Dnes je to právě devadesát let od letecké havárie, při které ztratil život zakladatel obuvnického impéria Tomáš Baťa. Tato jedinečná osobnost českých dějin nám může být inspirací i dnes. Proto při této příležitosti znovu vydáváme článek o snímcích, které připomínají vše, co dokázal vybudovat.

Spousta věcí se začala odvíjet od nápadů v jeho hlavě a tyto nápady bývaly pestré. Proto je svým způsobem škoda, že jejich realizace byla zachycena na nikoli pestrých, nýbrž černobílých fotografiích. 

Tedy tak tomu bylo až donedávna. Fascinující svět Tomáše Bati se totiž vybarvil. A to díky online zpřístupněné výstavě „Nejde – neexistuje“, jejíž název vychází z kréda apoštola nejen českých podnikatelů.

Původně černobílé snímky dostaly barvu zásluhou pracné techniky kolorování, jemuž předcházely podrobné studie barev, které byly k vidění v dobovém Zlíně, z něhož Baťa učinil hlavní město svého impéria. Při kolorování osob a jejich oblečení vstoupila do hry i fantazie autorů výstavy.

Český byznys

Baťa i po 125 letech obouvá svět. Jak funguje nejslavnější podnikatelská rodina z Česka?

23 min
Thomas George Bata

Jeden z nich, Vladimír Parízek, vysvětluje: „Kolorováni spočívá ve vytvoření nových vrstev fotografie, kdy jsou jednotlivé části ručně překresleny a nahrazeny barvou, která se prolne do stupňů šedi. K dosažení reálného výsledku se nanáší další vrstvy, aby se zvýraznily hrany záhybů oblečení, vrásky, části objektů a podobně. Další vrstvy obsahují například nečistoty a rez. Zkombinováním průhledností vrstev, dosycením a úpravou světelnosti vzniká finální obraz.“

Černobílé fotografie mají samozřejmě nepopiratelný půvab. Snímkům ilustrujícím Baťovy záměry ale barvy prospěly. Speciálně pak některým. 

Zakladatel obuvnické říše zastával kupříkladu názor, že základem úspěšné práce je nejen účelné, ale i příjemné prostředí, vytvořil proto jakousi továrnu v zahradách. Důkazem, že se mu to podařilo, je fotka z roku 1938 a zahrada ve fabrice na ní pochopitelně po kolorování výrazně „rozkvete“.

Jinou dimenzi získá i další a vskutku impozantní fotografie ze stejného období, na níž dělník instaluje kolejnici kolem Baťova mrakodrapu, nejvyšší budovy v tehdejším Československu a druhé nejvyšší v Evropě. Po této kolejnici se pohyboval závěsný koš s umývačem, neboť jinak než zvenčí okna umýt nešla, fotka z mrakodrapu získá impresí barev na akčnosti.

Návštěvníci online výstavy mohou rozdíly ostatně posoudit sami. Tenhle digitální způsob prezentace má totiž své výhody. Třeba to, že na webu výstavy nejdeneexistuje.cz lze přetažením kurzoru přes fotografii, kolorovat snímky dle vlastní libosti. Ze syrových fotek tedy udělat jedním tahem barevné, případně nechat jednu část černobílou a druhou pestrou, aby vynikl kontrast.

Fotografie mapují běžný život v baťovském Zlíně v době jeho největšího rozmachu, a to v letech 1920—1945. A každou z nich doprovází popisek zasazující svět slavného obuvníka do kontextu. „Výstava pomáhá člověku vnímat Baťovo město v tehdejší skutečnosti,“ míní Pavel Velev, ředitel pořádající Nadace Tomáše Bati.

I zbylé snímky s popisky teď přinášíme čtenářům Forbesu, pokud je však chcete srovnat s černobílými originály, budete muset navštívit web výstavy.

Dílna na výrobu kopyt (1922—1924)

Jedním ze snů Tomáše Bati bylo pozvednout ševcovinu na řemeslo, jež se vyrábí ve stoje. Dříve se řemesla dělila na ta, při jejichž výkonu člověk stál a při kterých seděl. Ta, která byla prováděna ve stoje, byla váženější. Většina procesů při výrobě obuvi ve firmě Baťa se postupně transformovala v proces, který byl prováděn ve stoje. Pohled do dílny na výrobu kopyt. | Foto Josef Macháček

Rozestavěná 21. budova (1937)

Na mnoho baťovských staveb bylo nahlíženo s nedůvěrou, že dosavadní stavitelské zkušenosti nedokážou naplnit vize Tomáše Bati a jsou technologicky nemožné. Postupným zkoušením jednotlivých možností proveditelnosti i materiálového složení se baťovská architektura a stavitelství stávaly udavatelem moderních trendů. Na fotografii je zachycena rozestavěná budova 21. | Foto Josef Vaňhara

Učeň koželužen (40.léta)

Sebevědomí získané prací, zažít pocit hrdosti nad vlastním výkonem, vědomí si vlastní samostatnosti – tyto i mnohé další atributy byly určujícími faktory Baťovy školy práce. Chlapci a následně i děvčata ve věku 14–18 let, trávili osm hodin prací v továrně, po práci následovaly většinou dvě hodiny vzdělávání. Bydlet museli všichni studenti na internátech, a to bez ohledu na vzdálenost od města Zlín. Jen tak byl uzavřen koncept baťovské výchovy – internát – práce v továrně – vzdělání. To vedlo ke skutečnosti, že již čtrnáctiletí mladí lidé přebrali odpovědnost za svoji budoucnost. Na fotografii je zachycen učeň koželužen Jozef Krátký. | Foto autor neznámý

Listerova motorová kára (1935)

Co se hýbe, žije, co stojí, hnije. Jedno z baťovských hesel, které upozorňovalo na to, že firma Baťa je pokroková firma, jejímž cílem je být neustále v pohybu a postupovat kupředu a to doslova. Přestože Tomáš Baťa velmi rád podporoval ve volném čase procházky na čerstvém vzduchu, v práci bylo přikázáno využívat všech prostředků k rychlé přepravě, a to jak výrobků, tak lidí. V práci se mělo pracovat, nikoliv se procházet. Firma využívala několik způsobů vnitropodnikové dopravy – posuvné pásy, nízké nástupní vlečky, které přepravovaly lidi po areálu, výtahy, povozy apod. Na fotografii je zachycena Listerova motorová kára určená k přepravě strojů. | Foto autor neznámý

Mladé ženy (1936)

Mladá, vzdělaná a finančně nezávislá žena, která rozhoduje o svém životě. Téměř nepředstavitelná idea 30. let minulého století. O osudu svých dcer rozhodovali rodiče. Vhodnost budoucího manžela nebyla posuzována podle míry lásky a vzájemné náklonnosti, ale podle schopnosti dívku zabezpečit materiálně. Vhodnost dívky byla určena podle výše jejího věna. Všechny tyto společenské okovy dokázala rozbít Baťova škola práce, která byla schopna z mladých dívek vychovat opravdové dámy, které byly nezávislé, soběstačné a vědomé si svého postavení. Na fotografii jsou zachyceny mladé ženy na lavičce před zlínským zámkem. | Foto Josef Vaňhara

Jedna z prvních sazáren (1919)

Tomáš Baťa velmi dobře vnímal vliv a sílu medií. Zároveň si také uvědomoval, jak velké škody mohou vzniknout, pokud je tento vliv zneužit a pokřiven například k pomluvám apod. Již v roce 1918 založil firemní noviny, jejichž hlavním cílem bylo, aby se předešlo dezinformacím. Spolupracovníci firmy dostávali oficiální zprávy přímo od šéfa. Během let se tisková činnost rozvinula v samostatné oddělení, které vydávalo desítky periodik, publikací a reklamních materiálů ročně. Fotografie zachycuje pohled do jedné z prvních sazáren firmy Baťa. | Foto autor fotografie neznámý

Moderní bydlení (1933)

Moderní bydlení, které bude splňovat potřeby pohodlného rodinného života, poskytne dostatek soukromí a prostoru pro odpočinek po náročné práci v továrně. Taková byla vize Tomáše Bati o bydlení pro spolupracovníky. Baťovské domky představovaly ve své době nadstandardní bydlení, které se stalo během let jedním ze symbolů baťovských měst. Fotografie zachycuje zahradní čtvrť Letná. | Foto Josef Vaňhara

Syn šéfa – Tomík (1929)

Syn šéfa, milionáře, jednoho z nejváženějších lidí a světoznámého podnikatele Tomáše Bati, pracuje v jeho fabrice jako obyčejný dělník. Rovný si s tisíci mladými muži z chudých rodin, kteří přišli do firmy zabezpečit si lepší budoucnost. Potřeboval si snad mladý Tomáš zajišťovat lepší budoucnost? To asi ne, potřeboval však zkušenosti, úctu a pokoru k práci – ta se nedá koupit, tu si musí odpracovat každý sám. | Foto Josef Vaňhara

Baťovská architektura (nedatováno)

Baťovská architektura byla funkční a zároveň upozorňovala na moderní využití základních stavebních materiálů – sklo, beton a železo. Lákala k návštěvě nejen svým obsahem, ale také pro svou nezvyklou realizaci. Postupně vzniklo několik baťovských tzv. Domů služeb, které měly jednotný architektonický rukopis. Firma se těmito realizacemi velmi ráda prezentovala a vzbuzovala v občanech očekávání. Na fotografii je zachyceno představení idejí o Domu služeb v Brně během prvomájových oslav. | Foto autor fotografie neznámý

Baťova škola práce (1939)

Baťova škola práce naučila mladé lidi samostatnosti, všeobecnému rozhledu i odborné specializaci. Zároveň učila mladé lidi také aktivně trávit volný čas a uvědomovat si důležitost volného času, zálib a koníčků v životě každého člověka. Jak jednou uvedlo Osobní oddělení firmy Baťa: „Nemáme problém naučit lidi pracovat, máme problém naučit je odpočívat.“ Důležitost odpočinku byla neustále zdůrazňována. Nejen mladým lidem, ale každému spolupracovníkovi firmy Baťa bylo kladeno na srdce, aby objevil svůj volnočasový zájem. Fotografie zachycuje pohled do volnočasové dílny na stavbu leteckých modelů. | Foto Petrůj

Letectví firmy Baťa (1933)

Letectví bylo jediným dotovaným oborem firmy Baťa. Pro Tomáše Baťu bylo létání fascinující – zkracovalo čas strávený cestováním i čas pro přepravu zboží. Jeho idea byla využívat jej jako hlavní dopravní prostředek. Firma nejprve založila vlastní letiště přímo ve Zlíně, to bylo později přesunuto do Otrokovic. Následně byla také zahájena výroba vlastních letadel. Na fotografii jsou zachyceni mechanici otrokovického letiště u letounu Dragon. | Foto autor neznámý

Moderní metropole (1929)

Zlín se stal během let moderní metropolí, která svým jedinečným a dynamickým růstem lákala k návštěvě každého, kdo se o ní dozvěděl. Obyčejní lidé, vysoce postavení státníci, továrníci, umělci – téměř každý se chtěl přesvědčit, zda je pravdou, že Zlín je „Amerika v Čechách“. Stalo se tak, že nejen tovární areál, ale převážně také vila Tomáše Bati hostila mnohé významné zlínské návštěvy. Na fotografii je zachycen Tomáš Baťa s čínským velvyslancem a zplnomocněným ministrem Tsiang Tsoa Pingem s četnou delegací. | Foto Josef Vaňhara

Mladí muži (1934)

Mladí muži – studenti Baťovy školy práce (založeno 1925). Vizí Tomáše Bati bylo vzdorovat chudobě. Nejlepší cestu spatřil v přípravě mladých lidí na život. A to skrze odborné vzdělání, vytvoření vztahu k práci a získání finanční nezávislosti. Baťova škola práce se stala během let vyhledávanou vzdělávací institucí a její absolvování prestižním. Na fotografii jsou zachyceni studenti z tehdejší Jugoslávie. | Foto Josef Vaňhara

František Křižík (1928)

Tomáš Baťa byl velkým obdivovatelem vědy, moderní techniky a inovací všeobecně. Jakýkoliv objev, který dokázal přispět k lepší životní úrovni lidstva, jej přímo fascinoval. Velmi si vážil lidí, kteří svou činností posouvali hranice techniky. Byl schopen s nimi debatovat hodiny. Na fotografii je zachycen s Františkem Křižíkem. | Foto František Evják

Řídit město jako firmu (1927)

Řídit město stejně jako firmu? Zdá se vám to nemožné? Tomáš Baťa se poprvé v roce 1923 ucházel o post starosty města Zlín. Zlé jazyky tvrdily, že tak činí pouze ze zištných důvodů – ovládat veřejnou správu ku prospěchu práce. Nakonec se ukázalo, že úmysl Tomáše Bati byl upřímný – podporovat rozvoj města v synergii s rozvojem potřeb firmy a zvyšovat životní úroveň obyvatel. V následujících letech byl zvolen ještě dvakrát. Fotografie dokumentuje politickou agitaci baťovců v roce 1927 poté, co komunistický kandidát Josef Keprda bodnul do zad zlínského občana Josefa Pažouta. | Foto František Evják

Nové trendy (1939)

Volný čas, sport, zkoušení nových trendů – toto vše patřilo k životu mladých mužů ve Zlíně. Baťova škola práce nebyla pouze o tvrdé práci a přísném režimu, byla také cestou a způsobem, jak začít objevovat různé druhy sportů, aktivit a možností trávení volného času moderním způsobem. Na fotografii je zachycen chlapec při testování kolečkových bruslí. | Foto autor neznámý

Továrna v zahradách (1939)

Tomáš Baťa zastával názor, že základem úspěšné práce je prostředí, ve kterém se člověk cítí příjemně a je na něj hrdý. Cílem bylo vytvořit tovární areál, který by svým vzhledem připomínal nejen průmyslnou fabriku, ale místo, které je tvůrčí, čisté a příjemné. Základem byla dokonalá péče o zeleň a čistotu. Například okna na továrních budovách se myla jednou za měsíc. | Foto Josef Vaňhara