Vinyl Story: Free-jazzový Metheny z útrob norského studia

V prosincovém Vinyl Story představujeme jednu z nejvýznamnějších nahrávek Pata Methenyho ‒ 80/81. Album z produkce ECM je v pořadí čtvrtým Methenyho snímkem natočeným v Talent studiu v Oslu, pátým v pořadí v produkci Manfreda Eichera a celkově šesté v pořadí Methenyho jako leadera.

Po albech skupiny Pat Metheny Group Bright Size Life (1976), Watercolors (1977), Pat Metheny Group (1978), American Garage (1980) a po sólovém Methenyho albu New Chautauqua (1979) vyšlo už etablovanému kytaristovi přelomové album 80/81. 

Metheny opustil svou dosavadní rytmickou sekci Marka Egana (basa) a Dana Gotlieba (bicí nástroje) a též Lyle Mayse (klávesy). Naopak přizval spoluhráče z turné s Joni Mitchell, především Michaela Breckera, a spoluhráče od Gary Burtona, Deweyho Redmana. Ten s sebou přivedl svého kolegu Charlieho Haden.

Posledním členem, avšak zásadním, je pak Jack DeJohnette. Zajímavé je, že se Charlie Haden a Jack DeJohnette potkávají ve studiu na desce 80/81 vůbec poprvé, stejně tak jako Dewey Redman a Michael Brecker.

Nahrávka vznikala původně jen jako jednoduché album. Nakonec však bylo natočeno tolik materiálu, že vyšlo celé dvojalbum. Bylo nahráno mezi 26. a 29. květnem 1980.

Celé album skládal Metheny přímo na míru svým spoluhráčům. Výjimkou je společná kompozice Open, druhá část úvodní písně Two Folk Songs, která je Hadenovou volně parafrázovanou lidovou písní Old Joe Clark, a též převzatá skladba Ornetta Colemana z jeho alba Tomorrow Is the Question z roku 1959: Turnaround.

První skladbou dvojalba 80/81 je Two folk Song: 1st, které dominuje svým výrazným doprovodem Methenyho folkově-rocková kytara. V této skladbě exceluje Breckerův tenorsaxofon, který zde využívá postcoltraneovský výrazový slovník. Po něm přebírá sólo Metheny, který se s nelehkou situací – hrát sólo po Breckerovi – vyrovnává s velkou lehkostí až, řekněme, s typicky Methenyovskou samozřejmostí.

Ukázková práce s motivem

Titulní skladba 80/81 je psaná přímo pro Deweyho Redmana. Téma, které trvá jen třicet vteřin, převezme Metheny a rozvine z něj brilantní jazzové sólo. Po něm přichází Redman a naplňuje prostor svou skvělou kombinací freejazzových postupů s výraznými melodickými frázemi, ostatně tak, jak to umí jen Redman.

Málo hráčů dokáže hrát sestupný kvintakord tak, aby to neznělo jako klišé. Ostatně i způsob Methenyho doprovázení, kdy nechává Redmanovi celé dlouhé pasáže jen v triu, je ukázkový.

Pat Metheny a Michael Brecker

Turnaround je již zmíněná převzatá skladba Ornetta Colemana. Zdánlivě skoro triviální dvanáctku ovšem hned od začátku Metheny rozehrává přímo ukázkovou motivickou prací. Saxofon zde pro změnu nezazní ani jeden.

Pod skladbou Open jsou autorsky podepsaní všichni zúčastnění hudebníci. Kompozice začíná repetitivním tónem g Methenyho kytarou s doprovodem DeJohnetta ve velmi rychlém tempu cca 320MM. Posléze Metheny prostor opouští a přenechává ho DeJohnettovi.

K němu se brzy přidává výrazný Redman a později Haden. Po něm nastupuje se svým jasným tónem Michael Brecker a do něj téměř zároveň Redman s Methenym hrající půltónové sestupy, působící ovšem proaranžovaně. Skladba graduje ve dvanácté minutě výraznými tóny v oktávách Methenyho kytarou a vyústí do tématu, aby poté hudebníci prostě jednoduše přestali hrát.

Breckerovi šité na míru

Když Pat Metheny komponoval následující skladbu Every Day (I Think You) v hotelovém pokoji v noci po koncertě v Brémách, skládal tuto melodii přímo pro Micheala Breckera. Obdivoval Mikeovu schopnost uchopení a emocionální hloubku prožití melodie. Metheny vzpomíná: „Už když jsem psal tuto melodii, slyšel jsem, jak ji bude Mike hrát.“

Poslední skladbou je Going' Ahead. Nahrávka této skladby vznikla původně jen jako demo pro ostatní muzikanty. Metheny ji ostatně natočil na půjčenou akustickou kytaru ze studia. Výsledek ovšem všechny naprosto ohromil. Přesvědčili Methenyho, že by to tak již mělo zůstat.

Jak již bylo řečeno, dvojalbum 80/81 vzniká jako Methenyho sólový projekt. Právě tímto jednorázovým projektem se vyšvihl Pat Metheny mezi ty nejlepší jazzové hudebníky. Není to jen hvězdným obsazením tohoto alba, je to zejména unikátní mix na míru psaných kompozic, strhující energie všech zúčastněných a stylově uvolněná kombinace freejazzové improvizace (a to chvílemi i od Michaela Breckera) s nenásilnou kompozicí. V neposlední řadě stojí za úspěchem alba projektu vzájemné napojení a respekt všech zúčastněných.

Spustit audio