John Le Carré a jeho česká spojka

Postava britského špiona George Smileyho mu zajistila literární piedestal po boku Grahama Greena, který prohlásil, že kniha Špion, který přichází z chladu byl nejlepší špionážní román, jaký kdy četl. Tajemný Smiley se ale kupodivu nestal miláčkem jenom západních čtenářů…

Rekruti KGB používali jeho romány jako instruktážní příručky. Sovětský politik Jevgenij Primakov si osobně od autora vyžádal několik románů, které dosud nečetl. A nová generace anglosaských rozvědčíků začala fiktivní, romantické a komplikované metody jeho literárních postav napodobovat.

Davidův otec byl okouzlující podvodník a defraudant mezinárodních rozměrů. Když rodinu v pěti letech opustila matka, svým dvěma synům tvrdil, že zemřela. Britská tajná služba pak Davida Cornwella vyškolila lhát, když studoval v Oxfordu – aby se vklínil mezi levicově orientované spolužáky.

Později lhal coby britský špion. Později jako úspěšný spisovatel dlouho zapíral, že byl špionem. Přitom si dvacet let nechával své romány schvalovat od nadřízených v MI5 a MI6. Když Le Carrého někdo upozornil, že v článku nepíše pravdu, ohradil se, že je spisovatel, nikoli novinář.

Vpíjel se očima

Na oběd s obletovaným spisovatelem jsem dorazila v květnu roku 2018. Skoro jsem ho nepoznala, přestože jsem ho předcházejícího večera pozorovala přes hodinu při přednášce o jeho nejslavnější literární postavě. Měl bezvadně padnoucí tmavě modré sako a blankytnou košili, což dávalo vyniknout jeho stříbrným vlasům. Vypadl štíhle, mladistvě a jako někdo, komu to fantasticky pálí.