Spor o půdu zažehl krveprolití na vesnici: Spisovatel přiblížil krutou tvář Vietnamu
Potlačování lidských práv ve Vietnamu je jedno z velkých témat, které řeší nespočet světových humanitárních organizací. Blesk Zprávy vyzpovídaly aktivistu a spisovatele Willa Nguyena, spoluautora zprávy, která přinesla vhled do lidskoprávní situace v této asijské zemi. Útok na vesnici Dong Tam otřásl společností, proti desítkám vesničanů stanuly tisíce po zuby ozbrojených policistů, konflikt vyvolal spor o půdu. Střet si vyžádal čtyři oběti, tři policisty a předáka vesnice Dong Tam. Při následném procesu bylo odsouzeno 29 osob, dva lidé k trestu k smrti, další člověk k doživotí, zbytek obviněných stráví řadu let ve vězení. Sám Nguyen si vyzkoušel jak pobyt ve vietnamském vězení, tak nespravedlnost tamního soudního systému, a s lítostí uvedl, že komunistická strana rozhodne o rozsudku ještě dříve, než proces začne.
,,Co přesně se skrývá pod pojmem „spor o půdu“? Jak často k nim dochází a končívají obvykle otevřeným střetem mezi policií a vesničany?
Vesnicí Dong Tam to neskončí, to jsou slova prominentního vietnamského aktivisty a spisovatele Le Dung Vova, který rovněž doplnil, že se podobné incidenty budou dít všude s různou mírou intenzity, hlavně s tím, jak půdních zdrojů ubývá.
Spory o půdu jsou ve Vietnamu, hlavně v městských oblastech, běžné, tam je cena půdy obzvláště vysoká. Vesničané za půdu dostávají kompenzace, ale ty jsou hluboko pod tržní cenou zemědělské půdy. Prodaná půda je pak navíc využívána na jiné účely. Expert na tuto problematiku John Gillespie z australské Univerzity Monash vysvětlil, že spory bývají agresivnější, když se vesničané domnívají, že obchodní zájmy o půdu převyšují zájmy veřejnosti. Videa ze střetů mezi vesničany a policií se objevují na facebooku a YouTube.
Podívejte se na záběry z útoku na vesnici Dong Tam:
Někteří vesničané mají podporu sítě aktivistů, kteří bojují proti úřadům a přidruženým společnostem, které se je snaží zbavit půdy. A ano, tu a tam dojde k násilnému střetu. V roce 2012 ve městě Haiphong vystřelil farmář na policistu, tehdy zasáhl premiér Nguyen Tan Dung a uvedl, že takové zabavování půdy a nucené vystěhování je nelegální.
O rok později došlo k úpravě zákona o půdě, který měl zajistit transparentnost. OSN provedla šetření novely zákona a zdálo se, že to funguje, a případů soudního zabavení půdy ubývalo. Experti ale podotkli, že spory o půdu pokračují, v novele chybělo povolení osobního vlastnictví a další podrobnosti.
Andrew Wells-Dang, který pracuje jako poradce ve vietnamské větvi charitativní organizace Oxfam, uvedl, že případ vesnice Dong Tam není nijak výjimečný, pouze se mu dostalo mnohem více pozornosti.
Jak přesně je to s půdou ve Vietnamu? Kdo je jejím vlastníkem?
Vietnam je údajně „komunistická“ země, a tudíž země patří „lidu“ a stát se o ni stará. „Půda, vodní zdroje, minerální zdroje, zdroje v moři i ve vzduchu a další přírodní zdroje spadají do vlastnictví lidu pod jednotnou správou státu,“ to říká ústava, konkrétně její článek 53. Obdobně zní i novela zákona o půdu z roku 2013. Nicméně i právní experti mají pochyby o životaschopnosti půdyvlastnícího režimu, ve kterém „všichni lidé“ vlastní půdu.
Když se vrátíme konkrétně k vesnici Dong Tam, o co přesně se tady vedl spor? Ve vaší zprávě se mluví o vleklé záležitosti, jak dlouho se tedy spor táhne?
Chronologii případu se věnuji důkladně v předložené zprávě: V 80. letech si vláda zabrala zpět 47,36 hektaru půdy vesnice Dong Tam pro jejich projekt vojenského letiště Mieu Mon Airport. V roce 2014 ministerstvo národní obrany dalo pozemek společnosti Viettel, která tam chtěla postavit továrnu. Aktivně se vesničané o půdu s vládou přou od roku 2017.
K útoku na vesnici Dong Tam došlo v lednu 2020. Policie se zaměřila na vesnického vůdce Le Dinh Kinha a jeho rodinu. Proč tomu tak bylo? Sedmasedmdesátiletý vůdce byl při útoku zastřelen. Jednalo se podle vás o zabití, vraždu nebo mimosoudní popravu?
Byla to mimosoudní vražda, Le Dinh Kinh nebyl z ničeho obviněn. Byl považován za duchovního vůdce vesnice a právě jeho rodina vedla dlouhodobý spor o půdu s vládou. Jeho zabitím a zatčením celé jeho rodiny došlo v podstatě k dekapitaci celého vedení vesnice a ráznému ukončení konfliktu.
Ve své zprávě mluvíte o čtyřech mrtvých – o třech policistech a Le Dinh Kinhovi, dále o zatčených vesničanech, z toho většina rodina vesnického vůdce. Co se s nimi stalo?
Le Dinh Kinhova rodina byla zadržena, její členové byli drženi v naprosté izolaci bez kontaktu s přáteli a příbuznými, a to až do soudního přelíčení. Byli dokonce přinuceni k doznání v televizi. Na všech byly vidět stopy nátlaku – to je ve Vietnamu běžné, hlavně v politicky citlivých případech.
Stejně to bylo i v mém případě, když jsem byl zatčený a uvězněný, drželi mě v naprosté tmě, obrazně i doslova, bez kontaktu s rodinou a přáteli vyjma amerického konzula (rodina Willa Nguyena v 70. letech uprchla z Vietnamu do Spojených států, poz. red.). Tak to pokračovalo několik týdnů po celou dobu vyšetřování, následně jsem byl obviněn a teprve potom mi dovolili setkat se, krátce před soudem, s právníky. Přelíčení byla jen show.
Ve Vietnamu jsou vždycky obvinění shledáni vinní a rozsudek určí Komunistická strana Vietnamu ještě před tím, než soud vůbec začne, rozsudek je založený na politické kalkulaci.
Jak policie vysvětlila své jednání? Proběhlo nějaké náležité vyšetření místa činu?
Narativ policie se neustále měnil, ale ne, žádné vyšetřování nebylo provedeno, na místě nebyli ani forenzní specialisté.
Pět měsíců po útoku televize přinesla doznání několik z 29 zatčených vesničanů. Vaše zpráva mluví o vynuceném doznání, proč?
K doznání došlo jen pár dní po útoku a bez jakýchkoliv pochyb bylo vynucené, jak jsem říkal, zatčení vesničané nesli jasné stopy nátlaku, bití. O donuceném přiznání svědčí i jejich stoický styl mluvy. Vypadalo to, jakoby četli předem napsaná prohlášení, to je také běžná praktika ve Vietnamu. To samé jsem absolvoval ve vězení i já a další vietnamští disidenti, kteří nyní žijí v exilu v zahraničí.
Letos v září, devět měsíců po útoku, Nejvyšší lidový soud v Hanoji vynesl velmi přísné tresty: dva tresty smrti, jedno doživotí a další tresty odnětí svobody či podmínek. Šest ze zatčených bylo usvědčeno z vraždy. Kde jsou vězni nyní? Měli jejich právníci šanci na odvolání proti rozsudku?
Právníci dvou mužů odsouzených k trestu smrti (synové Le Dinh Kinha, poz. red.) a muže odsouzeného k doživotí (vnuk Le Dinh Kinha, poz. red.) se proti rozsudku odvolali. Tresty naštěstí nebyly vykonány, datum odvolacího soudu zatím nebylo určeno. V jaké věznici jsou drženi, nevíme.
Ve své zprávě mluvíte o tom, že v Dong Tamu došlo k porušení hned několika mezinárodních standardů lidských práv. O které přesně šlo? Jaká byla reakce lidsko-právních aktivistů, domácích a zahraničních?
Porušeným standardům se věnuji ve zprávě, šlo například o právo být informován o vlastních právech, právo mlčet, právo na právní pomoc, právo na dostatečný čas a prostor na přípravu obhajoby, právo nebýt držen v izolaci, právo na spravedlivý soud, právo na lidské zacházení, právo nebýt mučen apod.
Lidsko-právní aktivisté důsledně odsuzují přístup vietnamského režimu, tohle je jen další ukázkou dlouhodobé tyranie Komunistické strany Vietnamu, jen trochu krvavější a agresivnější, než vláda očekávala.
Jaký měl dopad případ vesnice Dong Tam? Jak ho vietnamská společnost vnímala?
Kromě ukázky očividných rozporů v zákonech o půdě v socialistické zemi řízené komunistickou vládou s kapitalistickým hospodářstvím případ vesnice Dong Tam také upozornil na nutnost svobodného tisku a nezávislé justice, kde může být objektivně dosaženo pravdy a spravedlnosti. Spoustu Vietnamců došlo k podobnému závěru.
Nyní máme novináře, policisty, vyšetřovatele, soudce, prokurátory, všechny z jedné a té samé politické strany. Jakou má běžný občan šanci dopátrat se pravdy a spravedlnosti? Člověk nemusí mít titul z veřejné politiky, aby viděl, že tahle situace je hluboce nespravedlivá, a případ vesnice Dong Tam pouze přidává vietnamskému lidu argument pro změnu.
Proč jste se rozhodl sepsat zprávu týkající se vesnice Dong Tam?
Ve Vietnamu jsou veškeré systémy zacíleny proti slabým. Policie, média, soudní systém – to všechno je pod kontrolou jedné strany. Takže jestli můžu nabídnout jakoukoliv pomoc, abych pomohl slabým, utlačovaným či znevýhodněným, tak to udělám. To je ten důvod, proč jsem pomáhal aktivistce Pham Doan Trang se sepsáním zprávy o útoku na vesnici Dong Tam.
Záměrem této zprávy je zpochybnit verzi událostí, kterou předložila vláda, poskytnout lidem informace přímo od obyvatel vesnice Dong Tam. Konkrétně Doan Trang pracuje se širokou sítí kontaktů po celém Vietnamu, takže je schopná shromáždit informace. Já jsem pak ochotný je přeložit a šířit je v anglicky mluvícím světě, ať už mezi Vietnamci žijícími v zahraničí, mezinárodními lidsko-právními organizacemi, vládními představiteli nebo zákonodárci. Čím více lidí ví o Dong Tamu, tím větší je naše šance dosáhnout spravedlnosti pro běžné občany Vietnamu.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.