Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nejcennější, co máme, je právní stát, říká advokát Jan Holub

Právo

  7:00
PRAHA - „Z advokacie by mělo jasně zaznít, že prezident má povinnost dodržovat zákony jako každý jiný. I kdyby si s tím na Hradě nelámali hlavu, aspoň bychom to zkusili. Kdo jiný by to měl udělat, když ne my, advokáti?“ říká kladenský advokát Jan Holub, autor obsáhlé úvahy o obraně právního státu advokáty.

Advokát Jan Holub. foto:  Petr Topič, MAFRA

Pomalá justice způsobí, že lid vezme spravedlnost do svých rukou, říká soudce Cepl ml.

LN: V listopadu jste na portálu Česká justice zveřejnil úvahu, zda má advokátní stav bránit právní stát. Co vás k tomuto zamyšlení vedlo?V textu se zabývám tím, do jaké míry by advokáti a advokacie jako profesní stav měli být hlasitými propagátory právního státu. Je to podle mě aktuální problém a zajímavé téma.

K tomu, že je potřeba se nad tím víc zamyslet, něco k tomu napsat, zkusit formulovat nějaká východiska a závěry, jsem došel, když vrcholily demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Vystupoval tam kdekdo, ale žádný právník nebo advokát.

Bezprostředním impulzem byl pocit, že se jako právnická a advokátní veřejnost ke stávající společenské situaci, kdy je pro představitelé státu vláda práva jen otravnou obtíží, stavíme, asi jako když králíček kouká na kobru.

LN: Proč by se podle vás měli v budování, ochraně a posilování principů právního státu angažovat právě advokáti?
Máme jakousi metafyzickou povinnost právní stát bránit. Historie našeho profesního stavu není zrovna výstavkou hrdinství v dobách, kdy byl právní stát ničen. Buduje se mýtus, jak advokacie obstála v dobách nacismu a komunismu. To je podle mě dost nebezpečné, protože poskytuje pocit, že my už máme odpracováno.

Zajímavá je už sama otázka, zda povinnost advokátů bránit právní stát nevyplývá z platných právních a stavovských předpisů.

Klíčové podle mne je, že advokáti jako celek mají osobní ekonomický a profesní zájem na tom, aby právní stát fungoval. Jen v právním státě lze plnohodnotně zastupovat klienta proti státu samotnému anebo proti systémově silnější straně.

Svobodná advokacie může fungovat pouze v právním státě. Jako advokáti máme na rozdíl od ostatních právnických profesí i možnost se ve prospěch právního státu angažovat, protože advokacie je svobodné povolání. A protože je vláda práva zájmem všech advokátů a jelikož advokátní komora má hájit zájmy advokátů, měl by v této celospolečenské debatě znít i její hlas. Proto si myslím, že bychom měli dávat najevo, že advokacie nesouhlasí s útoky představitelů státu na právní stát.

LN: Probíhá uvnitř advokátního stavu debata, zda a jak mají advokáti na obranu právního státu vystupovat?
Mám pocit, že spíše ne. Jde o téma, které se leckomu může zdát vzdálené realitě. Když jsem se o něm snažil bavit se svými kolegy, moc jsem neuspěl. Buď to nikoho nezajímalo, anebo převládal pocit, že se advokacie nemá do těchto věcí montovat.

Z některých článků v advokátním tisku mám ale pocit, že někteří advokáti existenci tohoto tématu vnímají. Současně však podle mne převládá názor, že není potřeba měnit kurz. Jsou samozřejmě výjimky. Například bývalý předseda advokátní komory Martin Šolc je velkým propagátorem péče o právní stát.

Jakékoliv omezení práva podnikat by mělo být výjimečné, říká ústavní soudce Šimíček

LN: Čím zejména je dnes podle vás právní stát ohrožován?
Kontext mé listopadové úvahy spočívá v tom, že právní stát je veřejný statek, k jehož udržení je třeba donekonečna opakovat, že je tím nejcennějším, co naše společnost má, a že bez něj nebude ani demokracie.

S veřejnými statky bývá problém, že zatímco prospěch z nich chtějí mít všichni, nikdo už nechce do jejich udržení a zlepšení investovat čas, peníze ani nasazení. A toho pak využívá každý, komu se to jen trochu hodí.

Advokáti by měli být jedni z těch, kdo budou o tento veřejný statek programově pečovat a hlásit se k němu, protože z něj zcela bezprostředně profitují.

To je velmi obecná teze. Ale i tak si jsem vcelku jist, že mezi advokáty nebude shoda ani na této její obecnosti.

LN: Probíhají ve společnosti skutečně natolik zásadní změny, že je třeba vnímat je jako ohrožení právního státu?
Neříkám, že bezprostředně čelíme zásadnímu ohrožení právního státu a zásadním změnám. Z historie i současnosti je zřejmé, že právní stát nepadá ze dne na den. Jeho destrukce je vždy postupný proces. O to větší pozornost je potřeba věnovat na první pohled nenápadným narušením souboru pravidel a zvyklostí, jimž všem dohromady říkáme právní stát.

LN: Nejde jen o úpravu dílčích parametrů, kdy ty hlavní principy zůstávají stále nedotčeny?
Každý konec právního státu začínal úpravou dílčích parametrů. Tyto úpravy vždy diktují ti lidé, kteří rozhodně nemají v úmyslu omezovat svou moc a zůstat jen u úpravy dílčích parametrů. Současně ti, kdo stojí na straně právního státu, bývají zpravidla o krok pozadu.

Nejlepší cestou, jak bourat právní stát, je postupně likvidovat, ostrakizovat a rozklížit jednotlivé skupiny a centra, které společnost stabilizují. To velmi názorně popisuje Václav Černý ve svých pamětech. A právě toho jsme podle mne dnes svědky.

LN: Jak konkrétně by podle vás měla na obranu právního státu vystoupit advokátní komora a jak jednotliví advokáti?
Je potřeba rozlišovat mezi tím, co mohou dělat advokáti jako individua a co komora jako stavovská organizace.

Jde o to, že advokátní komora asi nemůže pravidelně vstupovat do denní politiky. Spíše je potřeba, aby rozvinula své soft skills. V určitých situacích by se měla ozvat co nejvíc hlasitě a rozhodně, jak to jen jde. Třeba kdyby politická moc zasahovala do nezávislosti soudů, nerespektovala rozsudky, ignorovala evropskou justici a mechanismy právního státu vyvinuté Evropskou unií.

Odpovědnost za posilování právního státu má každý advokát. Ten problém ale do jisté míry jednotlivce přesahuje. Advokáti užívající svou odbornost nad rámec své každodenní práce dělají podle mne pro právní stát víc než ostatní. Na mysli mám třeba žaloby na zrušení nezákonně vydaných mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. Příkladů by asi bylo víc, budou to ale výjimky.

LN: Měli by tak činit příležitostně, nebo stále?
Určitě stále. Péče o právní stát není jen v gestech a velkých věcech. Je to mnohem pracnější každodenní práce. Tento druh činnosti by podle mne měla advokátní komora posilovat. Současně je ale třeba ale vidět, že pro to na té každodenní bázi už i leccos dělá, například zveřejňováním stanovisek k návrhům zákonů anebo projektem Advokáti do škol. Mělo by toho ale být víc.

LN: Ve své úvaze zmiňujete při ochraně právního státu limity, jež by přitom advokacie jako stav neměla překračovat. Může pak ale na jeho ochranu vůbec účinně vystoupit, stavíte-li jí do cesty určité hranice?
Nemyslím si, že jsem postavil nějaké statické hranice. Svým textem jsem chtěl analyzovat určitou situaci a definovat téma. Je věcí konsenzu mezi advokáty, kam až půjdeme, aby to bylo účinné a adekvátní a nebylo to nakonec kontraproduktivní.

LN: Na advokátním sněmu v roce 2013 jste navrhl přijmout usnesení, že prezident Miloš Zeman při výkonu svých pravomocí porušuje ústavní principy. Ve své letošní listopadové úvaze však píšete, že právě k tomu by se advokacie neměla vyjadřovat. Není v tom rozpor?
Můj návrh tehdejšího usnesení zněl jinak. Chtěl jsem, aby sněm jako vrcholný orgán advokacie vyjádřil znepokojení nad tím, že prezident při výkonu funkce ohrožuje základní demokratické hodnoty garantované ústavou. Schválně jsem tehdy neuváděl, že je porušuje. Můj tehdejší návrh se netýkal nějakých dílčích ataků ze strany prezidenta, ale celkového způsobu výkonu funkce.

I dnes by mělo z advokacie jasně znít, že prezident má stejně jako každý jiný povinnost dodržovat zákony. Na druhou stranu, nikdo by si asi dnes s takovým usnesením na Hradě nelámal hlavu. To je ale jedno. Aspoň bychom to zkusili. A kdo jiný by to měl udělat, když ne my, advokáti?

Ohrožení demokratického právního státu se u nás nebojím, říká ústavní soudce Uhlíř

LN: Ve své úvaze otvíráte prostor pro případná řešení jen opatrně. Nejmenujete je. Proč?
Protože řešení neznám. Nejdříve by advokacie měla vést debatu o tom, jak se k tomuto tématu postavit. A také je třeba dosáhnout konsenzu mezi advokáty. To oni musí dát své komoře mandát, aby s tímto tématem mohla systémově pracovat a třeba i podporovat kroky jiných na obranu právního státu.

Přál bych si, aby o ochraně právního státu hovořil nebo psal každý advokát. Ve školách i lokálních periodikách. Na celostátní úrovni půjde asi o to, jak se k tomuto tématu postaví velké osobnosti české advokacie.

LN: Příští rok se uskuteční advokátní sněm. Očekáváte na něm na toto téma nějakou debatu?
Debatou to musí všechno začít. Bavit se o tom by ale bylo třeba už přes nadcházejícím sněmem. Ten by se měl zabývat už nějakými návrhy. Proto by bylo skvělé, kdyby se podařilo dát dohromady širší iniciativu advokátů, která by stála za tím, aby advokátní komora dostala od svých členů mandát vystupovat na ochranu právního státu hlasitěji a razantněji.

JAN HOLUB (43)

■ Vystudoval pražská práva. Na Humboldtově univerzitě v Berlíně absolvoval postgraduální studium práv a získal titul LL.M.

■ Advokacii vykonává v Kladně, kde měl do roku 2017 společnou kancelář se svým otcem Josefem Holubem.

■ Působil v komunální politice.

■ Od roku 2017 je členem kontrolní rady České advokátní komory.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!