K sepsání Věrnosti vás vedlo přiznání vašeho otce, že být věrný matce pro něj znamenalo „vzdát se kousku sebe“. Jak jste to vnímal jako syn?
Přemýšlel jsem o oddanosti. Ten den mi otec objasnil, co znamená oddat se jednomu člověku, lásce, ale také jakou cenu je nutné za to zaplatit. Právě díky tomuto přiznání, s nímž se mi tento laskavý a milující muž svěřil, jsem spatřil i ty ceny, které zřejmě za svou věrnost mé matce zaplatil: možná to byl smutek, možná vyhasínající vzdor, možná dva infarkty, které prodělal, a možná – kdoví – zřeknutí se jiných lásek a života. Na této schopnosti je postaven můj román: na schopnosti být věrný a dokázat se zříci vášně.
Kniha začíná citátem Philipa Rotha – ovlivnila vás jeho práce?
Philip Roth analyzuje do hloubky vrstvy lidských rozporů a současně vyzdvihuje rozpory společnosti, jakoby to celé byl jeden citlivý organismus. Jedinec a společnost jsou v něm pojmy politické: když zkoumáme jedince, odhalujeme také stíny naší doby. Zamlouvala se mi představa, že bych se odrazil právě od této vize, napsal knihu o tom, jak skrze krizi ve vztahu je možné vyvodit krizi celé doby. Věrnost chce být románem, kterému se prostřednictvím vztahové analýzy daří definovat tajemství, která námi hýbou na společenské úrovni. Skutečně se vášeň zastaví u páru, manželské dvojice? Odpověď je také v tomto románu.
Roth psal i o Praze. Jaký je váš vztah k Česku a české literatuře?
Miluji ji. Vroucně. V Praze jsem byl několikrát kvůli studiím a z vášně. Někdy si svou další vlast nevybíráme, ale Česká republika je rozhodně jedna z nich. Myslím, že je to otázka vzájemné chemie a to nejen kvůli Rothovi, Kunderovi nebo jakémukoliv jinému kouzlu, jež je vaší zemi vlastní.
Obálka knihy Věrnost
Vaši hrdinové žijí ve velkém komfortu a ten je paradoxně dovede do diskomfortu. Vnímáte toto obecně jako problém doby?
Jde o výrazný západní rys. Komfort, dobré postavení, potřeba patřit do systému, jenž by nám umožňoval být sám sebou, který ale naopak může protežovat zdání a přetvářku. Zde mají kořeny tajné životy lidí, které žijí buď v přetvářce nebo v přílišné volnosti. Přetvářka nebo volnost? Také v tomto případě se ocitáme na rozcestí. Můj román se pokouší vydávat se oběma směry.
Zvolil jste nezvyklý, velmi plynulý styl vyprávění - byl to záměr, přišlo to přirozeně?
Neměnit v textu při přechodu od jedné postavy ke druhé řádek, záměr nebyl: trvalo mi dlouho, než se mi podařilo docílit přirozenosti a aby zároveň čtenář plynule a jasně sklouzl z jedné duše postavy do druhé. Protože, koneckonců, takový život je: schůzka dvou lidí s energetickým přenosem, který ovlivňuje jejich rozhodnutí. Jsme matrjošky: každý náš skutek v sobě obsahuje více či méně nepřímé vlivy ostatních. A stejně tak je to i s knihami: každá přečtená kniha v sobě obsahuje knihy, které spisovatel, jenž ji napsal, prožíval při jejím psaní.
Věrnost by se vyjímala i jako film. V jaké fázi je produkce Netflixu, o které se mluvilo?
Pracujeme na tom. Právě se dokončuje obsazení, a když půjde všechno hladce, v lednu by se mělo začít natáčet a v květnu bude na Netflixu!
V posledních letech se v zahraničí hodně mluví o italských autorech. Souvisí to s popularitou knih Eleny Ferrante?
Rozhodně byla tou osobou, která celý proces urychlila, i když osobně si myslím, že dřív nebo později by o sobě italská literatura dala vědět, protože je to už řada let, co prozkoumáváme různé směry. Kdysi se překládalo jen pár autorů, dnes máme po ruce kvalitní díla, která vzešla z odvahy zariskovat prostřednictvím naléhavého příběhu. Znovu jsme se stali lovci příběhů a průzkumníky jazyka. Jsem přesvědčen, že to všechno je skutečnou podstatou úžasné vlny současnosti.
