Obyvatelé obce Salaš na Uherskohradišťsku partyzánům ke konci války pomáhali, jak se dalo. Tatínek Boženy Pravdíkové jim nechával spravovat boty ve Velehradu. František Trubačík u sebe ukryl dva sovětské parašutisty a dalším nosil do lesa jídlo. V neděli 22. dubna 1945 do Salaše vpochodovala skupina německých vojáků a prohledávala domy. V případě, že by nacisté objevili něco podezřelého, měli za úkol celou vesnici vypálit. Nic ale nenašli; pan Trubačík ukryl parašutisty důmyslně v komíně.

Příští víkend probíhaly v nedalekých Chřibech boje. Salašští muži proto nepojali žádné podezření, když je Josef Dobeš požádal, aby ho doprovodili do Kovářovy hájovny, kde na ně čekají partyzáni. Svou pomoc slíbili už dříve.

Jenže ozbrojenci, kteří obsadili hájovnu, se k příchozím mužům nechovali nijak přátelsky. Bylo jich asi čtyřicet a hovořili mezi sebou polsky a rusky. Tvrdili, že jsou ruští partyzáni, a pokynuli salašským mužům, aby je doprovodili do lesa. Hajný František Kovář pojal podezření a cestou se vymluvil, že si doma zapomněl tabatěrku. Překvapivě ho pustili. Do hájovny se vrátil i jeho starý pomocník Vykydal, který rychlému tempu pochodujících nestačil.

Asi po kilometru chůze si muži měli sednout na zem. Domnělí partyzáni je obestoupili a začali do nich střílet. Jednomu ze salašských obyvatel, Františkovi Mlýnkovi, se podařilo utéct, ale zbylých 19 mužů na místě zahynulo. Nejmladším bylo 18 let - šlo o bratra a bratrance pamětnice Pravdíkové. (Zdroj: slovacky.denik.cz, duben 2019)

K masakru se nešťastnou náhodou přichomýtla padesátiletá Zdeňka Špičáková. U partyzánů působila i její dcera, a tak chtěla vidět na vlastní oči, co se v hájovně děje.

"Paní Špičáková se rozhodla, že se hájenky vydá, vezme vejce, a kdyby ji zastavili, tak se vymluví, že jede vyměnit vejce pod kvočku. Dojela tam na kole, když zrovna Němci popravovali, shodili ji z kola a zamordovali," vzpomínala Božena Pravdíková, provdaná Zůbková. Na rozdíl od mužů ozbrojenci Zdeňku Špičákovou nezastřelili, ale zaživa rozřezali noži. (Zdroj: zlin.rozhlas.cz, duben 2020)

Nad salašským masakrem se dodnes vznáší řada otazníků. Vrazi nebyli nikdy dopadeni, natož odsouzeni, a neprokázala se ani jejich identita. Obecně se přijímá názor, že šlo o příslušníky gestapa a vojáky z řad Vlasovců, důkaz pro to ale neexistuje. Navíc je podivné, že vraždění proběhlo zákeřně v lese; Němci se obvykle s masakry neskrývali, naopak si libovali v popravách veřejných. Naskytla se spekulace, zda někdo z přeživších vesničanů nebyl ve skutečnosti zrádcem, historici však pro tak obludný čin nenacházejí motiv. Tragická událost z konce války nejspíš zůstane navždy záhadou.