ÚDOLÍ SMRTI A PODZEMNÍ MĚSTO "SHIN-AU-AV"

Fenomén záhadných podzemních měst je starý; zde Brad Stevens zkoumá důkazy o existenci města Shin-Au-Av, o kterém se říká, že se nachází  hluboko pod Údolím smrti v USA.

---------------------------------------------

Po staletí existují pověsti o bytostech, některé jsou lidské a jiné ne, které žijí v obrovských jeskyních, existujících hluboko pod povrchem Země, ale kdo nebo co přesně tyto bytosti jsou a co chtějí zůstává nezodpovězené. Někdy jsou tyto pověsti založeny na polozapomenutých klepech a málokdy je na nich něco přesného a konkrétního, ale také  existují staré stavby, jako je nekropole Hal Saflieni Hypogeum na Maltě, které takové povídání potvrzují. Tato podivná podzemní stavba, která pochází z doby kolem 4 000 př. n.l. je jedním ze známých evropských neolitických podzemních obydlí. Jinde je několik dalších, včetně tureckého Derinkuyu, podzemního města Naours v severní Francii a samozřejmě fascinujícího a velmi krásného města Petra v jižním Jordánsku.

Je to opravdu podivné, ale alespoň víme, že existují, ale existují i ​​další, které jsou diskutabilnější, zejména ty, které naznačují existenci dávno ztracených technologií. Jedním z nich je legendární město Shin-Au-Av, o kterém se říká, že leží hluboko pod Údolím smrti, rozsáhlou a neúrodnou oblastí, která se rozkládá na pohraničním území mezi Kalifornií a Nevadou v USA. Toto podivné skryté město, jehož název znamená „Boží zem“ nebo „Země duchů“, obsahuje mnoho neobvyklých a nepatřičných artefaktů, které by neměly patřit do doby, ve které bylo údajně postaveno. Existují dvě verze toho, jak toto podzemní město vzniklo, i když mohou být úzce propojeny.

Jedna verze naznačuje, že je spojeno s rasou, která existovala na úsvitu času a byla  přítomná po celém světě; říkalo se  jim "Hadí lidé". V Indii byli známí jako Nagové  nebo "hadi" a jako Quetzalcoatl nebo "Okřídlení hadi"  ve starověkém Mexiku. Staří Egypťané jim říkali Džedi nebo "hadi" a Číňané je znali jako Lung nebo Draky. Ve starověké Británii se jim říkalo Adders/Zmije nebo "Moudří hadi". Jméno "zmije" je také dáno druhu jedovatého hada, který odedávna žije na území Velké Británie.

Nezdá se, že by záleželo na tom, která rasa se s nimi setkala, protože byli vždy uctíváni a považováni za pomocníky a proroky. Všechny legendy říkají, že tato tajemná rasa může mít lidskou nebo plazí podobu a stejně jako u plazů a hadů žije pod povrchem a vytvořila podzemní města po celém světě. Pod vedením těchto hadích lidí se vyvinuly dračí kultury, k nimž obvykle patřilo stavění obrovských pyramid a dalších struktur pokrytých hadími motivy. V těchto kulturách vládli dobročinní dračí králové a i dnes jsou stále patrné známky těchto zmizelých ras.

Ve skutečnosti tyto legendy spojené s kmenem Paiute silně rezonují s ostatními indiánskými kmeny, zejména s národy Hopi a Zuni, jejichž legendy o stvoření také vyprávějí o předcích, kteří se vynořili z temného podzemního světa. Je nepravděpodobné, že by tito lidé měli na úsvitu dějin mezi sebou přímý kontakt, takže je zvláštní, jak úzce se jejich legendy prolínají. Po mnoho staletí vyprávěly legendy severoamerického kmene Paiute o tomto ztraceném městě, označovaném také jako „Země duchů“. Podle legendy vzniklo město Shin-AuAv, když byl mladý bůh, Shinauavakaits, požádán, aby vzal uzavřený pytel přes poušť a otevřel jej, až když se dostane na druhou stranu. Ale protože byl mladý a uvnitř vaku cítil pohyb, přemohla boha zvědavost, pytel otevřel a umožnil uniknout jejímu obsahu, v tomto případě hordám lidských bytostí. Tito lidé, kteří se nakonec stali známými podle jména boha, ShinAu-Av, uviděli v dálce hory a běželi k nim. 

Jeden ze starších bohů to viděl a chtěl vědět, proč to udělal, a vyvinula se zuřivá hádka. Podle legendy lidé slyšeli prudkou výměnu názorů, ale neviděli nic, takže se báli, vykopali tunel a ukryli se v něm a tak vzniklo podzemní město. Tyto události se staly součástí legend o stvoření kmene Paiute a byly začleněny do jeho víry v posmrtný život. Další část této legendy vypráví o tom, jak o mnoho století později zemřela při porodu manželka náčelníka Paiutů a on se ve svém zármutku s ní chtěl znovu sejít, a tak odcestoval do země mrtvých. Jednalo se o průchod mnoho mil dlouhou podzemní chodbou a na své cestě byl napaden hrůzostrašnými tvory, kteří tam žili. Nakonec se dostal na konec průchodu a zjistil, že stojí na konci úzkého mostu, vytesaného z pevné skály; most překlenoval něco, co vypadalo jako bezedná propast. Přešel po mostě a nakonec dorazil do země mrtvých, které ovládli Shinauavové. Jeden z obyvatel se s ním setkal; byla to podivně krásná žena s hadími rysy, která ho zavedla na obrovské otevřené prostranství. Zde viděl tančit tisíce mrtvých členů svého kmene; zeptal se, jestli je s nimi jeho žena.

Jeho průvodkyně mu řekla, že je, a že jakmile ji najde, musí oba okamžitě opustit údolí a stejně jako Lotova žena v Bibli, se z žádného důvodu nesmí ohlédnout. Náčelník to slíbil, a několik hodin sledoval tanečníky, dokud neuviděl svou ženu. Zavolal na ni a ona se otočila a uviděla ho. Opustila tanečníky a rozběhla se k němu a oba okamžitě uprchli ke skalnímu mostu vedoucímu ze Shin-au-av do jeskyně a světa nahoře. Zapomněl však na svůj slib a otočil se, aby se naposledy podíval, kde byl, a když tak učinil, jeho žena a město okamžitě zmizely. Jakmile se vzpamatoval z šoku, dostal se z jeskyně a vrátil se ke svému kmeni. Zbytek života strávil popisováním míru, štěstí a krásy, které našel v podzemním světě.

Takové legendy byly zapomenuty až do roku 1947; znovu se objevily, když se objevil článek v "San Diego Union-Tribune". Článek zmínil, že před několika lety byly v poušti, nalezeny pozůstatky starověké civilizace. Mezi tyto pozůstatky patřilo podzemní město obsahující obrovské kostry a mumie v koženém oblečení a zdi města byly pokryty podivnými řezbami a obrazy. Článek také uvedl, že v roce 1931 jeden archeolog lokalizoval tunely vedoucí do města pod Údolí smrti a měl v úmyslu tam kopat a vše prozkoumat. Řekl, že již začali vyzvedávat   kostry z jeskyní, z nichž většina byla dlouhá cca. 2,5 metru. Článek také uvedl, že byly nalezeny „nepatřičné“ artefakty, což naznačuje existenci úrovně technologie, která nebyla podobná ostatním nálezům. Kostry byly, stejně jako mumie, stále oděné do oděvů, a ty byly vyrobeny z vlasů a oděvy byly středně dlouhé, skládající se z bundy a kalhot po kolena. Počáteční testování naznačilo, že pozůstatky byly v oblasti staré 80 000 let.

Bylo také uvedeno, že byla nalezena další jeskyně. Tato jeskyně, kterou nazývali Chrám, byla zjevně používána pro obřady nebo rituály a obsahovala předměty a podivné značky podobné těm, které používali zednáři. Dlouhý tunel z této oblasti vedl do další místnosti, obsahující pozůstatky dinosaurů, šavlozubých tygrů, slonů a dalších zvířat, které byly vystaveny ve výklencích ve stěnách. Muži měli dojem, že na zemském povrchu došlo k nějaké katastrofě a lidé se uchýlili do tohoto propracovaného jeskynního systému. Obydlí byla dobře vybavená a mezi nalezenými předměty byly předměty, které nemohli rozpoznat, a až po roce 1947 se zjistilo, že jde o mikrovlnné trouby.

Dále se ukázalo, že město bylo osvětleno formou plynového osvětlení, které bylo poháněno zdroji zemního plynu. Jinde byly obrovské kamenné dveře, které vypadaly, že byly ovládány pomocí složitého systému protizávaží. Zdá se, že byly použity i jiné formy osvětlení, což mělo podobu stovek koulí, rozmístěných v jeskynním systému. Koule  obsahovaly kousky kamene, u nichž bylo zjištěno, že jsou mírně radioaktivní a předpokládá se, že kdysi mohly poskytovat zdroj světla. Kromě toho byla nalezena i další, zcela nepatřičná zařízení, připomínající rádiové soupravy. Ovšem několik dní poté, co se první článek objevil v "San Diego Union-Tribune", se v dalších nevadských novinách, dnes již neexistujících „Hot Citizen“, objevil další článek s názvem „Expedice hlásí nález dvou a půl metru velkých koster“. Tento článek uvedl, že mnoho lidí o tvrzeních pochybovalo. I dnes stále existují pochybnosti o pověstech o obrech a skrytých artefaktech v těchto tunelech. Někteří to považují za něco, co vytvořil reportér, zatímco jiní věří, že důkazy existují a jsou před širokou veřejností utajovány.

Není to nic nového, protože vlády z různých důvodů často utajují před veřejnosti to, co považují za „citlivé“ informace. Existují však příběhy z konce 19. a počátku 20. století, které se týkají podzemního města v tom regionu. Jedna zpráva z počátku dvacátého století tvrdí, že dva muži cestovali Údolím smrti a jeden z nich údajně spadl do staré důlní šachty na místě zvaném "Průsmyk Větrné brány" (Windgate pass). Naštěstí nebyl těžce zraněn a viděl poblíž podivné tvary; zavolal na svého společníka, který slezl dolů, aby se k němu připojil. Ocitli se v jeskyni, o které tvrdili, že jí prošli asi dvacet mil do srdce Panamintských hor. Tvrdí, že se ocitli v jiné jeskyni, obsahující obrovské starobylé podzemní město.

Pokračovali v průzkumu a zjistili, že vylezli v určité vzdálenosti, uvnitř hor, a přestože byli stále pod zemí, mohli vidět otvory v jisté vzdálenosti nad zemí, které vedly ven. Podívali se ven a uvědomili si, že údolí dole bylo kdysi pod vodou a zdálo se, že otvory byly navrženy tak, aby mohly u nich kotvit lodě. Uvědomili si, že údolí bylo kdysi pod vodou, a nakonec došli k závěru, že klenuté otvory byly starými „doky“ pro námořní plavidla. Muži vzali několik drobných předmětů, aby dokázali, že tam byli a pak odešli. Ohlásili svůj nález a rozhodli se vrátit, aby zjistili, zda tam není něco jiného cenného, ​​ale nebyli schopni najít původní místo vstupu.

Artefakty, z nichž některé byly údajně vyrobeny ze zlata, byly ukradeny jejich takzvaným přítelem a přítele ani artefakty už nikdy neviděli. Je to škoda, ale zdá se to být pro takové tvrzení typické. Pokud jde o mikrovlnné trouby a komunikační zařízení, také záhadně zmizely z bankovního trezoru, kde byly uloženy, a stejně jako ostatní objekty se nikdy neobjevily. Oblast kolem průsmyku Wingate Pass, kde byly objevy učiněny, se později stala součástí zařízení na testování zbraní amerického námořnictva u jezera China a je nyní pro veřejnost nedostupná a v současné době není možné ověřit, zda jsou některá z těchto tvrzení pravdivá. Vlády však vždy utají nepohodlné důkazy před veřejností; dělaly to po celá desetiletí a nic nenasvědčuje tomu, že by tato praxe přestala.