Sklářská sága po třetí

Vlastimil Vondruška nenechává své čtenáře na pochybách, že je velmi plodným autorem a oplývá spoustou nápadů. Ve chvíli, kdy pokračuje v detektivních příbězích s Oldřichem z Chlumu i Jiřím Adamem z Dobronína, neváhá rozehrát rozsáhlou fresku o sklářské rodině. A jak moc je rozsáhlá svědčí i fakt, že se jedná již o třetí díl (na uklidnění vášní, ale příští díl bude tím závěrečným).

Rodina se rozrůstá, někteří členové už pomalu umírají a další se stále rodí. Tak jak je tomu i v našem životě - ne každý potomek chce vykonávat profesi svých rodičů, a tak se synové i vnuci Leopolda a Anny (první generace rodu Heřmanů) pomalu odvrací od sklářské tradice a přiklání se k profesi plátenické nebo obchodnické. O to milejší a překvapivější jsou ale ty generace, které se naopak k tradici vrací. Vše je prostě koloběh. Tam, kde jeden odejde, se narodí další uzlíček osudů a rozehrává svou vlastní životní šarádu. Tím, že Anna a Leopold vychovali za svého života čtyři potomky, a ti mají už své další děti i vnuky, nabývá příběh na velké košatosti a mnohdy je nutná dávka soustředění, aby se čtenář zorientoval. Ale tam, kde je ubráno na přehlednosti, přidá autor na originalitě, a tak žádný osud si není podobný a každý příběh je prostě rozpoznatelný.

Podle mého názoru byly předešlé dva díly zaměřeny více i na technickou stránku problematiky sklářství a tím zaujaly i mužské čtenáře. Tento třetí díl se více zaměřuje na vnučky Heřmanovic, se kterými se jejich život nemazlil, ale díky své houževnatosti a odhodlání se mu tyto ženy staví čelem a víceméně i vítězí. Pavlína a Vilemína jsou tak zaručeně hrdinky, na které se budou čtenářky těšit a fandit jim.

Rozebírat styl autora asi není příliš nutné, protože zde si pan Vlastimil Vondruška nadále drží svou vysokou úroveň čtivosti a napětí. Děj je rozvržen do nejmenšího detailu, vše odsýpá a stavbou příběhu připomíná mnohdy takovou milou historickou pohádku. Žádný zvrat není tak hluboký, aby se z něj hrdinové nedostali, ale když už se něco nepovede, podá to autor natolik poklidně, jakoby se vlastně nic nestalo. Emočnost není silnou stránkou žádného jeho díla (které jsem měla možnost zatím číst). A proto sledujeme rod Heřmanů na pozadí historických událostí přelomu 17. a 18. století, necháváme se kolébat jejich vzlety a pády a stránky nám jen ubývají v rukách.

Pokud tedy i vy hledáte knihu spíše na odpočinek, odreagovaní a relaxaci, pak Křišťálovým klíčem neuděláte chybu. Pokud se ptáte, zda s novým dílem neupadá čtivost této série, tak vás mohu uklidnit, že třetí díl byl podle mě zatím ten nejlepší a velmi se těším na to, jak nás autor překvapí v závěrečné knize, jejíž vydání je chystáno na duben roku 2021. Věřím, že kniha potěší i pohladí po duši, což je obzvlášť v těchto časech velmi vítáno.