Oba rodiče dnešních hospodářů, Zbyněk a Olga Homolkovi, pracovali v zemědělství i za minulého režimu. V té době spadal zdejší dvůr pod Státní statek Nová Bystřice, na počátku devadesátých let tu působil slavonický zemědělský podnik. V roce 1993 zakoupila celé hospodářství v rámci privatizačního projektu právě rodina Homolkova.
„Šlo o koupi podniku jakožto celku, včetně nedokončené výroby, zvířat, techniky, nevyplacených několikamilionových restitucí… S tehdejšími 25 zaměstnanci, kteří postupně odcházeli do důchodu, jsme zpočátku obhospodařovali 750 hektarů půdy a věnovali se chovu mléčného skotu o počtu 120 krav v původních starých vazných stájích, vše ruční práce…, vzpomíná Zbyněk Homolka.
Dnes je do chodu statku zapojena výhradně rodina, ovšem hned několik jejích členů, kteří hospodaří formou společnosti s ručením omezeným. Kromě syna Pavla manželů Homolkových je to i jejich dcera Hana Ihnatišínová se svým partnerem Zdeňkem Trávníčkem a její syn, absolvent Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Michal. Vypomáhá již i syn Pavla Homolky Pavel, student zemědělského učiliště. No a aktivní jsou ještě i bývalí hospodáři, babička Olga se stará o plné žaludky všech pracantů a její muž kromě udílení cenných rad zařizuje styk s úředníky, což ostatní s povděkem kvitují.
Živočišná výroba na statku je reprezentována chovem masného skotu, k němuž Homolkovi přešli převodným křížením mléčných krav již před čtrnácti lety.
„Naše stádo čítá šedesát krav 90% masných simentálů. Děláme i výkrm býků, které prodáváme o něco cenově zajímavěji do Rakouska,“ informuje Michal Ihnatišín, jenž má mimo jiné na starosti evidenci zvířat.
K hospodářství nyní patří 330 hektarů půdy, z nichž 220 činí orná, dalších 120 hektarů pozemků rodina prozatím pronajímá, do budoucna ale hodlá sama obhospodařovat i tuto výměru.
K současným více než sto hektarům trvalých travních porostů se rodina propracovala postupným zatravňováním, původních luk bylo pomálu. „Jsou tím bohužel trochu ovlivněny výnosy sena a senáže. Vždy vše zkrmíme, před dvěma lety, kdy byl hodně suchý rok, jsme museli balíky dokonce dokupovat,“ říká Pavel Homolka.
Na orné půdě se Homolkovi věnují jak pěstování krmných plodin - kukuřice, vojtěšky, ječmene a lupiny, tak i tržních. Mezi nimi nechybí řepka, pšenice a sladovnický ječmen dodávaný do Sladoven Soufflet, kde zároveň funguje reciproční odběr osiva a chemie. Řepka putuje prostřednictvím slovenské firmy do sousedního Rakouska a Německa.
První červnový víkend loňského roku zasáhlo Slavonicko mimořádně silné krupobití, které v této oblasti poničilo řadu střech a omítek historických domů, automobily, skleníky, ušetřena nezůstala ani úroda. „Konkrétně naše farma přišla o tři čtvrtiny porostů potravinářské pšenice, celkově šlo o 60 hektarů. Naštěstí máme plodiny pojištěné, něco podobného ale nepamatujeme,“ informuje Pavel Homolka.
V roce 2018 byla na slavětínském dvoře zrealizována stavba moderní, polootevřené stáje určené na výkrm býků. Rodina nejprve podala žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova v rámci opatření, jehož cílem bylo zlepšení podmínek hospodářských zvířat, bodově na ni ale nedosáhla. „Bohužel se i v tomto konkrétním případě naplno projevilo, nakolik jsou v žádostech o investiční dotace zvýhodňovány velké podniky. Že tady vlastně v praxi o žádné velké welfare zvířat nejde, jsme pochopili poměrně jasně, když jsme zjistili, že podpory jsou vypláceny například na hubení much nebo nadstandardní osvětlení stájí - navíc pouze na základě potvrzení veterináře,“ je zklamaný pan Homolka, ale dodává: „Nicméně stáj stojí. Stejně jako většině našich kolegů sedláků nám totiž opravdu šlo o to, dovést tento záměr do konce, nikoliv pouze vyčerpat peníze z opatření, které se zrovna nabízí, jak se to mnohde děje.“
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
Článek vyšel v časopise Selská revue (č. 7/2020) v rámci seriálu Regiony ASZ se představují, který se tentokrát zaměřil na hospodaření členů ASZ Jindřichův Hradec. Časopis Selská revue je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.
