„Vždy v této vánoční době je to spíš taková poklidná procházka přírodou a obhlédnutí honitby. Do krmelce se myslivci snaží kromě běžné potravy přidávat i něco lepšího, co má zvěř ráda – například tvrdé nasušené pečivo. Někam pod strom pak sypeme ještě kaštany, žaludy či bukvice,“ popsal Sedlář, jehož sdružení má honitby v okolí Žďáru nad Sázavou.
Zapomínat by se podle něj nemělo ani na ptactvo. Nabídnout se mu dá třeba lůj nebo slunečnice.
„Zrovna slunečnicových semínek jsem za ta léta nasypal do krmítka tolik kilo, že to ani nespočítám. Bavili bychom se pak spíš o metrácích,“ pověděl muž, který se myslivosti věnuje již čtvrt století, byť v posledních letech už pravidelné výpravy ke krmelci přenechává mladším členům spolku. Ne vždy jsou to totiž pohodové vycházky.
Příznivější počasí, zato bahno
Oldřich Sedlář dobře pamatuje řadu náročných zim, kdy se autem nedalo k cíli přiblížit, případně vůz uvázl v závěji. A tak nezbývalo než se brodit s těžkým nákladem krmení hlubokým sněhem ke krmelci, v jehož blízkosti už netrpělivě přešlapovala hladová zvířata.
„V tomto ohledu je pro nás i pro zvěř nyní počasí příznivější, i když lesy rozježděné a rozbahněné od těžby dřeva taky nejsou zrovna dobře dostupné,“ dodal myslivec.
Ale ač to v posledních teplých zimách s minimem sněhu může vypadat, že se zvěř snadno nasytí volně dostupnou zelení, přikrmování podle myslivců nijak neztrácí na důležitosti. „Z trávy, kterou zvěř teď sežene v přírodě, totiž moc živin nezíská. Je to vlastně jen vláknina. A na nás je, abychom jí dodali výživově hodnotnější krmivo,“ přiblížil Sedlář.
Tato potrava by se měla obyvatelům lesa předkládat hned zkraje přikrmování, aby si stihli vytvořit tukové zásoby ještě před tím, než začne zima naplno. Proto také myslivci nejen na Žďársku vyrážejí ke krmelcům obvykle od října nebo dokonce už od září, a to bez ohledu na to, jaké panuje zrovna počasí.
Hlavně nic plesnivého
Jako zdroj potřebných živin včetně vitaminů a minerálů se na Vysočině často používá speciální granulovaná směs, již si už léta nechává vyrábět Okresní myslivecký spolek (OMS) ve Žďáře nad Sázavou. Krmivo si od něj následně kupují zájemci nejen z regionu. „O směs je velký zájem a dodáváme ji do celé republiky po vagonech,“ potvrdil Stanislav Císař, jednatel žďárského OMS.
Kromě granulí a zmiňovaných kaštanů, žaludů a bukvic se zvěři nejčastěji servíruje oves, ječmen, kukuřice a samozřejmě seno. Ideální je hlavně jetel, vojtěška a takzvaná letnina, což jsou usušené letorosty listnatých stromů a keřů, ale třeba i kopřiv.
Předkládat lze také dužnaté krmivo, jako jsou jablka, mrkev či řepa. Na to, jaká potrava je pro lesní tvory vhodná, by měla myslet i veřejnost. Kolem Štědrého dne totiž často míří ke krmelcům rovněž rodiny s dětmi, aby tam nechaly zvířatům sváteční nadílku.
„Hlavní je, aby v krmelci nekončilo nic plesnivého. A nepatří tam ani měkké a slané pečivo. Lidé by se v lese navíc měli chovat tak, aby zvěř co nejméně plašili,“ řekl Císař.
Sám je také mysliveckým hospodářem ve sdružení v Řečici na Novoměstsku. A i tam myslivci na Štědrý den vyráží do lesa tak trochu slavnostněji než obvykle. „Každý si v tento den založí ve svém krmném úseku a pak se všichni scházíme v honitbě, kde zapálíme oheň, trubači zatroubí, zavzpomínáme na celý rok a dětem dáme nějaké drobnosti. Tento den s námi totiž chodí všechny děti, ženy, přátelé a psi,“ popsal Císař vánoční tradici, kterou však letos narušil koronavirus.
