„Náš otec (...) Benjamin Abeles zemřel ve věku 95 let v anglickém Leicesteru,“ oznámil na Facebooku David Abeles, jeho syn. „Díky mým prarodičům, Nicholasi Wintonovi a transportu dětí do Británie se stal jedním ze šťastlivců, kteří přežili nacistické pronásledování Židů.“ Vyzdvihl, že navzdory mnoha překážkám jeho otec prožil „úžasně plodný, smysluplný a produktivní život“.
Benjamin Abeles a jeho dokumenty pro transport do Londýna
Přestože Bedřich Abeles nepatří k nejznámějším českým rodákům, zasloužil se o své místo v historii nejen jako pasivní účastník, který jako „Wintonovo dítě“ unikl z Československa do Británie. Už jako sotva osmnáctiletý mladík se v Británii zapojil do služeb Československé armády v rámci Královského letectva (RAF). A to byl jenom začátek jeho kariéry.
Cesta do Británie a RAF
Benjamin Abeles (známý i jako Bedřich Abeles) se narodil v roce 1925 ve Vídni, od svých osmi let žil v Praze, na kterou mu zůstaly krásné vzpomínky. „S otcem jsme chodili na fotbalové zápasy Sparty a Slavie, s kamarády jsme hráli kopanou na Letné nebo chodili plavat na Občanskou plovárnu u Čechova mostu nebo do Podolí,“ vypočítával Abeles ve svých 92 letech. Když v roce 1939 začalo být jasné, co Němci zamýšlejí s Židy v okupovaných zemích, rodičům se podařilo Benjamina dostat mezi 669 dětí dopravených do Británie.
„Jsem vděčný rodičům, kteří měli tu odvahu vzdát se svého dítěte a poslat ho do cizí země, i Nicholasi Wintonovi a jeho spolupracovníkům,“ uvedl Abeles. „Ještě dnes si pamatuji slova mého otce: Bedřichu, chceš jet do Anglie studovat? Pro mě to tehdy bylo skvělé dobrodružství, neměl jsem ponětí, co to znamená být jedním z Wintonových dětí. Byl to dar života.“
Benjamin Abeles – archivní snímek
V Británii šel na internátní školu v Maidenheadu, ale už po šesti měsících odešel do Londýna, kde si vydělával jako číšník. „V roce 1943 jsem se přihlásil do československého letectva, které bylo připojeno k RAF. Bylo to částečně z vlasteneckých důvodů, ale hlavně kvůli dobrodružství,“ vysvětluje Abeles. Sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF jako člen pozemního personálu.
Akademická dráha: Z ČVUT až mimo sluneční soustavu
Po válce se Abeles vrátil do Prahy, kde na ČVUT vystudoval fyziku. Doktorát pak získal v Jeruzalémě, kam se v roce 1949 přestěhoval. „Být Židem obvykle nebylo a není moc výhodné, ale v roce 1949 to mělo svoje přednosti,“ vysvětlil Abeles. „Mohl jsem odjet do Izraele legálně. Tehdejší Sovětský svaz totiž považoval stát Židů za potenciálního spojence na Blízkém východě, protože izraelská vláda byla zrovna v té době levicová. Takže jsem těsně před komunistickými čistkami na vysokých školách odjel.“
V Izraeli se také po získání PhD dostal k výzkumu germaniových elektronických součástek. „ Když jsem o tomto tématu referoval v roce 1955 na konferenci v Amsterodamu, dostal jsem po přednášce nabídku na místo v RCA (Radio Corporation of America),“ popsal další milník Abeles. „To byla životní příležitost, protože tato firma mimo jiné například vyvinula a vyrobila první televizor.“
Právě v této firmě se Abeles podílel na svém nejslavnějším vynálezu s největším dosahem. Možná, technicky vzato, vůbec největším dosahem v historii lidstva. Jeho termoelektrický generátor totiž pohání vesmírné sondy, včetně Pioneer 10, Pioneer 11, Voyager 1 a Voyager 2. Právě sondy Voyager, vypuštěné v roce 1977, jsou nyní od Země nejvzdálenějšími objekty lidské výroby. Voyager 1 opustil sluneční soustavu v roce 2013.
Sonda Voyager 1
Kryt desky na sondách Voyager s návodem na přehrání desky a s vyznačenou polohou Země
„Termoelektrický generátor vyrábí tím více elektřiny, čím vyšší je jeho teplota. Společně s kolegou Georgem Codym jsme vyřešili způsob, jak měřit tepelnou vodivost materiálu při teplotách okolo 1 000 stupňů Celsia,“ popsal po letech svůj objev Abeles. Tyto poznatky ze základního výzkumu posloužily při vývoji termoelektrického generátoru. Jde o relativně malé zařízení, které je schopné přeměnit teplo – generované obvykle radioaktivním materiálem – na elektrickou energii. „Je to kovová trubice dlouhá půl metru o průměru 40 centimetrů, uvnitř je zdroj tepla – kapsle s plutoniem – na obvodu termočlánky ze slitiny křemíku a germania. Vše je ještě zajištěno několika vrstvami ochranného pouzdra.“
„Mám velké zadostiučinění z toho, že jsem přispěl ke konstrukci zařízení, které našlo tak široké uplatnění a je velmi spolehlivé,“ vzpomínal Abeles na doktorát v roce 1955, který jeho dráhu mimo sluneční soustavu odstartoval.
Do pozdního věku byl Abeles aktivní, přednášel, cestoval, učil se cizí jazyky a i ve věku 92 let chodil pravidelně plavat. „Otec byl opravdu ohromný živel. Měl velkou empatii a cítil solidaritu se všemi uprchlíky,“ vzpomíná ve stručném rozloučení syn David. Za práva uprchlíků Abeles apeloval i u britské vlády: „Když jsem šel k sídlu premiéra v Downing Street, cítil jsem se jako tenkrát moji rodiče za války. Děti nejsou zodpovědné za zemi, ze které pocházejí. Chci, aby dostaly příležitost.“
Úmrtí posledního československého válečného veterána
S hlubokou lítostí oznamujeme, že dne 14. 12. 2020 zemřel poslední československý válečný veterán z druhé světové války, žijící ve Spojeném království, pan Benjamin (Bedřich) Abeles, příslušník pozemního technického personálu 311. čs. bombardovací perutě.
Pana Abelese v srpnu letošního roku navštívil velvyslanec Libor Sečka v doprovodu vojenského přidělence plk. Jiřího Niedoby a společně mu předali Pamětní medaili Ministers...tva obrany ČR. Na pana Abelese pan velvyslanec vzpomíná jako na přítele a maximálně vřelého a srdečného člověka, který mu ve svých 95 letech učaroval svým neuvěřitelným životním elánem a nadhledem.
