Jan Vaněček: Vánoce s Petrem Vokem
Přenesme se o 428 let nazpět, do roku 1592, abychom alespoň symbolicky strávili Vánoce na krumlovském zámku s Petrem Vokem. Prostředníkem nám bude rožmberský kronikář a archivář Václav Březan.
Petr Vok, kterému toho roku bylo 53 let, patřil mezi uznávané hostitele. Přijížděli sem jeho přátelé a známí, především páni z Hradce, ze Šternberka a také jeho synovec Jan Zrinský ze Serynu. Prostřeno bylo i pro Vokovi nejbližší spolupracovníky – vyšší úředníky panství. Voněla tu zvěřina, drůbež, ryby, raci a další pochoutky upravené na různé způsoby. K tomu se jedl chléb a placky. Nechybělo ani dobré víno. Jídla se rozlišovala podle druhu koření. Nejdražší a nejvzácnější byl šafrán. Na hostinu pozval Petr Vok i zámeckou čeládku, služebnictvo, řemeslníky a nižší úředníky, řekněme do zámecké závodní kuchyně.
Vánoce se začínaly slavit až 25. prosince. Na Štědrý den se pracovalo, to měli svátek Adam a Eva. V kalendáři je tomu stále tak. Nebyly vánoční stromky, tento zvyk se v Čechách objevuje až v polovině 19. století, aby bylo kam dát dárečky od Ježíška.
Vánoce slavili všichni lidé. Zpívali, vyprávěli si veselé příhody, radovali se z narození Páně.
A jaké bylo tenkrát počasí? Zima, chladno. Ale třeba v roce 1606 se 25. prosince oteplilo, začalo pršet a druhého dne – na Štěpána – bylo již teplo jako na jaře. To už Petr Vok slavil Vánoce na třeboňském zámku, kam roku 1602 z Krumlova přesídlil.
Příjemné Vánoce, vážení Jihočeši.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
