Podle zprávy ekonomky a výkonné ředitelky kanadské nevládní organizace Probe International Patricie Adamsové zavírají západní ekologické organizace oči nad tím, že Čína neplní své mezinárodní dohody a nehodlá snižovat spotřebu fosilních paliv, ba právě naopak. „Ale zatímco svět si tuhle skutečnost již začíná plně uvědomovat, západní environmentalisté mlčí,“ napsala Adamsová s tím, že plní ve prospěch Číny roli užitečných idiotů.
Proč to dělají? Možných vysvětlení je asi několik. Adamsová, která je světově uznávanou odbornicí na politiku ochrany životního prostředí v Číně, vysvětluje, že „zelené organizace mohou fungovat v současné Číně pouze tehdy, když drží jazyk za zuby a skáčou tak, jak vládní strana píská. Vedle toho ale dokáže Peking ovlivňovat jejich chování také prostřednictvím nejrůznějších finančních fondů, jakým je kupříkladu Energy Foundationof China, přes níž se na ‚ekologické účely‘ přerozdělují peníze z nadací amerických miliardářů.“
Adamasová upozorňuje, že některé západní environmentální organizace v čele s Greenpeace mají dnes v Číně překvapivě privilegované postavení. A ve svých veřejných výstupech Čínu nejenom nekritizují, ale naopak aktivně chválí. Například zmínění Greenpeace na svých stránkách píšou, že „důraz na udržitelný rozvoj zhmotní světové dědictví Číny jako globálního lídra“. Světový fond na ochranu přírody (WWF) vyzdvihuje „ambice čínského prezidenta v oblasti boje proti klimatickým změnám jako neochvějně příkladné a rozhodné kroky“.A Čína jim pochvalná slova vrací prostřednictvím státních médií, která věnují mnoho stran oslavným článkům o spolupráci se západními ekologistickými organizacemi.
To, že jsou západní environmentalistické organizace součástí čínské propagandy je samo o sobě samozřejmě velmi problematické. Ovšem, ještě mnohem důležitější je, na kolik se od této propagandy liší reálné čínské kroky. A ty jsou podle Adamsové diametrálně odlišné. Čína staví řadu nových uhelných elektráren, navyšuje těžbu uhlí, stejně tak plánuje rozsáhlou těžbu zemního plynu frakováním a další kroky, které rozhodně nesměřují k uhlíkové neutralitě.
Otázka je, zda to bude ekologickým organizacím i nadále úplně jedno. A ještě se mi vkrádá na mysl jedna otázka. Jestli oni náhodou aktivisté tak brutálně netlačí na snižování emisí zejména v Evropě na něčí zadání?