V posledním utkání skupiny proti slabému Rakousku si česká dvacítka mohla poprvé a zřejmě naposledy s chutí zaútočit. Teď ji čeká čtvrtfinále s Kanadou (neděle, 01:00 SEČ), největším favoritem juniorského mistrovství světa. „Zatím to vypadá, že se to obejde bez překvapení. Na víc prostě nemáme,“ říká otevřeně Milan Tichý, evropský skaut Columbusu, který si ještě jako obránce šampionát dvacítek taky zahrál. Vysvětluje, proč to vyšlo proti Rusku, ale proč defenzivní taktika opakovaně fungovat nemůže.
V předchozích zápasech čeští junioři museli bránit, ale nyní hráli proti týmu, kde se museli předvést dopředu. Podle výsledku uspěli. Je to tak?
„To je pravda, ale hráli proti týmu, který v elitní skupině nemá co dělat. Předminulý rok jsem byl v Bělorusku na turnaji nižší divize, kde Rakušané postoupili. Byla to parta kolem Baumgartnera, který působí v Davosu, víceméně všechno jim vyhrál on. Teď už na šampionátu nemůže být, protože je starší, a Marco Rossi se tam trápí. Hráli jsme s béčkem, kdyby tam bylo Bělorusko v plné palbě, bylo by lepší než Rakušané.“
Od všech dostali hodně gólů, 61 střel je taky hodně…
„Pod šedesát nešli s nikým. Síly jim taky ubývají, polovina těch kluků je mladších, můžou hrát ještě příští rok.“
Jak hodnotíte vystoupení české dvacítky ve skupině. Se Švédy se zhruba nějakou dobu držela, ale pak dostala sedm gólů, poté přišlo vítězství nad Rusy, po něm další vysoká porážka s USA. Nebylo to z extrému do extrému?
„Když se podíváte, co jsme zvolili za hru, tak takhle se v době, kdy jsme tam jezdili my, postavili Němci nebo Švýcaři. Vjížděli jsme do pěti lidí a byla otázka času, kdy se tam dostaneme. Pokud se vám to sejde, přijde jeden den, kdy jste schopen i favorita potrápit, nebo dokonce porazit. Ale to přece není obraz našeho hokeje, abychom chodili bránit. Když zvolíme takovou taktiku, přiznáváme se k tomu, že nemáme na špičku a musíme hrát jen zezadu a čekat na ten zázrak, že se to sejde. Brankář zachytá a tak dále, jak se to povedlo proti Rusku. Každý národ je taky trochu jiný. Tohle když uděláte Kanaďanovi, Američanovi, je mu to jedno, půjde dál.“
Proč to proti Rusku zabralo a proti Američanům ne?
„Rusové mají rádi puk, předržují to, každý hraje trochu na sebe, nejsou úplně týmoví. A vždycky nás trochu podcení. Pokud se povede jim to znepříjemnit, nedají rychle góly, může se stát cokoli. To bylo už za nás. Rusy rozhodíte, ale nerozhodíte Kanaďany nebo Američany. Je otázka času, kdy to začne padat.“
Nikdo z Američanů dosud nehraje dospělý hokej, přitom byli rychlostně, technicky jinde. Souhlasíte?
„Úplně jinde. Ovšem zase Rusové je porazili. Když hrajete otevřený hokej, dáte jim prostor, tak si poradí. Pokud jim to znepříjemníte jako my, jeden z deseti zápasů trefíte. Proti Kanadě, Americe se vám to možná ani z těch deseti jednou nepovede.“
Ve čtvrtfinále přijde právě Kanada. Co tým čeká?
„Vidím to jako s Amerikou. Jsou to rovnocenné týmy. Vždycky je to o jednom zápasu, ale nevím, co by se muselo stát, abychom s nimi udělali dobrý výsledek. Přestřílí nás, ale když má gólman den, nemusí udělat nic. Záleží, jak budeme hrát, ovšem myslím, že vytáhneme toho svého současného žolíka, to znamená, že bude stát vzadu pět hráčů a čekat, co se bude dít. Pět týmů je na šampionátu jasných, a to máme ještě štěstí, že nehrajeme proti Německu, i když nechalo dobré hráče doma kvůli koronaviru. Ti by nás potrápili, nedokážu si vůbec představit, jak by zápas dopadl. Ti samí kluci to dokázali už minulý rok a teď jsou o rok starší.“
Zaujal vás někdo z českého týmu?
„Z beků kromě Svozila, který patří ještě do osmnáctky, a Jiříčka nemůže nikdo hrát špičku, zbytek průměr. Jen, že jsou velcí, útočníkům nepomůžou. Z nich se přibližuje Teplý, ale to je málo. Dostává se do šancí, ale musí být produktivní, což nebyl. Ale talent tam je, Teplý je dobrý hráč, vytváří si příležitosti, musí se však prosadit. I když to ještě může přijít, to se ovšem bavíme o jedné lajně, která si občas vytvoří tlak. Náš nejlepší útok je však v porovnání se světem spíš čtvrtý… Lang tam odvedl dobrou práci, nekazil jim to. Zbytek týmu tvoří samí pracanti. Nahoru, dolů, čekají, co přijde. Tu kvalitu my nemáme a já se ani trenérům nedivím. Když dostanete takový materiál a inkasujete sedmičku od Švédů, tak úplně vidím, jak přijdou na pokoj a řeknou: ‚Jestli to otevřeme proti Rusům, co budeme dělat, když porazili na Karjale naše áčko?‘ Jediné, co se dá udělat, je to zatáhnout, což se povedlo.“
Na Američany to fungovalo zase jen chvíli…
„Tohle nejde dělat dlouhodobě. S tímhle stylem dřív přišli Švédové. Ošklivý hokej dozadu, ale oni to uměli, dovedli pozlobit. Vlastně se taky přiznáváte k tomu, že na to nemáte. Je to nekoukatelné, pět hráčů couvá, občas se to vyhodí nebo se povede brejk. Na Kanadu půjdeme stejně. Jediná šance je to zatáhnout. Není možné, abychom to otevřeli, protože na to prostě nemáme. Trenéři za to ani nemůžou, dělají s tím, co mají.“
Dá se tedy očekávat obvyklý konec ve čtvrtfinále?
„Zatím to tak vypadá. Pokud se nestane něco výjimečného, že se to fakt sejde, nemáme nárok. Po výkonech, co tým předvedl, tam prostě nepatříme. Někdy se to povede, ale dvakrát za sebou ne. V tom je turnaj docela spravedlivý. Myslím, že se to obejde bez překvapení, ve čtvrtfinále nás vyřadí.“
