V dnešní době je Írán islámskou republikou, tento stav platí od 80. let, kdy se k moci dostal šíitský vůdce Chomejní. Ještě před ním byla předoasijská země moderním státem. Právo šaría nemělo takovou moc jako nyní. Důvodem byla osoba Rezy Šáha Pahlavího, který 8. ledna 1936 vydal dekret Kashf-e hijab (v češtině známý jako Odhalení).
Období po první světové válce změnilo mapu celého světa. Místo Osmanské říše vzniklo několik států v čele s Tureckem, kde se moci ujal Mustafa Kemal. „Otec Turků“ se zasadil o modernizaci celé země za pomoci reforem. Podobně si počínal íránský Rezá Šáh Pahlaví, ten vládl od roku 1925 a změnil Írán k nepoznání. Jeho snažení se projevilo v několika oblastech.
Modernizace íránského diktátora
V poválečné době byl u kormidla tehdy nepříliš oblíbený rod Kadžárovců. V roce 1921 provedl Pahlaví státní převrat a měl v plánu vyhlásit (podobně jako Mustafa Kemal v Turecku) republiku. To se však nelíbilo islámským duchovním, kteří trvali na osobě šáha. Funkci nakonec obsadil sám Rezá Šáh Pahlaví, jeho protivník a předchůdce Ahmad Šáh uprchl ze země a dožil ve Francii.
Pahlaví držel veškerou moc ve svých rukou, doufal, že Írán se promění v moderní a prozápadně smýšlející zemi. S tím kontrastoval autokratický systém vlády, historici poukazují na korunovaci, kdy si Pahlaví nasadil korunu sám. Tímto krokem dal vzniknout dynastickému rodu Pahlaví, který v Íránu vydržel až do revoluce na konci 70. let.
Reformy, které v zemi zavedl, byly ku prospěchu. Začala industrializace, modernizovala se i infrastruktura, lidé mnohem více využívali vlakovou dopravu. Proměnou prošla i státní správa, jež byla nově centralizována v Teheránu. V Íránu chyběly základní instituce, jako například státní banka či univerzita. Perská národní banka vznikla koncem 20. let, na vysokou školu si museli studenti počkat až do roku 1935.
Zákon je víc než šaría
Šáh se zajímal i o společnost, usiloval o to, aby se země co nejvíce podobala západním státům. Výraznou překážkou bylo právo šaría, které mělo v islámské zemi silné kořeny. Obyvatelům rovněž nařídil, aby nosili moderní oblečení. To se týkalo i žen, jež měly své tváře schované pod hidžábem. Pahlaví se zasadil o to, aby ženy nebyly vnímány podřadně.
Prvním krokem měl být právě dekret o zakázání hidžábu, který vydal 8. ledna 1936. Toho dne zamířil s manželkou a dvěma dcerami na teheránskou pedagogickou školu, kde se měly konat promoce. První dáma Íránu rozdávala diplomy bez hidžábu, což způsobilo poprask. Obličej neměly zakrytý ani šáhovy dcery.
V dalších dnech začala policie nařízení vymáhat. Pokutovala ženy, které měly na ulici zahalenou tvář. Tato opatření ostatně kritizovala západní společnost. Dle ní měl Pahlaví dát ženám na vybranou a nenutit je. Bezpečnostní složky dokonce šátky strhávaly. Postavení něžného pohlaví se zlepšovalo, začaly se dokonce objevovat na různých pracovních pozicích.
Místo emancipace tvrdý režim
Rozvolňování pokračovalo i v dalších letech, kdy byl u moci Muhammad Rezá Šáh Pahlaví, syn zakladatele dynastie. V roce 1963 zavedl volební právo pro ženy, krátce poté se dostalo několik žen do parlamentu. Nový šáh se snažil zrealizovat myšlenky svého otce, v konzervativní společnosti to však trvalo. Téměř 30 let po Odhalení byla rovnost mezi muži a ženami ve společnosti.
Například o rozvod mohla zažádat i žena, a ne jen muž. V roce 1967 se zvýšil minimální věk na vdávání ze třinácti let na patnáct. O osm let později dokonce přišla hranice osmnácti roků. Ženy zastávaly různé funkce, pracovaly jako soudkyně či vědkyně. Snímky usměvavých íránských žen ze 70. let působí jako sci-fi v porovnání s tím, co zažívají dnes.
Mohammed Rezá Šáh Pahlaví ustupoval kléru a zmírnil dekret o zahalení. Ženy už si mohly vybrat, zda budou mít zakrytý obličej. V roce 1976 přestaly šáha podporovat Spojené státy a nad jeho režimem se začalo smrákat.
Opozici vedl ajatolláh Chomejní, v roce 1978 odstartovaly demonstrace, které zlomily šáhovi vaz. S celou rodinou uprchl do zahraničí, v Íránu se dostali k moci duchovní. Íránská islámská revoluce změnila zemi k nepoznání. Írán je islámskou republikou, která má sice prezidenta, ale fakticky vládne duchovní vůdce. Ženy musí chodit zahalené, komu se to nelíbí, čeká ho trest.
Režim dynastie Pahlaví sice nebyl demokratický, ale pracoval na tom, aby ženy mohly žít o něco svobodněji.
