„Skóre říká vše, Nymburk byl o dvě třídy lepší. Ukázal, jak se hraje evropský basket. Využili toho, že mají širší rotaci hráčů, trefili všechno. De facto si s námi dělali, co chtěli,“ uklonil se děčínský rozehrávač Ondřej Šiška.
Ani drtivá porážka by ale prý neměla zastavit stoupající výkonnostní křivku Děčína. „Vůbec nevěšíme hlavy, kromě zápasů s Nymburkem a Kolínem jsme vždy měli šanci na výhru. Že jsme to nedotáhli, to je věc druhá, ale za mě náš herní projev v posledních zápasech není vůbec špatný. Lepšíme se, není důvod nemít ty nejvyšší ambice. Klidně můžeme myslet i na medaili,“ říká odvážně Šiška.
Jemu samotnému zatím sezona vychází skvěle, například Brno před pár dny složil 28 body. „Vím, že to je klišé a říká to každý, ale hlavní jsou týmové úspěchy a já jsem rád, že naše hra jde v posledních zápasech nahoru. Snažím se týmu pomoct co nejvíc, vím, že to leží dost na mých bedrech. Snažím se pomoct, jak se dá.“
Pomáhají i veteráni, na čas se do týmu vrátili Robert Landa a Jakub Houška. Proti Nymburku však nenastoupili. „Robert Landa už nejspíš pokračovat nebude, Koubu Houšku trápilo koleno po minulém zápase. Výpomoc to pro nás je to velká, oba kluci nám pomohli v šatně i na hřišti,“ děkuje 27letý rozehrávač.
Trenér Tomáš Grepl i veterán Jakub Houška se nedávno pustili do děčínských pušek, mladí hráči podle nich neodváděli na hřišti maximum.
I to je teď lepší. „Nejen mladí, ale celý tým začal hrát trochu jinak, tvrději. Pro mladé kluky je to hodně náročné, bez zkušeností nastoupit do ligového zápasu je velmi těžké. Ale dělají, co se dá, a určitě se to bude dál zlepšovat,“ věří.
 |
Při svátečním zápase, jako byl ten s Nymburkem, by za normálních časů děčínská hala praskala ve švech. V sobotu v ní ale bylo pusto a prázdno.
„Určitě to je náročné, ale já si vůbec nechci stěžovat, protože vím, že hodně lidí to má složitější. Žehrat na to, že hrajeme bez diváků, mi přijde směšné. Samozřejmě ta atmosféra chybí, ale myslím, že jsme si na to už zvykli, a různí lidé v jiných oblastech si museli zvyknout na mnohem horší podmínky. Beru to, jak to je,“ konstatuje Šiška.
