Švejnoha na Maltě. O záchraně Slovácka i fotbalu pod velením „lidské“ miliardářky

„Prostředí je tam super. I když dřív byl v Innsbrucku jeden hráč, který hory okolo sebe naopak nezvládl. Prý měl mezi nimi pocit úzkosti, musel po půl roce odejít. Nevím, jestli to nebyla výmluva, ale oficiálně odešel kvůli prostředí v horách,“ vypráví 43letý Švejnoha, někdejší zadák Plzně, Slovácka nebo Brna.

Sám v Tyrolsku našel svůj druhý domov, v němž žije už lehce přes deset let. Původní záměr z léta roku 2009 – odejít hrát na tři roky do Innsbrucku a pak se rozmyslet, co dál – se postupně prodloužil i na angažmá po skončení kariéry.

Ve Wattens je Švejnoha asistentem trenéra celku nejvyšší rakouské soutěže.

„Pořád jsem hrdý Čech, Plzeňák. V Plzni nejspíš budu jednou žít, až tahle rakouská kapitola skončí. Ale už se mi někdy stane, že hledám a nemůžu najít české slovíčko, které zrovna potřebuji říct,“ přiznává.

Do Wattens šel z Innsbrucku dohrát kariéru, když byl klub ještě ve třetí lize. Ve své poslední sezoně na hřišti už byl vypomáhajícím hrajícím asistentem, a když pak dostal od hlavního trenéra nabídku přesunout se do jeho realizačního týmu, po pečlivém zvážení ji přijal.

Sílu WSG Wattens právě tento týden poznávají i české ligové celky na turnaji Tipsport Malta Cup. Ve středu mu 0:2 podlehla Zbrojovka Brno, dnes proti němu nastoupí Sigma Olomouc. Zápas je k vidění od 18 hodin na Nova Sport 1.

Kdo se bude dívat, ten si vedle jmen v sestavě jako Zlatko Dedič nebo Kelvin Yeboah (synovec Tonyho Yeboaha) patrně všimne i reklamy na společnost Swarovski.

Není to náhoda; ředitelkou klubu je Diana Swarovski, v jejímž rodokmenu jsou kořeny rodiny světoznámého producenta šperků. Představuje pátou generaci Swarovských. Přestože Swarovski jako hlavní sponzor shodou okolností oznámil na sklonku roku svůj odchod z fotbalu, dřívější fanynka a nyní ředitelka paní Diana s ním svoje plány má.

Poté, co klub ze třetí ligy vytáhla mezi elitu a tam na 5. místo tabulky, plánuje ho vrátit z azylu v Innsbrucku na domácí stadion. Zatím je na něm jen jedna tribuna pro 1 500 sedících diváků, na rozšíření se však pracuje.

„Celá jejich rodina toho pro klub dělá mraky. Diana je hodně na cestách, ale když je s námi, jde i k mužstvu a snaží se ho podpořit. Je hodně lidská. Dá se s ní bavit o úplně normálních věcech a na to, že je to miliardářka, je úplně v pohodě,“ líčí Švejnoha a při rozhovoru odklepává popel z cigarety do provizorně přineseného prázdného květináče.

„Zvládne mezi nás přijít ve sportovním oblečení i v tiptop outfitu. Už jsem ji zažil i přijít do kanceláře bez makeupu. Věřím tomu, že kdyby tady seděla s námi, tak si ten květináč vezme před sebe taky,“ usmívá se bývalý obránce.

Málem ho rozsedl Koller

Ačkoliv do Rakouska odcházel Švejnoha už jako držitel trenérského béčka, přiznává, že taktiku nebo přípravu speciálně nestudoval. Licenci dostal během svého působení v Brně za odehrané zápasy. Až časem si dodělal i potřebnou licenci A a ponořil se do trénování.

Pořád si rád zahraje fotbal. „Když nás není sudý počet, naskočím na tréninku a hraju s mužstvem. Bago k tomu patří taky,“ říká.

Mimo svoje zaměstnání ale propadl i jiným sportům. Sjezdovému lyžování asi automaticky – vzhledem k tomu, co za možnosti v Alpách má – a celkem nečekaně i hokeji.

Podobně jako celosvětově nejslavnější hokejista z řad bývalých fotbalistů, brankář Petr Čech, chodí i Švejnoha na ledě s maskou před obličejem do branky.

Martin Švejnoha v hokejové bráně

Vzniklo to před lety během jeho angažmá ve Slovácku. V rámci dovolené si jel odpočinout do Plzně a pro zábavu tam naskočil jako útočník na led. Jenže při nechtěné srážce se spoluhráčem si o jeho košík nadvakrát zlomil čelist.

„V klubu tehdy nebyli nadšení,“ řekne Švejnoha.

Po vyléčení se vrátil na trávník, načež mu čelist znovu zlomil tvrdým zákrokem při zápase Luděk Zelenka, tehdy útočník Brna.

Po těchto zkušenostech se Švejnoha při hokejích přesunul do branky, kde mu to díky výstroji připadá bezpečnější. Potřetí obličej rozbitý mít nechce.

„Dvakrát týdně chodím se starými pány hrát. Amatérskému mančaftu Wattens jsem v brance taky zaskakoval, ale jen na tréninku. Brankář je chráněný, pukem do hlavy to sice bolí, ale celkem se nemůže nic stát. Akorát člověk musí dávat pozor, aby byl pořád proti puku a neotočil se někde zády nebo bokem,“ kalkuluje Švejnoha.

Zranění mu sice v brankářském taky hrozilo, ale to spíš nedopatřením, když na něho při charitativním utkání v Plzni upadl dvoumetrový bývalý fotbalista Jan Koller. „Podjely mu nohy a hupsnul mi na záda. Do smíchu mi nebylo, ale přežil jsem,“ odtuší nadšený hokejista.

Ironií osudu nedlouho poté, co měl čelist podruhé zlomenou, přestoupil Švejnoha do Brna. Zelenka se stal jeho spoluhráčem a sousedem. „Trávili jsme pak spolu hodně času,“ zasměje se shodě náhod.

Váží si úspěchu Slovácka

Brněnské angažmá může považovat za svoje nejúspěšnější v české lize. Mezi lety 2006 až 2009 zažil poslední opravdu výborné časy Zbrojovky, pomohl jí k páté a čtvrté příčce.

„Rád ale vzpomínám i na sezonu, kdy vyplaval korupční skandál na Slovácko a začínali jsme sezonu s minus 12 body. Bylo to něco neuvěřitelného. Vyhraješ, pak znovu, a pořád jsi v minusu. A zachránili jsme se. Psychický tlak to je enormní, my jsme ale nepodlehli poraženecké náladě. Mentální síla v nás byla. Beru to jako velký úspěch,“ cení si Švejnoha působení pod trenérem Karlem Jarolímem. Ve stejné kabině se tehdy setkávali hráči jako Jan Nezmar, Richard Dostálek, Jan Rajnoch, Milan Petržela a další.

Prostředí na Slovácku mu přirostlo k srdci i lidsky.

„Naučil jsem se tam na slivovičku. Pár těžších zkušeností s ní mám taky,“ mrkne okem Švejnoha.