodnot, které pracovníci školy věří. Smysluplný školní vzdělávací program nemůže kvalitně udělat kdokoli zvenčí.
Vzdělávací terén je zaplevelen slovy jako radikální proměna, revoluce ve školství, tudíž se netvařme, že teprve nyní něco správně víme. Hlavní zásadou dobrého řízení každé změny je, že nemůže být v lidech vyvolán pocit dosud špatně vykonávané práce. A to ani tehdy, kdyby něco nebylo úplně v pořádku. Některé školy si nevěděly rady, nedostaly podporu, popř. vlastně nechápaly smysl toho, co já označuji za příležitost.
Podle mne ztotožnění se s výhodami vlastního školního vzdělávacího programu brání pořád to samé – špatná komunikace ze státní úrovně dolů, nevytvoření podmínek pro školy, které si nevědí rady, také ovšem podmínky, které brání ředitelům stát se skutečnými pedagogickými lídry (nedostatek učitelů, objem činností, plíživý nárůst byrokracie a požadavků od velkého množství subjektů) i pověstné čekání na Godota, že dobře v naší škole bude, až někdo jiný něco udělá…
Pojďme tedy už konečně formulovat, jak podpořit každého ředitele, aby rozuměl kurikulární proměně, aby ji dobře řídil a vedl svůj tým ve prospěch žáků školy. Pokud nás právě ředitelé v první fází revize nebudou chápat, pokud je nezískáme na svoji stranu a pokud jim nepomůžeme, nemáme šanci. Otomar Krejča jednou napsal – slova jsou jako vůz, na který herec musí naložit jejich význam. Kurikulární úkol klademe nyní na jiné herce – na ředitele škol. Udělejme maximum, aby školní vzdělávací program byl pro každý pedagogický tým jejich vlastním příběhem, který budou žít a budou s ním ztotožněni.
Václav Trojan
Michelangelovo řemeslo
Kde se bere v některých lidech ta drzost tvrdit, že učňovské obory nemají budoucnost? Kdo z těch, kteří se tak hlasitě otírají o prospěšnost a životaschopnost učňovských oborů nikdy nepotřeboval poctivého a pracovitého řemeslníka?
Václav Trojan
Cena vlastního dítěte
Pokud je pro některou dnešní mámu její dítě přítěží a nechce mu věnovat svůj čas, je něco hodně špatně...
Václav Trojan
Já chci, já chci, já chci…
Nechce se ani věřit, jakou hysterii vyvolaly nedávné přijímací zkoušky na střední školy a k jakým závěrům se mnozí komentátoři dostali.
Václav Trojan
Konečně to někdo povolaný řekl nahlas
Nedávná práva NKÚ naplno pojmenovala to, co se nerado slyší. Nejen ve vzdělávání se peníze házejí vidlemi z okna.
Václav Trojan
Ach, zase to hodnocení
Život plyne na můj vkus hodně rychle, přesto neuplyne snad ani hodina, abychom něco nebo někoho nehodnotili.
Václav Trojan
Krása klidného čtení
V rakouské horské vesnici obklopené horami se zbytky sněhu mne během blížícího se večera napadá, zdali dnešní děti budou umět v klidu a se skutečným porozuměním číst delší text.
Václav Trojan
Proč zabíjet slova
Změní se věc, pokud jí začneme jinak říkat? Lehkomyslné zacházení se slovy a násilné ohýbání jejich významu se plíživě šíří naší přítomností...
Václav Trojan
Změna musí začít v útlém věku
Na téma důležitosti základů vzdělávání, na téma potřebného ukotvení, vytvoření návyků a životní nezbytnosti na sobě pracovat již bylo řečeno a napsáno mnohé, že zdánlivě není co dodat. Jenže téma se vrací jako bumerang stále zpět.
Václav Trojan
Dobrovolné sociální vyloučení
Koho by napadlo, že se sociálně vyloučeným může stát dobrovolně i člověk, který chodí denně do práce a považuje se za příslušníka střední třídy...
Václav Trojan
Ohraná deska s domácími úkoly
Nechci nosit dříví do lesa, ale ráno na mne z internetu vyskočila další moudrost o škodlivosti domácích úkolů, tož pero píše samo a já jdu opět s kůží na trh...
Václav Trojan
Ministrovo hlavní téma
Představte si, že jste byl jmenován třeba ministrem financí. Pro mnohé krásná představa, postavení, úřad, limuzína, a hlavně – to už se nestane každému...
Václav Trojan
Wellbeing snadno a rychle
Naše obliba v nových slovech jako by neznala hranic. Znenadání se slovo vytvoří, pár lidí je začne používat a ono si začne žít svůj vlastní život.
Václav Trojan
Velikonoční poselství aneb Ti stejní lidé
Víme dlouho, že panská láska po zajících skáče, o chození s pány na led psal Karel Havlíček Borovský před více než 150 lety...
Václav Trojan
Chce MŠMT vůbec najít klíč k srdcím českých učitelů?
Česká vzdělávací politika tluče v oblasti kurikula už dlouho na zavřené dveře. Dosud se totiž šňůře ministrů školství nepodařilo najít klíč ke dveřím a už vůbec ne k srdcím našich učitelů a ředitelů škol.
Václav Trojan
Trivium není triviální zbytečností...
Jak banální se může zdát dávný požadavek, aby se dítě naučilo správně číst a psát. Přitom zrovna tyto dvě podle mne nenahraditelné dovednosti bývají často zlehčovány a lidé jsou přesvědčováni, že existují méně namáhavé cesty.
Václav Trojan
Autentická pedagogika a psychopaté
Uvědomil jsem si dnes v noci, že jsem před pár týdny slíbil napsat o autentické pedagogice a přiblížit naše pojetí vzdělávání. Nenapadlo mne tehdy, v jaké době budu blog psát...
Václav Trojan
Jsou rituály zbytečný relikt minulosti nebo je nezbytně potřebujeme?
Pan ministr pronesl před několika dny veliké moudro: „Nechci, aby maturitní zkouška byla rituálem, to je dávno překonáno.“ Tož tak na světě, chce se mi opět říci. Proč je to mnohem větší hloupost, než se na první pohled zdá?
Václav Trojan
Zločin a trest aneb Hůl v koutě
Společnost pro předškolní výchovu zve každý rok na přednášku doktora Františka Koukolíka, aula bývá vždy přeplněná. Jednou se jej jeden posluchač ptal, co je pro něho ve výchově zásadní. Odpověď mnohé šokovala: Hůl v koutě...“
Václav Trojan
I vy husy potrefené aneb Kejhání na Jurečku
Stále to vidím okolo sebe – chybí nám nadhled. Autentická, obyčejná, stále vzácnější kombinace moudrosti se zralostí umožňující, aby člověk posuzoval věci a ostatní lidi bez emocí, plasticky – zkrátka s nadhledem.
Václav Trojan
PhD titul již k rodnému listu aneb Zrušme už konečně tu maturitu
Před více než deseti lety jsem jen tak mimochodem před kolegy ze školy vypustil z úst, že navrhnu dávat doktorský titul dětem zároveň s rodným listem a odstraníme tak mnohé neurastenické body vzdělávací politiky.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 483x