Manželé Kochovi přišli do Buchenwaldu v roce 1937. Tábor nebyl koncipován jako vyhlazovací, zdejší vězni byli nasazeni na těžké manuální práce. Hlad a kruté zacházení ze strany dozorců si přesto vyžádaly četné oběti na životech.
Karl-Otto Koch měl mimo jiné za úkol shromažďovat zabavený majetek příchozích vězňů a přeposílat ho na vyšší místa. Jak se později ukázalo, spoustu nakradených peněz si nechal pro sebe. Zároveň neváhal uspokojit manželčinu touhu po vlastní jízdárně a na náklady SS pro ni v Buchenwaldu zbudoval sportovní arénu, která ho vyšla na 250 tisíc říšských marek.
Ilse Koch trávila dny projížďkami na koni po táboře a jezdeckým bičíkem šlehala každého vězně, jenž se jí připletl do cesty. Brzy si ale našla ještě jednu, mnohem morbidnější zálibu.
Jeden z přeživších vězňů německého původu po válce vypověděl: "V ošetřovně se měli hlásit všichni vězni, kteří měli na těle nějaké tetování. Ti, kteří měli vytetované nejhezčí kresby, byli v noci zabiti injekcemi. Mrtvoly si pak převzalo patologické oddělení, kde byly požadované kousky kůže odděleny od těl a dále zpracovány." (Zdroj: www.history.com, leden 2020)
Ilse Koch
Z potetované kůže zavražděných si pak Ilse Koch nechávala zhotovit stínítka na lampy, obaly na knihy a další artefakty, které našly uplatnění v domácnosti. Podle svědka a novináře Stefana Heymanna si tyto hrůzné předměty pořizovali i jiní esesmani. "Jenže Ilse Koch měla z lidské kůže vyrobenou i kabelku. Byla na ni stejně pyšná, jako by byla žena z nějakého Tichomořského ostrova pyšná na kanibalskou trofej," napsal Heymann. (Zdroj: www.jewishvirtuallibrary.org/ilse-koch)
Ilse Koch si během svého pobytu v Buchenwaldu vysloužila hned několik nelichotivých přezdívek; říkalo se jí Buchenwaldská čarodějnice, Řezníkova vdova, případně Buchenwaldská bestie. Její řádění předčasně ukončili sami nacisté.
V roce 1943 byli manželé Kochovi zatčeni a obviněni ze zpronevěry. Karl-Otto navíc čelil obvinění, že nelegálně zavraždil tři vězně, aby proti němu nemohli svědčit. Zatímco Ilse byla nakonec propuštěna pro nedostatek důkazů, její manžel byl těsně před koncem války popraven zastřelením.
Buchenwaldskou čarodějnici nejprve soudil Americký vojenský tribunál v Dachau, který jí přiřkl doživotní trest. Po dvou letech ji však Američané omilostnili, což mezi Němci vyvolalo vlnu nevole. Pod nátlakem veřejného mínění musela Ilse Koch ještě k soudu západoněmeckému. Opět dostala doživotí.
V září roku 1967 se ve své cele oběsila na prostěradle. Bylo jí 60 let.
