Ve zkratce, akademický senát filmové fakulty předloni požádal rektora AMU Jana Hančila, aby odvolal z funkce tehdejšího děkana FAMU Zdeňka Holého. A když rektor sdělil, že jejich návrhu nevyhoví, protože pro takový krok nevidí reálné argumenty, podali rebelové na Hančila žalobu s tím, že usnesení akademického senátu musí být pro rektora závazné.
Nemusí, potvrdil nyní pravomocně Městský soud v Praze. Sám Hančil už od počátku tvrdil, že odvolání děkana považuje za krajní řešení, „které by mělo být podloženo jasným odkazem na prokazatelné závažné porušování zákona, vnitřních předpisů a dobrých mravů děkanem, přičemž taková pochybení v návrhu obsažena nebyla“.
Od soudního řízení obě strany očekávaly, že vyjasní vzájemné kompetence akademických orgánů a dělbu pravomocí. Lidově řečeno, že se dozvědí, co všechno může podniknout skupina nespokojených pod praporem akademických svobod.
 |
Soud nyní rozhodl a odůvodnil, že akademický senát fakulty „není subjektem legitimovaným k podání žaloby, neboť rozhodnutím rektora nemohlo být zasaženo do jeho práv“. Na rozdíl od děkana, který by si na rektora v případě svého vyhazovu stěžovat mohl.
Dále soud uvedl, že z žádného předpisu neplyne povinnost rektora, aby návrhu na odvolání děkana automaticky vyhověl. Ale především upozornil, že správní žaloba je prostředkem „obranným“, nikoli „kontrolním“ a že jejím smyslem není poskytnout ochranu každému, koho se může rozhodnutí správního orgánu nějak dotknout, ale pouze těm, kdo jsou jím přímo zasaženi a nemají jiný způsob, jak se účinně bránit.
„Žalobní legitimace však nemá a nemůže svědčit všem, kteří mohli být rozhodnutím správního orgánu zasaženi nepřímo, nebo těm, kteří s ním ze svého přesvědčení nesouhlasí.“ Přeloženo do češtiny, členům akademického senátu FAMU se nic nestalo, mohli nadále působit na svých postech a že se jim řádně zvolený děkan nelíbil? Smůla, to opravdu není věc justice.
Jinak by mohly po každých volbách následovat tisíce žalob od občanů, kterým se vítěz jaksi nezdá, aniž by doložili, že je otcovrah, matkovrah, strýcovrah, pašuje drogy a má konto i milenku na Bahamách.
Kdykoli u soudu vyhraje věcný zdravý rozum, nabízí se důvod k oslavě, třebaže to trvá tak dlouho. V případě žaloby na rektora přišlo rozuzlení až poté, co Holý dokončil své funkční období a FAMU dostala nové vedení, přičemž na několika postech stále zůstávají právě lidé, kteří před dvěma lety podali žalobu na „neposlušného“ rektora. Proti jejímu zamítnutí se neodvolali, takže teď se snad Akademie múzických umění může zase věnovat múzám.
Ale k filmovému happy endu má tenhle justiční thriller daleko. Už jen proto, kolik času, nervů, peněz, hořkosti a zlé krve stála zbytečná vzpoura všechny zúčastněné, nemluvě o tom, že případy zahlcená světská spravedlnost se mohla věnovat daleko podstatnějším záležitostem.
A už vůbec se nelze spolehnout, že si národ památný rozsudek prostuduje a pečlivě si uloží do paměti klíčovou větu: Pouhý nesouhlas nezakládá důvod k žalobě.
Pokud snad přesto nesouhlasíte, klidně žalujte. Pro mě za mě až v Haagu. Ale znáte to, žalobníček žaluje, pod nosem si maluje, nic si nevyžaluje.
