Od úterý 26. ledna bude TV Nova vysílat nový seriál Anatomie života. Jednu z hlavních rolí ztvárňuje mladá herečka Barbora Černá. Hraje samoživitelku Emu Zárubovou, která se s životem pere podle vlastních pravidel. Diváky překvapí, že Ema s Bárou mají společnou jednu důležitou vlastnost. Kromě toho Bára v rozhovoru prozradí, jak se jí natáčí po boku zkušených kolegyň, ale třeba i to, jak se dostala k herectví.
Koho v Anatomii života hrajete?
Hraji postavu Emy Zárubové. Je to žena, která pochází z nelehkých poměrů a má trochu temnější minulost. Život i její vlastní rozhodnutí z ní udělaly ostřílenou holku, co se mnohdy nebojí říct věci na rovinu. A hned z kraje příběhu přijde moment, který odhalí, jakou cestou se Ema v minulosti často ubírala…
To jsou hádanky. Jaké má Ema vlastnosti?
Ema je na první pohled nepřístupná, bojovná a přímá holka, která je zvyklá na to, že se s ní život moc nemaže. Spoléhá jen sama na sebe a obecně hraje jen podle svých pravidel. Nebojí se zasáhnout, když se jí něco nelíbí, taky je ale dost komplikovaná a emočně tak trochu ztracená.
Jak se vám hraje?
Charakter Emy mě hrozně baví, protože má více rovin, což je herecky velmi vděčné. Myslím, že se někteří diváci nebudou moci rozhodnout, jestli je Ema spíš kladná nebo záporná postava. Tahle nejasná hranice mezi vyhraněným dobrem a zlem, na které Ema balancuje, mě baví. V podstatě to ukazuje na to, že svět není černobílý, a to se mi líbí.
Máte s Emou nějaké společné vlastnosti?
Myslím, že máme společnou jakousi přímost a bojovnost vůči nepřízni osudu. Líbí se mi její otrlost, s jakou se s věcmi v životě pere. Na druhou stranu se najdou i věci, ve kterých se s Emou neshodnu, především co se týče určitých rozhodnutí, které v minulosti udělala. Ale o to víc mě její charakter baví, protože mě donutil koukat se na spoustu věcí jinak, třeba na sociální roli matek samoživitelek.
Ema je zdravotní sestřička, musela jste se kromě textu učit ještě něco dalšího?
Musela jsem se naučit spoustu věcí z medicínského prostředí. Dokonce jsme spolu s Ester, Martinou a Jitkou prošly lékařským školením, které bylo hrozně zajímavé. Dozvěděla jsem se hodně věcí, které bych jako laik samozřejmě nevěděla. Myslím, že bylo nezbytné seznámit se s profesí sestřičky, která toho musí v reálu dost zvládnout, abych v atmosféře nemocničního prostředí působila co nejvíc autenticky.
Z čeho vycházíte, když máte hrát roli mámy, potažmo samoživitelky? Umíte si takovou situaci představit v reálném životě?
Já sama maminkou zatím nejsem, ale mám hodně kamarádek, které už miminko mají. Roli matky od nich tak trochu odkoukávám a snažila jsem se zkušenost tímhle způsobem nahradit. Díky roli si zároveň mnohem víc uvědomuji, jak těžké to matky samoživitelky ve společnosti mají, a jenom to prohloubilo můj názor, že je bohužel mnohem lehčí odsuzovat než se zkusit empaticky zamyslet.
Proč si diváci Emu oblíbí?
Doufám, že si ji oblíbí pro její bojovnost a smysl pro spravedlnost. A někteří diváci s ní možná budou soucítit, když budou sledovat, čím vším Ema musí projít.
Jaké to bylo potkat se na place s herečkami takového formátu, jako jsou vaše kolegyně v dalších hlavních rolích? Jak vás přijaly? Byla jste nervózní před prvním natáčením?
Myslím, že kdybych nebyla nervózní, tak je se mnou asi něco špatně. Spolupráce, kterou mi kolegyně na place poskytují, si nesmírně vážím a často za ni pokorně děkuji. Každý den se od nich učím a všechno se snažím nasávat jako houba. Navíc mám pocit, že v ateliérech teď v podstatě bydlím, takže ta každodennost prostředí a radost z práce v otázkách nervozity dost pomohla. Taky si myslím, že jsme si lidsky sedly, s některými kolegyněmi jsem ve spojení i mimo natáčení.
Je role Emy v Anatomii života vaše první velká herecká zkušenost? Překvapilo vás něco?
Je. Před několika lety jsem sice ztvárnila hlavní postavu v pilotním seriálu Babička na inzerát po boku Aleny Vránové a Lukáše Vaculíka, plánovaný seriál se ale bohužel z organizačních důvodů nezačal natáčet. U Anatomie mě překvapilo, že vše zatím funguje tak hladce. Už jsem zažila několik menších, a třeba i zahraničních projektů, kde je často spousta tlaku. On je vlastně určitý tlak potřeba k tomu, aby věci fungovaly, ale atmosféra natáčení Anatomie je pro mě ideální – ten tlak působí právě tak akorát, aby mě vyburcoval k co nejlepším výkonům. A taky jsem měla tu čest poznat zatím ten nejlepší štáb, se kterým jsem kdy točila.
Diváci vás možná zatím tolik neznají, kdo je vlastně Barbora Černá?
Jsem impulzivní dobrodruh, co má rád výzvy. Mám pocit, že jdu v životě často z extrému do extrému – buď jsem introvert, který by dokázal několik měsíců strávit s nosem zabořeným do knih, nebo člověk, co cestuje po guatemalské džungli bez očkování na malárii a hledá dobrodružství v mayských pyramidách. Přestože se u mě tyhle cykly pravidelně opakují, obecně jsem spíš introvert, který se světu snaží neustále otvírat. Věci obvykle spíš dost hrotím, jsem pravej opak flegmatika.
Odkud pocházíte?
Pocházím ze severu Čech, konkrétně z Lovosic, kde jsem prožila dětství a ve kterém mě dost utvářelo moje jednovaječné dvojče, Lucka, která se herectví taky věnuje. A teď jsem se po dvou letech v Anglii přestěhovala zpět do Prahy.
Co jste dělala v Anglii?
Studovala jsem tam a osamostatňovala se. Odjet na delší dobu do ciziny pro mě byla velká událost, protože jsem se poprvé musela postarat sama o sebe. Myslím, že jsem tam sesbírala zkušenosti, které mě v dospívání dost formovaly.
Co nejraději děláte, když máte čas pro sebe?
Moc ráda trávím čas s rodinou a přáteli, protože zjišťuji, že je toho času nějak málo. Ráda čtu, cestuji, a tu a tam zkouším nové recepty, protože vaření je taková moje terapie. Nejraději mám české tradiční polévky a řeckou kuchyni.
Jak vypadá ideální dovolená?
Ideální dovolenou si představuji pod stanem někde v divočině. Takové dva tři týdny v italských horách pod stanem, jen s přáteli, ohněm a ešusem.
Jak jste se k hraní dostala?
Byla to úplná náhoda. Byly jsme se ségrou (dvojče Lucie Černá – pozn. redakce) ve škole, když si nás všimla paní z jedné pražské reklamní agentury. Hned naše první reklama, kterou jsme spolu natočily pro zahraniční produkci, byla s Bradem Pittem, což byl poněkud raketový skok do nového a neznámého světa. V té době mně i sestře bylo dvanáct let a zkušenosti s reklamním oborem postupem času přerostly ve zkušenosti s filmem a seriálem.
Co na to vaši rodiče?
Velmi mě podporují. Jsme z větší části hudební rodina a z hlediska vystupování to z hudebního světa do toho hereckého není až tak daleko. Takže když jsme se sestrou jako děti s herectvím začaly, ta myšlenka rodičům nebyla až tak cizí.
Kde všude vás dosud mohli nebo mohou diváci vidět?
Diváci mě mohli vidět ve snímcích, jako jsou například Něžné Vlny, Gympl s (r)učením omezeným či v britském seriálu The Musketeers, na prknech pak v divadelní komedii Dívčí válka od Františka Čecha. Momentálně se plně věnuji natáčení Anatomie života.
Foto: TV Nova
