Elegantní muž s ušlechtilou tváří, vždy dobře oblečen a připraven na intelektuální konverzaci. Tak si krvežíznivého kata rozhodně nepředstavujeme. Henry-Clement také netušil, že bude muset převzít funkci monsieura de Paris a pouštět ostří gilotiny na krky odsouzených. Byl milovníkem hudby, baletu a karet. S rodinnou profesí se jen horko těžko sžíval. Aby utišil bolestivé vzpomínky na prosebné oči nedospělých dívek, pach zubožených těl a hlavy kulátející se do koše pod gilotinou, našel útočiště v alkoholu a jiných neřestech.

Na rozdíl od svých předků se Henry-Clément ponořil do zpustlého a rozmařilejšího životního stylu. Bohužel pro něj, převzal katovu funkci poté, co jeho otec zažil mírové časy. Popravy byly vzácné a platily se individuálně. Rodinný majetek tak rychle slábl a mladý muž se dostával hlouběji do dluhů.

Konec jeho kariéry přišel v roce 1847 poté, co byl dluhem přinucen zastavit svou rodovou gilotinu za 3 000 franků. Sem tam ještě popravy prováděl, ale francouzská vláda se na muže ohánějícího se sekerou jednoho ze svých předků nemohla dívat. Koupila tedy gilotinu zpět, nechala Sansona provést pár poprav a vyhodila ho. Henry-Clément se tak stal posledním katem slavné rodinné linie Sansonů. (Zdroj: www.en.wikipedie.com, Henry-Clément Sanson)

Faktem zůstává, že byl trnem v oku díky svému homosexuálnímu chování. I když byl ženatý a byl otcem dvou dětí, byl "divokým pederastem", jak uvádí dobová policejní zpráva: "Žije s mladým mužem, jedním Hubertem alias Malým Johnem, který je jeho asistentem."

Sanson byl ale mazaný muž. Věděl, že ho rozčílení věřitelé nemohou zatknout mimo pařížské zdi, a tak za úsvitu opustil nevěstinec a herny hlavního města a šel se vyspat na předměstí. Zbavení se gilotiny a funkce kata bylo pro něj vysvobozením. "Den po mém propuštění," píše Sanson, "už osmnáct uchazečů bojovalo o mou krvavou pozici. Na rozdíl od Boha, smrt neodpočívá ani jeden den." (Zdroj: www.rarebookhub.com, The Memoirs of the Sansons, A French History of Violence, Thibault Ehrengardt)