Navzdory pandemii se i letos bylo v atletice na co dívat.
Vytrvalec Joshua Cheptegei překonával jeden rekord za druhým, ke světovému maximu se blížili i překážkář Karsten Warholm, koulař Ryan Crouser nebo oštěpař Johannes Vetter.
Přede všemi ale byl Armand Duplantis.
„Byla to zvláštní sezona, nejen pro mě, ale i pro všechny,“ říkal 21letý tyčkař. „Ale podařilo se mi dát se dohromady a dosáhl jsem docela dobrých výsledků.“
Švédský atlet v hale dvakrát posunul nejlepší zápis všech dob až na hodnotu 618 centimetrů, venku si pak připsal 615 centimetrů a překonal legendárního Ukrajince Sergeje Bubku.
  |
A za jeho výkony mu Světová atletika udělila ocenění atlet roku.
„Je skvělé, když mě lidé popisují jako tvář tohoto sportu. Na druhou stranu to ale není nic, co bych musel mít,“ líčil. „Já se jen snažím skákat vysoko, zlepšovat se a překonávat rekordy.“
Rekord byl pro ně nejvíc
Před začátkem letošní sezony si dal nemalý cíl. „Cítím se v dobré formě, myslím, že mám šanci na olympijské zlato,“ plánoval tehdy Duplantis.
Svá slova neustále potvrzoval. Na únorovém mítinku v Toruni nejprve výkonem 617 centimetrů stanovil nový světový rekord, o týden později pak v Glasgow zápis vylepšil na 618 centimetrů.
„Ve čtyřech letech jsem doma oznámil: Jednou skočím světový rekord,“ vzpomínal Duplantis. „Jasně, chtěl jsem i všechny zlaté medaile, ale ten rekord pro mě znamenal víc.“
Svůj slib tak splnil už ve dvaceti.
Armand Duplantis skončil v Římě světový rekord v tyčce
„Skoro mi tekly slzy z očí. Podíval jsem se na lištu a tam to viděl: Armand Duplantis – světový rekord. Byl to úžasný okamžik,“ vyprávěl.
Radostné emoce ale o několik týdnů později vystřídaly pocity nejistoty. Svět zasáhla pandemie koronaviru a Duplantis se dozvěděl: olympijské hry jsou odloženy.
„Je to nepříjemné,“ mrzelo ho. „Ale vzhledem k aktuální situaci to musíme pochopit. Musíme pochopit, že některé věci jsou důležitější než sport.“
Během závodní pauzy se tak trochu vracel do dětství.
Čas trávil se svou švédskou matkou a americkým otcem. Doma v Louisianě si na zahradě zrekonstruoval skokanský sektor a vzpomínal, jak se sousedé dříve báli, aby neskočil k nim na dvorek.
Závodní pauzu si zpestřil exhibičním kláním. Spolu s Renaudem Lavilleniem a Samem Kendricksem se na dálku utkali, kdo za půl hodiny víckrát přeskočí laťku ve výšce pěti metrů.
Jak Duplantis, tak Lavillenie to zvládli šestatřicetkrát.
Neztrácí motivaci
Když se znovu rozběhla sezona, Duplantis vládl dál.
„Znovu jsem se dostal do dobré formy,“ těšilo ho. „Osobně to pro mě bylo snad ještě působivější než moje halová sezona, protože předtím jsem dva měsíce nic nedělal.“
Světový rekord Armanda Duplantise
Během zářijové Diamantové ligy v Římě znovu přepsal historické tabulky – tentokrát ty venkovní. Výkonem 615 centimetrů překonal 26 let starý nejlepší zápis Bubky.
„Dopadl jsem na podložku, ale ještě jsem se na zem nevrátil. Stále jsem nahoře v mracích,“ radoval se tehdy. „Je to obrovská úleva, konečně se mě ostatní přestanou ptát, kdy ten rekord překonám.“
Jak si v mládí naplánoval, světové rekordy už má. Co dál? „Je tu ještě spousta medailí, které bych mohl vyhrát, a je ještě spousta věcí, které bych mohl dokázat,“ vyhlíží.
Už má zlato z evropského šampionátu v Berlíně 2018, chybí mu ale nejcennější kov z toho světového (loni byl v Dauhá stříbrný za Američanem Kendricksem) a pochopitelně i z olympijských her.
„Jestli se chcete do historie zapsat jako ten nejlepší, musíte se ukázat ve správném momentu, kdy to opravdu potřebujete,“ ví. „Rád se považuju za závodníka velkých akcí, umím uspět tehdy, když na tom záleží.“
Což letos mnohokrát potvrdil.
