Kniha Svědectví o životě v KLDR koreanistky Niny Špitálníkové poslední dva měsíce dominuje českým knižním žebříčkům nonfiction literatury. V publikaci najdeme sedm rozhovorů se Severokorejci, kteří utekli z Korejské lidově-demokratické republiky. Nina Špitálníková se s nimi setkala v jihokorejském Soulu a ptala se na jejich běžný život. Čtenáři se tak na tento nejnenáviděnější stát světa mohou podívat jejich perspektivou – a není to příliš hezká podívaná. Právě o této knize, o životě v Severní Koreji, tamějším společenském systému, ale také autorčině fascinaci KLDR jsme si povídali v nejnovějším dílu podcastu Kolaps.
Severokorejská společnost se považuje za komunistickou, ale zároveň tam existuje neuvěřitelný kastovní systém. Kde se tam vzal?
Ten kastovní systém je v Severní Koreji velmi propracovaný. Je tam padesát jedna kast. S kastou se narodíš a nemůžeš ji změnit. Dolů člověk může jít velmi snadno, ale stoupá jen těžko. Je to spojené s japonskou okupací. Před příchodem Sovětského svazu nebo Korejské strany práce byla Korea okupována Japonskem. Pro Korejský poloostrov to byla doba temna. Nesmělo se mluvit korejsky, nastala plná japanizace. Ti, kdo spolupracovali s japonským režimem, byli v očích Korejců kolaboranti a nepřátelé státu. Při nástupu k moci potřeboval Kim Il-sung vytvořit kult osobnosti a také nepřátele. Nepřítelem číslo jedna byli tedy japonští okupanti a ti, kteří s nimi spolupracovali, a později se k tomu všemu přidali ještě Američani.
A na čem tedy stojí obhajoba toho kastovního systému?
Stojí na tom, jak je člověk loajální ke straně a jak byli ke straně loajální jeho předci. Jestli byli nepřátelé státu, což byli především kolaboranti s Japonskem. Patří tam také disidenti a lidé jdoucí proti systému. To je ta nejnižší třída. Pak je tam střední třída, což je v podstatě normální pracující lid. No a pak je ta nejvyšší třída, což jsou členové politické elity a Korejské strany práce. Rodina Kim Il-sunga se do toho kastovního systému nepočítá, protože jsou to nadlidi. Severokorejci mají speciální ideologii čučche a ta nemá s komunismem nic společného. Nefunguje to tak, že by si všichni byli rovni, nerovnost je v té společnosti strašně znát. Na druhou stranu nerovnost existovala i v socialistickém Československu i jinde.
Kastovní systém tedy nenavázal na nějakou tradiční společenskou hierarchii?
Na nic nenavazoval, přestože nějaké hierarchie přetrvaly. Dříve tam byl konfucianismus a muži měli vždy významně vyšší postavení než ženy. Ale tento konkrétní kastovní systém se ustanovil až po japonské okupaci.
Dolů to jde velmi rychle, ale může se v těch kastách vůbec postupovat nahoru?
Klesat lze velmi snadno, stoupat je velmi těžké. Existují tři oficiální možnosti, jak stoupat v hierarchii. V každém domě musí být velký portrét Kim Il-sunga a Kim Čong-ila. Když v tom objektu začne hořet a vy ho vezmete, zachráníte a při té záchraně zemřete, vaše rodina automaticky stoupá ve společenském žebříčku nahoru. Váš předek totiž zemřel při záchraně Kim Il-sunga nebo Kim Čong-ila. Druhým případem je moment, kdy se člověk objeví na fotce s Velkým vůdcem. A do třetice je to v momentě, kdy se s Velkým vůdcem bavíte asi patnáct minut. Teď se ovšem situace trochu změnila. Dříve jste bez dobrého kastovního postavení byli dost nahraní, ale teď už je možné všechny podplatit. Obrovskou roli hraje obchodování na černém trhu.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.