Vědci budou na hradech zkoumat vliv dezinfekce, může škodit památkám

  5:10
Na hradě v Českém Krumlově a také Bouzově na Olomoucku budou chemici z Univerzity Palackého zkoumat vliv pravidelné dezinfekce na historické předměty.

Hrad Bouzov | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Dezinfekce, která se s epidemií nemoci covid-19 stala součástí běžného života, umí chránit lidi, ale také škodit památkám.

Nutnost pravidelně dezinfikovat prostory, v nichž se pohybují návštěvníci například hradů a zámků, ohrožuje při použití nevhodných přípravků hlavně historické podlahy, kliky, madla nebo zábradlí.

Vyznat se v tom, které prostředky jsou pro konkrétní povrchy bezpečné, proto pomohou správcům památek chemici z Přírodovědecké fakulty (PřF) Univerzity Palackého v Olomouci.

Díky spolupráci katedry analytické chemie, Národního památkového ústavu (NPÚ) a pražské Akademie výtvarného umění (AVU) budou mít kasteláni do dvou let v rukou manuál, jímž se budou moci řídit.

„Potřeba takto zacíleného výzkumu vzešla z mimořádné situace na jaře, kdy jsme se museli v rámci zahájení návštěvnické sezony pružně vypořádat s novými hygienickými požadavky na provoz. Naší hlavní motivací a zároveň povinností je zajistit bezpečný návštěvnický provoz hradů a zámků a zároveň maximálně ochránit spravovaný majetek v době zvýšených protiepidemických opatření,“ uvedla Jana Michalčáková, náměstkyně generální ředitelky pro památkovou péči NPÚ.

„Hledáme cestu, jak veřejnosti dál umožnit seznamovat se s památkami, které jsou součástí naší kultury, a přitom to dělat tak, abychom je lidem mohli ukazovat i za padesát let. Je potřeba najít kompromis a chovat se tak, aby předmětům zůstaly jejich vlastnosti,“ doplnil vedoucí katedry analytické chemie přírodovědecké fakulty Karel Lemr.

Vliv opakovaného použití dezinfekce budou odborníci v první fázi zkoumat na modelových vzorcích vybraných materiálů, teprve po ověření dopadu dezinfekčních látek přenesou experimenty na vhodné historické povrchy na hradech v Českém Krumlově a Bouzově na Olomoucku.

„Tyto hrady představují zástupce objektů s velmi bohatým rejstříkem návštěvnických prostor a měly zájem se výzkumu přímo zúčastnit,“ objasnila výběr Michalčáková.

„Zapojili jsme se dobrovolně, protože chceme zjistit, jaký vliv pravidelná dezinfekce má,“ potvrdila kastelánka bouzovského hradu Zuzana Šulcová.

Po jarní vlně epidemie nového koronaviru sice nadřízený NPÚ vydal doporučení, jaké dezinfekční prostředky na hradech a zámcích používat, správci Bouzova se ale z opatrnosti řídili hlavně vlastním rozumem.

„Obávali jsme se poškození, proto jsme některé věci řešili po svém. Například historické kovové kliky jsme obalili strečovou fólií a teprve tu jsme dezinfikovali. Sami jsme dělali preventivní opatření u věcí, na které návštěvníci sahají nejčastěji,“ podotkla Šulcová.

Poškození podle ní nehrozí mobiliáři na prohlídkových trasách, kde i za dřívějších okolností bylo zakázáno dotýkat se vystavených věcí, na toaletách či v prodejně suvenýrů tomu ale zamezit nejde.

„I tam jsou často původní dveře a kliky. Napadlo nás proto, že bude jednodušší měnit na nich pravidelně ochrannou fólii než riskovat jejich poškození,“ vysvětlila.

Podobně správci Bouzova chránili například i okenní parapety, na které preventivně položili silikonovou podložku.

Nejšetrnější je mýdlová voda

Výzkum chemiků z PřF začal dotazníkovým šetřením, z něhož vyplynulo, jaké dezinfekční prostředky zaměstnanci správy hradů používají nejčastěji.

„Jsou mezi nimi ty na bázi alkoholu nebo přípravky kombinující alkohol a peroxid vodíku. Někdo používá k dezinfekci i mýdlovou vodu, což je nejšetrnější metoda,“ popsal šéf výzkumu Lemr.

Do laboratoří PřF už míří vzorky různých kovů, dřeva nebo kamene, které připravili odborníci na AVU v Praze. Na povrchovou úpravu materiálů použili stejné technologie, jaké používali předkové před staletími.

„Vzorky zanalyzujeme a zjistíme výchozí stav. Pak na ně budeme nějakou dobu aplikovat různé dezinfekce a sledovat, jestli dochází ke změně povrchu,“ vysvětlil Lemr.

Škála metod, kterou s kolegy použijí, je podle něj široká. Sledovat ale například budou to, zda se u vzorků mění zbarvení nebo takzvaná odrazivost, tedy zda povrch zmatní.

„Dezinfekce nemusí přímo způsobit chemickou změnu předmětu, ale může narušit jeho povrchovou ochrannou vrstvu. Pak hrozí, že i za běžných podmínek bude docházet například k větší korozi. Tam, kde zaznamenáme změny, nás bude zajímat, která složka dezinfekčního prostředku to způsobila a zda je možné ji něčím nahradit,“ doplnil Lemr.

Na konci projektu vznikne soubor doporučení, jak které historické povrchy nejvhodnějším způsobem dezinfikovat a u kterých povrchů se dezinfekci zcela vyhnout.