Před třicítkou změnil český pop. Hity producenta Fiedlera mají 192 milionů přehrání

Ondřej Horák Ondřej Horák
18. 1. 2021 12:02
Není mu ani třicet a už stihl nahrávat v New Yorku, prožít úspěch v zahraničí i proměnit zvuk tuzemského popu. Po sérii úspěchů dohnalo producenta Ondřeje Fiedlera vyčerpání, novou inspiraci našel v digitální abstinenci.
Ondřej Fiedler do písní zpravidla autorsky zasáhne, nahraje kytaru nebo basu, dopíše chybějící část skladby nebo i text.
Ondřej Fiedler do písní zpravidla autorsky zasáhne, nahraje kytaru nebo basu, dopíše chybějící část skladby nebo i text. | Foto: Lukáš Oujeský

"Pro mě se toho moc nezměnilo, naopak jsem měl práce asi i víc. Na jaře jsem byl taky pořád zavřený doma u počítače. Produkoval jsem a psal, stejně jako při druhé i třetí vlně," rozhodí rukama Ondřej Fiedler nad rokem 2020, během nějž nový typ koronaviru víceméně ochromil hudební průmysl.

Fiedlerova kariéra je krátká, nicméně intenzivní. Když před pěti lety rádia rozněžněl hit Toulavá od zpěváka Sebastiana, na němž spolupracoval jako autor a producent, bylo mu 23 let. Dnes má za sebou spolupráci s největšími jmény zdejší populární hudby i pár úspěšných singlů pod pseudonymem Fiedlerski, kterým podepisuje sólovou tvorbu. 

Za úspěch vděčí především houževnatosti, chuti dotahovat věci do detailů a nadšení, díky němuž se rychle zorientoval v prostředí, kam se většina muzikantů snaží roky marně proniknout.

Napsal největší hit zpěvačky Lenny, úzce spolupracuje s raperem Pauliem Garandem, vrstevníky ze skupiny Mirai i kapelou Kryštof, která už nejméně dekádu drží pozici největšího českého popového spektáklu. Mladý producent, skladatel a textař má za sebou nahrávání v New Yorku, výrazný úspěch v zahraničí i vyčerpání, po kterém přišla nutná inventura pracovních návyků.

Pokud bychom kvalitu hudby poměřovali počtem zhlédnutí na serveru YouTube, patřil by mezi špičku. Pro srovnání: singl Melanž od rapera Yzomandiase nasbíral od půlky srpna přes 9,5 milionu zhlédnutí, čímž se stal nejúspěšnější písní českého internetu roku 2020. Skladby s Fiedlerovým rukopisem mají v době vydání tohoto textu lehce přes 192 milionů zhlédnutí. Na začátku příběhu přitom stál tak trochu znuděný, dospívající kluk z Liberce, který přemýšlel, co se životem.

Prostě to zkusit

"Nejdřív jsem mámě oznámil, že je moje holka těhotná," vzpomíná Fiedler se smíchem, jak rodiče krok po kroku připravoval na odkrytí plánu, že se bude naplno věnovat hudbě. "Takhle jsem jim to odstupňoval, až jsem nakonec přišel s tím, že kašlu na školu a jedu do Prahy."

Studium dopravní průmyslové školy ho nenaplňovalo, hudbě se věnoval coby kytarista v amatérských kapelách Rosemary, Dusty Kate a Just Try s žánrovým rozpětím od hardcore přes indie-rock po pop-punk. V kapele Just Try začínali také zpěváci Sebastian Navrátil a Jakub Děkan. "Nejdřív jsme hráli spíš punkrock a hardcore, pak jsme začali chodit na hip hop a začalo se to mísit," popisuje Fiedler pravidelné návštěvy libereckých klubů Casta, Varšava nebo Bazooka.

Ondřej Fiedler.
Ondřej Fiedler. | Foto: Lukáš Oujeský

Právě v nich potkával rapery Lipa a Paulieho Garanda. Všichni tvoří jádro liberecké scény, která na sklonku nultých let přišla s jemným pojetím hip hopu. Raperům ze severu se podařilo k žánru přitáhnout fanoušky, jimž nevyhovovala sígrovitost rapu, zatímco zadumané texty a popové postupy zároveň konvenovaly dramaturgům komerčních rádií.

"Fungovali jsme na lokální úrovni, brzy jsme se ale začali motat v kruhu," vysvětluje Fiedler, proč se muzikanti z mladistvých kapel rozeběhli do sólových projektů.

Když mu bylo kolem osmnácti, na pivu potkal bývalého spolužáka ze základní školy. "Říkal mi, že má byt v Holešovicích, ať se tam někdy otočím. Přijel jsem na jednu noc a zůstal přibližně rok. Spal jsem na zemi, neplatil jsem nájem, občas jsem vařil, něco uklidil. Vlastně to byl celkem nechutnej byt," vzpomíná pobaveně. "Bylo to hodně punkové."

Rok gauče

V té době už měl za sebou první hit Toulavá, který napsal se Sebastianem Navrátilem. Před chytlavým refrénem, brnkáním na banjo, dupavým rytmem a pop-punkovou kytarou se v roce 2015 téměř nešlo schovat, dnes má na YouTube přes 32 milionů zhlédnutí.

"Nějaké peníze jsem už měl z Ochranného svazu autorského, pak jsem začal hrát s kapelou Jelen, ale spíš zadarmo. Občas mi tam něco spadlo, sem tam jsme buskovali s kámošem, takže peníze na přežití jsem měl. Těžko říct, ale vždycky jsem to asi nějak vypytlikoval," snaží si Fiedler vybavit, z čeho žil během gaučové epizody.

Sebastianova skladba Toulavá má na YouTube přes 32 milionů zhlédnutí. | Video: Warner Music Group

Do skupiny Jelen mu takzvaně hodil lano producent a hledač talentů Martin Ledvina. Když se náhodou mihl na natáčení klipu rapera Lipa, zaujala ho Fiedlerova hra na kytaru. Ten v Toulavé navíc používal banjo a basový buben zároveň, což zapadalo do konceptu Ledvinovy vznikající kapely.

"Na banjo jsem se tehdy spíš učil, ale hrát kytaru dohromady s kopákem tehdy nikdo asi moc neuměl. Alespoň ne tak, aby to nějak znělo. Martin přišel s tím, že by chtěl ozkoušet model á la Mumford & Sons, a já mu řekl, že to zvládnu."

Ledvina v té době rozjížděl kariéru také zpěvačky Lenny, Fiedler ji začal doprovázet na kytaru a za pár měsíců se za ní přestěhoval do Londýna.

Zatímco Lenny studovala skladbu na British and Irish Modern Music Institute, Fiedler se snažil vyplnit volný čas. Pracovat jezdili domů. "Žili jsme z koncertů v Česku a já začal víc psát pro ostatní. Díky úspěchu Toulavé se mi občas někdo ozval. Byli to spíš méně známí umělci, ale neměl jsem co na práci, tak jsem skládal," shrnuje.

Tehdy začal produkovat a při pokusech s amatérským softwarem GarageBand vytvořil půdorys písně Hell.o, do nějž Lenny instinktivně a na první dobrou nastřelila zpěv.

Píseň Hell.o od zpěvačky Lenny. | Video: Universal Music

Kombinace bluegrassového rytmu, nakřáplého hlasu a jednoduchého anglického popěvku otevřela Fiedlerovi dveře do dalších pater hudebního světa. Po vydání alba Hearts v září 2016 s Lenny běžně koncertovali v Itálii a Německu, kde deska zarezonovala. "V Itálii mají rádi rockovou hudbu, tamní rockové kapely hrají v obrovských halách. Líbilo se jim, jak je Lenka živelná. Chytlo se to i v Německu, i když méně. V Itálii tu písničku hráli snad v každém obchodě, byl to masakr," vzpomíná Fiedler na jeden koncert, kam dorazilo přibližně 60 tisíc lidí.

Rovnýma nohama do mainstreamu

Když mu na začátku roku 2017 zazvonil telefon a v něm se ozval hlas Richarda Krajča, bylo zřejmé, že tehdy pětadvacetiletý producent skočí rovnýma nohama rovnou do středního proudu. Kromě Italů, Němců a redakce magazínu Headliner, která debut Lenny označila za českou nahrávku desetiletí, zvuk alba Hearts zaujal právě zpěváka kapely Kryštof. A ten pozval Fiedlera na nahrávání EP do New Yorku.

"Vůbec mě nenapadlo, že bych odmítl. Byla to m*da," vysvětluje. Posměšky některých kolegů, kteří ostravské kapele vyčítají podbízivost nebo tehdejší spojení s koncernem Agrofert, šly mimo něj. Kryštofa si cení především díky silným singlům, "velké písně" považuje za královskou disciplínu. "Kryštof mě hodně bavili kolem roku 2006. Já jsem měl ty písničky rád," rozhazuje Fiedler rukama ve vzpomínce na období alba Rubikon.

V New Yorku si mohl během tří týdnů osahat nahrávání na nejvyšší úrovni - hlavním producentem ve studiu byl Yaron Fuchs, zvuk hlídal Neil Dorfsman, oba ostřílení profesionálové, druhý jmenovaný s třemi cenami Grammy na kontě. "Richard svěřil dvě pecky mně a dvě Yaronovi. Když pracoval, bavilo mě koukat se mu pod ruce. Když jsem nahrával já, nechal mě pracovat a občas jsme si vyměnili nápady."

Kvůli české výslovnosti s Krajčem nahrával veškeré zpěvy, s kapelou bydlel v pronajatém domě ve čtvrti Brooklyn. Za nejdůležitější zkušenost z New Yorku ale považuje pracovní morálku. Zatímco české kapely jezdí do světa až poté, co ozkouší studia napříč republikou, Fiedler ke "světovému" přístupu přičichl hned zkraje kariéry.

"Možná se to nezdá tak důležité, ale podle mě je pro kreativitu zásadní energie ve studiu. Každé ráno jsme tam přišli, všichni nám řekli, jak vypadáme skvěle, že jsme se asi skvěle vyspali, a jak se těší, co dnes vytvoříme. Samozřejmě, částečně je to ta americká hra, jak je všechno skvělý, rozhodně je to ale lepší než zpruzenej a věčně nas*anej zvukař," srovnává Fiedler.

Sám si uvědomuje, že do studia pokaždé nevkročí pravou nohou, vždy se ale snaží pozitivně naladit. A stejně tak vyzdvihuje preciznost, která v New Yorku platila za samozřejmost. "Když věděli, že jde něco udělat jen o trochu lépe, prostě to udělali."

Ondřej Fiedler.
Ondřej Fiedler. | Foto: Lukáš Oujeský

Hitobraní

Právě detaily podle Fiedlera odlišují výjimečné písně od těch dobrých. "Někdy jde o nuance, v důsledku jsou ale zásadní," říká o skladbě Když nemůžeš, tak přidej, díky níž kapela Mirai v roce 2017 postoupila do první ligy tuzemského popu.

Sami si s ní moc nevěděli rady a vydavatelství Universal Music požádalo o pomoc Fiedlera, který právě dokončil Hearts od Lenny. Nástřel mu přišel lehce infantilní, jako obvykle ale souhlasil.

"Znělo to jinak. Hrálo tam banjo, bylo to víc folkové, částečně s jiným textem. S Miraiem jsem pak dopsal předrefrény a trošku upravil i refrény," přibližuje proměnu podbízivého singlu, který se svezl na motivační vlně a vyšvihl skupinu do hitparád.

Hit Když nemůžeš, tak přidej od kapely Mirai. | Video: Universal Music

Dalším velkým hitem se stala píseň Cizí zeď, již Fiedler napsal s písničkářem Pokáčem pro internetového baviče Kazmu. "Když mi řekl, že chce udělat největší benefiční popový song, hned mě to chytlo. V tu chvíli jsem si ale asi těžko dokázal představit, co to ve výsledku může znamenat," svraští Fiedler čelo při vzpomínce na nahrávání, jehož se zúčastnily čtyři tucty českých a slovenských zpěváků, raperů či muzikantů. "Všichni se chtěli ukázat a zpívali harmonie. Míchal jsem to asi měsíc v kuse," chytá se za hlavu a počet zvukových stop v projektu odhaduje na "milion". 

"Kazma naštěstí všem zakázal jakékoliv připomínky, prostě jsme to vydali a bylo," směje se při vzpomínce na píseň, jež byla českou odpovědí na opulentní charitativní singly jako Do They Know it’s Christmas? nebo We Are the World. Výtěžek z prodeje triček s motivy Kazmova pořadu One Man Show tehdy putoval k osvětové kampani 1/10 a obětem dopravních nehod.

Když nemůžeš, tak přidej

Od alba Hearts se Fiedler nezastavil, což se dříve či později muselo projevit. "Dokončil jsem jedno album a okamžitě šel na další. Nikdo mi neřekl, že to tak nemůžu dělat. Musel jsem si to zažít sám," říká a stav, který přišel po hektickém finiši desky Arigato od Mirai, popisuje jako "vyhořeníčko". Ztratil sílu do hudby i do života, nápady už nepřicházely.

Nejdřív si tedy naordinoval měsíc intenzivního volna. "Moje pracovní tempo nemělo žádný řád, byl jsem úplně vymletej, pořád jsem seděl u počítače," vysvětluje. Rozhodl se sportovat a otužovat, v zimě vyběhl na Sněžku v šortkách, především ale začal pracovat méně, zato soustředěněji. Probdělé noci zrušil. "Někdy odpočívat musím," říká dnes.

Na téma změny životního rytmu přecházíme, když Fiedler z kapsy vytahuje archivní přístroj Nokia 3210 a do plastových tlačítek začíná vyťukávat odpověď na SMS. "Zahodil jsem iPhone, protože jsem si uvědomil, nakolik mě odvádí od reality. Strašně mě to vyčerpávalo. Člověk jenom čumí do telefonu, ale když ho nemá, zjistí, že ho vůbec nepotřebuje."

Fiedler vlastní tablet, na kterém používá například Instagram, v rámci psychické očisty ale nezapíná sociální sítě dřív než hodinu po probuzení. "Zpravodajské servery jsem si zakázal úplně. Otevřu je jednou za měsíc. Co se děje, se dozvím od kamarádů, a politiku sleduju například na profilu Dominika Feriho. Jinak jsem se od toho odřízl," popisuje.

Bez chytrého telefonu funguje přibližně dva roky a přístroj plný aplikací mu nechybí. Na jízdní řády se raději vyptá. "Občas přijedu někam hodně pozdě, nebo se ptám na cestu, protože vůbec nevím, kde jsem. To může působit zvláštně, protože mám docela hezké auto a všichni se diví, že nemám navigaci," směje se.

Od doby, co do své práce vnesl řád, mu vlastní tvorba přijde emotivnější a naštvanější. Zároveň toho zvládne udělat víc. "Prostě jsem s tímhle mnohem aktivnější," kouká na technologickou relikvii v ruce.

Ondřej Fiedler.
Ondřej Fiedler. | Foto: Lukáš Oujeský

Návrat do postapokalyptického Liberce

Aktivní byl také na loňském předávání hudebních cen Anděl, jejichž vyhlášení se kvůli pandemii muselo obejít bez ceremoniálu. "To mě trochu mrzelo, mělo to být obrovské. Večer jsme měli otevírat s Pauliem Garandem, mělo tam být létající auto, docela Amerika. Nakonec ale to bylo super i tak," popisuje Fiedler postapokalyptickou atmosféru liduprázdného stadionu FC Slovan Liberec, kde se točilo jedno z hudebních čísel.

Se zpěvačkou Lenny, zpívajícím producentem Marcellem, raperem Garandem a dalšími si tehdy zahrál na domácím hřišti a objevil se ve třech dalších písních. Na všech se podílel jako spoluautor či producent.

"Na ten stadion jsem chodíval jako dítě a občas tam zajdeme s kamarády, kteří jsou aktivní fanoušci. Oni se sundaj, něco řvou a mě baví tam být s nima. Když se otočím na víkend v Liberci, je to zábavná aktivita na neděli. Ale nedá se říct, že bych tím žil," popisuje svůj vztah k fotbalu.

Na libereckém stadionu Lenny zazpívala Lovers Do, pak přišli rapeři Calin a Stein27 s trackem Růže. | Video: Ceny Anděl

Ondřej Fiedler zkrátka žije především hudbou. Inspiraci hledá v zahraničí, odkud podle něj česká scéna bere stále málo. "V autě si vždycky pouštím páteční přehled novinek na Spotify, to je nutnost. Je tam rap, pop, rock, prostě výběr všeho nového, co by mělo být cool. Hodně toho také odchytnu na YouTube nebo Instagramu," líčí producentské rituály, jimiž se snaží držet krok s dobou.

Zajímá ho zvuk, snaží se rozklíčovat beat nebo použitý software. "Všechno jde ale ruku v ruce se samotnou písní," přiznává, že bez kvalitního základu producentská kouzla zázraky nesvedou.

Fiedler nepatří mezi producenty, kteří jen pohlídají náběry a píseň dotvoří ve studiu pomocí střihu, efektů a softwaru. Do skladeb zpravidla autorsky zasáhne, nahraje kytaru nebo basu, dopíše chybějící část skladby nebo i text. Těch vytvořil nejvíc pro Mirai. "Většinu písní si ohlídám už od základu, možná i proto to funguje" přemýšlí.

Limitace kotlinou

Jako producent ale pořád především plní zadání. Absolutní tvůrčí svobodu si tak nechává pro sólový projekt, který rozjel loni v březnu pod pseudonymem Fiedlerski. Prvním singlem bylo Time is a River, jež nazpíval James Harries, britský písničkář žijící v Praze. Druhý singl Roles natočil Fiedler se svou přítelkyní, zpěvačkou Annabelle.

Neplánuje jako Richard Krajčo, který má v pověstném diáři vypsané plány Kryštof na dlouhé roky dopředu. "Fakt ho má, zpětně tam jsou vypsaná všechna halová a stadionová turné přesně, jak se stala," žasne Fiedler. 

Sám dělá plány přibližně na dva měsíce dopředu, což je praktické i vzhledem k současné situaci, kdy ve světě hudby není jisté nic. Postupně odškrtává hotové písně, videa, focení nebo nápady, v hlavě nosí hrubý plán na rok dopředu. Nyní finišuje další track s Annabelle, na pevném disku mu čekají skladby s Benem Cristovaem, brněnským zpěvákem a raperem STEINEM27 nebo Albertem Černým z Lake Malawi.

Fiedler kdysi zmínil, že by jednou chtěl dostal cenu Grammy, a novináři mu to od té doby neustále připomínají. Nejdřív se tomu směje, následně ale přiznává, že něco pravdy na tom bude. "Nejdřív jsem chtěl napsat dobrý song. Pak jsem si řekl, že udělám celé album a dostanu Anděla. A takhle se to postupně posouvalo," líčí ambice, které se nezastavily ani na šesti pozlacených soškách, jež zatím dostal.

Jeho dlouhodobým plánem je průnik do zahraničí. Zatímco pro český trh píše mateřštinou, Fiedlerski je výhradně cizojazyčný projekt.

"Všiml si mě německý Universal, přes který jsem se napojil na lidi zvenčí, teď řeším song s jedním holandským zpěvákem," popisuje, jak si postupně staví síť kontaktů. "V Itálii jsem ochutnal, jaké je uspět v zahraničí ve velkém, a líbilo se mi to. Cestování, objevování nových zemí, potkávání lidí. Česko má své limity," uzavírá Ondřej Fiedler a tato jeho další meta už není z kategorie snů. Jednou už se mu to povedlo.

 

Právě se děje

Další zprávy