| Ze zápisníku zoufalého kuchtíka (8)
Co praseti na bramborách chutná nejvíce
Jednoho zimního dne se stalo, že kuchtík začal, z neznámých důvodů, trpět nechutenstvím. V knihovně měl lékařský slovník, ale ani za jeho pomoci se mu nepodařilo zjistit příčinu náhlé změny zdravotního stavu. Pokoušel se i změřit si pulz, ale pokusu zanechal hned poté, co zjistil, že místo tepny tiskne přívodní kabel od žehličky, k určení diagnózy nepomohlo ani opakované přepočítání žeber. Vcelku logicky tedy usoudil, že není nějak v pořádku a že to bude přepracováním, o kterém tolik četl v barevných magazínech v souvislosti většinou s rozličnými celebritami. Až se sám vyděsil, obával se workoholizmu, a raději uvažoval o nápravě podlomeného zdravotního stavu. Neb byl pilným sběratelem příběhů Obelixe s Asterixem, dospěl k názoru, že jeho potíže pocházejí z nedostatečného přísunu potravin. Situace byla vážnější, než se na první pohled zdála, neb spíž byla poněkud vyprázdněná a jít do blízké hospody na drštkovou polévku se mu ani trochu nechtělo.
 Včas si ale vzpomněl, že v nejspodnější polici spížní komnaty uschovává, jakoby ze vzpomínky na odvážného portugalského mořeplavce, v krabici od jemně ušlechtilého margarínu několik kilogramů brambor. Ne nějakých obyčejných, koupených na rohu u zelináře, ale brambor žlutých jako nejčerstvější máslo, vonících lehce po oříšcích, brambor, které si vozil vždy na podzim až od Lysé na Labem. Erteple příčně nakrájel na plátky necelý centimetr silné, opatrně posolil, posypal majoránkou a úhledně v jedné vrstvě naskládal na pečícím papírem pokrytý plech. Vše rozvážně vsunul do vyhřáté trouby, usoudil, že postačí na čtyřicet minut, a odebral se připravit další část pokrmu.
Otevřel sklenici bílého jogurtu, ale opět ne ledajakého. Ví, že nesmí použít žádný z proslavených televizními reklamami, které jsou vždy tak zdravé a bez tuku, že se hodí ke všemu, jen ne k jídlu. Kuchtík je skutečný znalec, a tak ví, že nejvhodnější je pravý jihočeský. Jogurt vyklopí do misky, utře co nejvíce, hlavně podle chuti, česneku a za mumlání magické formule:
„Jak je dobrý Danone“ oba komponenty smísí s trochou pepře. Chvilku čenichá směrem k troubě, nasává přelíbeznou vůní napovídající, že brambory se zvolna dopékají, a pečlivě roztírá jogurtovou hmotu v misce. Upečené brambory s nahnědlými puchýřky na povrchu vysype do další misky a vše nese na hodovní tabuli. Vzpomene slavných králů tvrdících, že ruce jsou jejich vidličkou, pečená kolečka namáčí do ochuceného jogurtu a zasněně přemítá o domě U Hybernů, kde dříve býval klášter s prvně pěstovanými erteplemi v Čechách. Klášter stál v dnešním centru Prahy již v roce 1355, zámořskou plodinu začali pěstovat františkáni zvaní Hyberni pro květ sloužící co ozdoba.
Kuchtík si vybavuje, že pochoutka, která mu rychle vrátila málem ztracené zdraví, vznikla jako mnohé jiné na jihu Čech. Kráčeli s partou trempíků opuštěnou krajinou, noc byla na krku a k jídlu nikde nic. Brambory získali, nemá se to, ale na poli. Jenže tehdy ještě bylo v rukách JZD a parta dodnes uvažuje, zda by nezasloužila nějaké menší, nejlépe státní vyznamenání za odboj. Metál patrně nebude, již si je rozdělili jiní, zasloužilejší. Zelenina se pekla v popelu ohniště, vedle něho zadumaně seděl již známý Bivoj.
Mžoural do paprsků a na kytaru vyluzoval teskné zvuky vzdáleně připomínající pochod padlých revolucionářů. Odložil sladké dřevo a z usárny vylovil v jeho případě dost nepochopitelnou věc, láhev podmáslí. S baterkou v ruce objevil na kraji louky několik stvolů planého česneku. Pečené brambory rozmačkal v ešusu, hmotu zalil podmáslím a smíchal s pomačkanými ministroužky. Okusil a zajásal:
„Pánové a jiní soudruzi. Do teď jsem byl přesvědčen, že brambory jsou poživatelné jen poté, co prošly prasetem. Nyní mám ale pocity objevitele, vynálezce a badatele. Pochopil jsem konečně, co takovému praseti na bramborách vlastně chutná.“ |
