Celou svou profesní kariéru strávil v armádě a vojenské zkušenosti se mu letos bezpochyby hodily. Josef Bečvář, bývalý armádní generál a náčelník generálního štábu, koncem minulého roku vystřídal Jiřího Charváta ve funkci prezidenta Jockey Clubu a osud mu hned přichystal zkoušku v koronavirovém roce. „Bylo strašně složité najít v této době sponzory, kteří do toho půjdou a pomůžou nám dostihy zabezpečit,“ říká pro Sport Bečvář.
Je to kluk z vesnice a vztah ke koním má odmalička. „Volný čas jsem trávil nejraději jako ostatní kluci – na kole, s fotbalovým míčem a později jízdou na koni v jezdeckém oddíle v Blovicích,“ líčí Josef Bečvář. Své dávné lásce vytáhl na pomoc v neklidné době. Do budoucna ho čeká shánění sponzorů a také snaha o propojení rostoucího sázkového obratu v zemi s dostihy.
Co má člověk, který strávil celou kariéru v armádě, společného s koňmi? „Pocházím z venkova, můj děda měl koně. Jako malý kluk jsem jezdil parkury. Je pravdou, že celý život jsem strávil v armádě. Asi před deseti lety jsem se ke koním vrátil a pořídil si dostihové koně. Je to láska na celý život.“
Letos to ale nebyla žádná romantika, že? Start sezony odložil jarní nouzový stav, ceníte si ale, že byly dostihy jedním z prvních sportů, které se rozeběhly?
„Nebylo to jednoduché. Klasická dostihová sezona startuje na začátku měsíce dubna, my jsme v Mostě začali o měsíc později. Nazvali jsme to COVID dostihy. Mělo to určitá specifika, museli jsme splnit požadavky, které byly stanoveny orgány státní správy. Ale v každém případě jsme začali a až do konce června jsme šli v tomhle režimu. A v závěru sezony jsme uspořádali i naše dva vrcholy sezony, rovinové České derby a překážkovou Velkou pardubickou. V klasické dostihové sezoně můžeme počítat zhruba s pětapadesáti dostihovými dny. V letošní sezoně zatím proběhlo třicet šest dostihových dní.“
Jak vlastně letošní krize na dostihy zapůsobila?
„U nás je nevýhoda, že máme koně ve stáji a ten kůň musí každý den ven. Míč se dá zavřít do skříně, ale kůň ne. Majitelé, trenéři, jezdci i koně, ti všichni chtějí závodit.“
Dostihy jsou ve specifické pozici. Jejich nadřízeným orgánem je ministerstvo zemědělství a na jaře jim k brzkému startu pomohla i argumentace, že vlastně nejde o sport, nýbrž o chovatelské zkoušky, které musí proběhnout kvůli funkčnosti českého chovu…
„Je to tak, jak to říkáte. Každý dostih je výkonnostní zkouškou koně. Všude v Evropě je běžné, že většina autorit dostihového sportu patří pod ministerstvo zemědělství. Při přípravě podkladů ke startu letošní dostihové sezony jsme argumentovali, že se pohybujeme v prostoru, který má kolem padesáti hektarů, a že dokážeme vytvořit jednotlivé oddělené sekce. Kromě toho jsme byli schopni garantovat splnění dalších požadavků, jako je předem stanovený seznam účastníků dostihového dne, speciální režim v prostorech, kde se pohybují žokejové a ještě řadu dalších.“
Nelitujete, že navzdory těmto opatřením a velké rozloze pardubického závodiště musela třeba Velká pardubická proběhnout zcela bez diváků?
„Já vám rozumím. Kulisa na Velké pardubické je ohromná, jsou tam tisíce lidí a tvoří nádhernou atmosféru. Na druhou stranu bych nechtěl zpochybňovat opatření, která přijaly orgány státní správy a ministerstvo zdravotnictví. Byl to speciální ročník, nebyl moc hezký, nebyl moc veselý. Já se na to dívám tak, že to bylo odběhnuto. Jsem rád, že hygiena vydala souhlas s konáním Velké pardubické i za těchto podmínek.“
Když na Taxisu zahynul jeden z favoritů Sottovento, rozhořela se diskuze o možných úpravách slavné překážky. Žokej Jaroslav Myška lobboval za bílou kládu na odskoku, trenér Josef Váňa si nemyslí, že by to pomohlo. Jaký je váš názor?
„Já tu diskuzi beru jako legitimní. Vedou ji lidé, kteří se v této problematice dobře vyznají, ať jezdci nebo trenéři. Na druhé straně je tady Asociace steeplechase, to jsou lidé, kteří tím žijí celý život, znají starý Taxis, znají nový Taxis po úpravě. Jestli Asociace steeplechase doporučí pořadateli, aby tam bylo bílé břevno, aby se kůň víc soustředil k odskoku, o tom by měli rozhodnout odborníci. Nerad bych do toho zasahoval.“
V jakém ekonomickém stavu jsou na konci téhle problematické sezony české dostihy?
„Finančních prostředků není nikdy nazbyt, v dostihovém sportu o to víc. Snažíme se jednat, abychom měli generálního sponzora na období tří čtyř let, který by byl schopen nějakým způsobem finančně podpořit jednotlivá závodiště a pořadatele. Pochopitelně to není jen záležitost generálního sponzora. Velký díl financí českého turfu mohou pokrýt rovněž regionální sponzoři, kterým bych chtěl alespoň touto cestou poděkovat. Získat je ke spolupráci je záležitostí majitelů a provozovatelů jednotlivých závodišť. Na druhé straně všichni víme, že je to jen část prostředků, protože zbytek nákladů jednoznačně nesou majitelé, pro něž je to hodně drahý koníček.“
Je možné najít ještě jiné zdroje?
„Měl jsem opakovaná jednání na ministerstvu zemědělství. Předpokládá se, že v roce 2022 dojde na základě úpravy evropské směrnice k určitému navýšení státních dotací. V současné době dostávají pořadatelé pro deset dostihových závodišť státní dotace ve výši 6,8 milionu korun. Pro malé závodiště to ale představuje příspěvek maximálně v řádu desetitisíců.“
Ve vyspělém světě jsou dostihy živy díky sázkám. V Česku se na koně sází stále víc na internetu, ale dostihy z toho nic nemají. Budete se snažit lobbovat za změnu v loterijním zákoně?
„Řekl bych, že otevření loterijního zákona teď není na pořadu dne. Ano, jednáme s jednou sázkovou společností, hledáme model, jakým způsobem by podporovala dostihový sport. Ale i pro sázkovou společnost je to investice do budoucnosti. Mezi sázkařskou populací se z hlediska zájmu dostihový sport drží na špici. Díky Tipsportu jsme mohli z každého dostihu odvysílat videostream, který jsme zároveň zkušebně poskytovali jednomu zahraničnímu distributorovi. Věřím, že v další fázi si tuzemský dostihový sport sáhne na výsledky ze sázkového provozu.“
Kurzové sázky jsou jedna věc, ale ve Francii je třeba nesmírně populární sázka Quinté, kde lidé sází na vítěze pěti vybraných dostihů a mohou na ni díky velkému objemu sázek vyhrát velké peníze. V Česku bohužel loterijní zákon neumožňuje u totalizátorových her společný evropský pool, s kterým by sázkaři v Česku mohli na dostizích vyhrávat milionové výhry…
„Ve Francii si vsadíte v Quinté pět koní a do smrti už nemusíte pracovat. (smích) Bylo by to hezký. Víme o tom, ale dneska ten systém neznáme. Zase jsme u novelizace loterijního zákona.“
Jak si vede český dostihový sport v zahraniční konkurenci?
„Opravdu si myslím, že čeští trenéři i jezdci si za hranicemi vybudovali velice dobré jméno a stabilně tam dosahují výborné výsledky. Ať je to Václav Luka mladší, otec a syn Váňovi, celá rodina Koplíků, paní Havelková a další a další jezdci, kteří pravidelně jezdí rovinové i překážkové dostihy v zahraničí. Na závěr mi dovolte popřát brzké uzdravení Filipu Minaříkovi (zotavuje se po vážném pádu) a poděkovat mu za to, že byl vlajkonošem naší žokejské školy na zahraničních závodištích. Věřím, že se z toho brzy dostane. Bude to vyžadovat čas, myslíme na něho.“
