Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Brazílie

První z dvanácti umělců, kteří se v pořadu představí, se jmenuje Kiko Dinucci a je to kytarista, narozený v São Paulu v roce 1977. S kytarou je doslova srostlý odmalička. Nejprve ji měl jako dětskou hračku, poté se jako teenager snažil napodobit hardrockové riffy, v 90. letech byl součástí punkové a hardcorové scény São Paula. V téže době však objevil kouzlo tradičních brazilských škol samby a vedle tvrdého rocku propadl i této hudbě. Jeho nové album Rastilho, které vyšlo v říjnu 2020, je vyznáním sambě až na dřeň. Jen akustická kytara, Dinucciho hlas, v některých písních pak hosté. Album v lednu 2021 v žebříčku World Music Charts Europe boduje na sedmém místě, v prosinci 2020 bylo šesté.

Přesně o deset let mladší než Dinucci je zpěvačka Luedji Luna. Její aktuální album se jmenuje Bom Mesmo É Estar Debaixo d’Água. Autorka se albem obrací k ženám černé pleti, které povzbuzuje, aby byly nezávislé a nebály se naplno vyjádřit své touhy a přání. Sama přitom vnímá terapeutickou sílu hudby. Jako žena si často připadala nemilovaná, považovaná za pouhou věc. „Každá z písní na albu je o konkrétní zkušenosti s láskou v mém životě a někdy to opravdu nebyly dobré zkušenosti,“ popisuje a dodává: „Když jste černá žena, máte opravdu velmi těžký život.“

Ian Lasserre je zpěvák původem ze Salvadoru, který poslední dva roky žije pro změnu v São Paulu. Své druhé album Átimo vydal u švédské společnosti Ajabu! a pracoval na něm s producentem Sebastianem Notinim. Album obsahuje devět převážně autorských písní, na kterých se podíleli jako hosté hráči na kytary, basu, bicí, ale také flétnu, klarinet, tubu a perkuse. Žánrově se album pohybuje na hranici mezi afro-brazilskou a popovou, případně jazzovou hudbou. V žebříčku World Music Charts Europe, který každý měsíc sestavují rozhlasoví redaktoři z 25 evropských zemí, se album umístilo nejlépe v říjnu 2020 na 14. místě.

Důležitou postavou brazilské populární hudby zejména v 60. letech byl Tom Zé, jeden z klíčových umělců hnutí tropicália. To probíhalo v druhé polovině 60. let a jeho vyústěním bylo propojení různých žánrů – především populární a avantgardní hudby plus různých světových vlivů do jedné kompaktní brazilské hudební scény. Podobné tendence zažívala i brazilská kinematografie, divadlo a poezie, ale hudebníci celé hnutí odstartovali. Mezi průkopníky patřili dodnes známí autoři Gilberto Gil, Caetano Veloso a právě Tom Zé, v současné době 83letý. Na svém kontě má desítky projektů, spolupracoval například v Davidem Byrnem, vznikl o něm dokumentální film a knižně nedávno vyšla jeho biografie. Současně vychází i album jeho raritních nahrávek, mimo jiné z různých singlů a speciálních projektů. Album, vydané v říjnu 2020, se jmenuje prostě Raridades, Rarity.

DJ Mam je brazilský umělec, který na svém novém albu Sotaque Carregado Outernational nabízí osm skladeb s 30 hosty z 12 zemí. Závěrečná píseň se jmenuje Nikolizia a je inspirována současnou hudbou brazilského státu Bahia. Zároveň má tato píseň lehce vánoční podtext, když na samém jejím konci hostující písničkářka Luiza Casé řekne za Svatého Mikuláše nebo Santa Clause – což je vlastně tatáž postava: „A kde je můj dárek?“

Fabiana Cozza pochází ze São Paula, je ročník 1976 a ve své generaci je považována za jednu z nejvýznamnější postav brazilské scény. Název jejího nejnovějšího alba je Dos Santos, což je jednak zpěvaččino skutečné příjmení, jednak to znamená „od svatých“, což odkazuje k obsahu nahrávky. Fabiana Cozza se totiž na albu vyrovnává s poměrně nepřehledným světem náboženství v Brazílii, kde se ryzí křesťanství často proplétá s různými původními věrami a dalšími náboženstvími. Důležitá je pak také protirasistická rovina alba.

Zajímavou postavou brazilské hudební scény je také zpěvačka Guai, se kterou jsme vám mimochodem už v roce 2019 přinesli velmi zajímavý rozhovor. V té době měla Guai čerstvě vydané album Dama de Paus, které sice sestavila z převzatých starších písní, ale jeho poselství bylo velmi aktuální. V rozhovoru například v souvislosti s jednou skladbou a videoklipem řekla: „Je to píseň o budoucnosti, na kterou marně čekáme. O snech, které se nevyplní. Ve videu ukazuji všechnu tu špínu, která se objevuje v brazilském zpravodajství. Znečištění životního prostředí, tragédie, ke kterým nás přivedly velké společnosti, jejichž ředitelé za to nejsou nijak postiženi. Brazílie je zkorumpovaná země. Lidé tady trpí, situace je velmi těžká.“ Sama Guai písně nepíše, ale dobře prý pozná, která skladba je pro ni dobrá. Říká: „Sama neskládám, ale když za mnou přijde autor a nabídne mi svou novou skladbu, už při třetím akordu poznám, jestli pro mne bude vhodná. Je to velmi rychlý proces, vhodné písně mě přitahují jako magnet.“ V těchto dnech Guai připravuje nové album a nám z něj poslala první ukázku, píseň Roda quem nao girar.

Jako další nám v pořadu bude hrát brazilské duo Serelepe a v tomto případě půjde o nahrávku o něco starší, z roku 2016. Dvojice, kterou tvoří Luccas Martins a Robson Póvoa, případně se k nim přidává ještě akordeonista a další hostující hráči, vychází z tradiční taneční hudby severovýchodní Brazílie, zvané forró. Tu pak pánové kombinují s prvky jazzu, rocku nebo s dalším typicky brazilským stylem choro.

Další pár let starou nahrávku nám nabídne instrumentální duo, které tvoří kytarista Lupa Santiago a pianista Paulo Braga. Od převzatých skladeb se dvojice postupně dostala k originální vlastní tvorbě, v níž zkoumá hranice současné instrumentální brazilské hudby. Cílem je neopouštět tradici, a přitom hrát moderně, a to včetně použití kytarových i klavírních efektů.

V lednu 2021 se na 14. místo žebříčku WMCE dostala skupina Ayom se svým stejnojmenným albem. Jedná se o kosmopolitní sestavu, která čerpá z různých brazilských a také karibských a afrických hudebních stylů, jako je carimbó,  funaná, cumbia, baião nebo angolská semba. Texty jsou jednak v portugalštině, tedy jazyce pro brazilskou hudbu nejtypičtějším, ale také ve francouzské kreolštině. V čele stojí brazilská zpěvačka Jabu Morales, další členové pak vedle Brazílie pocházejí z Angoly, Řecka nebo Itálie a skupina vznikla v roce 2018 v Barceloně.

Brazilská pianistka Eloá Gonçalves působí v rakouském Grazu. V jejím triu dále hrají rakouský kontrabasista Tobias Steinbrück a další Brazilec, bubeník Luis Oliveira. Na albu Casa, které vyšlo loni, účinkují také hosté – na trombón, violoncello nebo saxofon. Trio hraje moderní jazz ovlivněný brazilskými styly jako choro nebo baião.

Zpěvačka, která si říká Céu, vystudovala hudební teorii a hru na klasickou kytaru. S brazilskou hudební tradicí se seznamovala už odmalička především díky svému otci – zpěvákovi a skladateli Edgardovi Barbosovi Poçasovi. Loni vydala své páté album, zvukově a stylově velmi minimalistické, postavené především na zpěvaččině hlasu. Zvláštní název alba, Apká!, pochází od zpěvaččina nejmladšího syna Antonina. Když měl jeden rok, vyjadřoval prý tímto výkřikem svou maximální spokojenost.